Dana Jakoubková | Čtvrtek, 13. duben 2023 |
Historická a současná architektura se v rodinné výstavbě nepotkává často. Staré a nové budovy jsou vnímány spíše jako odlišné a v zastavěném prostředí zřetelně oddělené. Když se však taková fúze povede, dům získá dobovými prvky jedinečný charakter, který mnoho nových staveb postrádá, přitom může být sofistikovaný, aniž by uvízl v minulosti. Dokáže promlouvat o své době a místě a zároveň být portálem do nadčasovosti. Pak může být i lapidární prostota takového domu skutečně oslnivá.
Se starou chalupou na Vlčí hoře se rodina paní Hany seznámila díky přátelům, kteří dobře znali jejího majitele Standu. K Adolfovi Geilertovi, kterému chalupa původně patřila, jezdil mnoho let na letní byt a posléze od něj chalupu koupil. Spolu se ženou Janou zde prožili třicet let a když už nebyli schopni na obtížně dostupném místě v kopcích bydlet, rozhodli se dům prodat někomu, kdo malebnost a klid místa ocení. Hanky rodina se jim líbila, a tak dům s pozemkem získala.
Tradiční i současný
Původní objekt představoval velmi osobitý typ lidové architektury, takzvaný podstávkový dům, u něhož byla typická kombinace konstrukcí – roubená, hrázděná či zděná a dominantním prvkem podstávka, která nesla krov či patro domu. Ve větší koncentraci se podstávkové domy dochovaly pouze zde na česko-německo-polském pomezí. Řada jich byla velmi precizně opravena, ale technický stav tohoto stavení byl natolik špatný, že nakonec bylo nutné jej strhnout a postavit nově. Že bude mít tvář identickou s historickou předlohou bylo nasnadě. Jednak z důvodu lokality, která spadá pod CHKO Labské pískovce, a rovněž jako vzpomínka, pocta panu Geilertovi. Hana s manželem chtěli postavit dům, který se stane útočištěm pro hosty, přátele i rodinu, kam lze utéct z města i od všech povinností. Dům, který bude tradiční, ale i současný zároveň.
Historie
Čtrnáctého dne a desátého měsíce léta páně 1891 se v sudetské obci Wolfsberg (Vlčí hora) v pastoušce s číslem 80 narodil Adolf, syn Antonie a Josefa Geilertových. Prožil pestrý život poštovního úředníka, který se přes svou německou národnost hrdě hlásil k Čechům a myšlence nového Československa. V sedmnácti letech, během první světové války, upadl na čtyři léta do ruského zajetí. Později byl pro své levicově orientované politické smýšlení vězněn pět měsíců v koncentračním táboře v Magdeburgu, odkud se po propuštění vrátil do protektorátu. Zde se chtě nechtě uchýlil do Mělníka. Po skončení války ho čekalo úporné dokazování protinacistických politických postojů, aby získal československé občanství a po letech dosáhl svého práva navrácení rodného domu i majetku, který mu byl zabaven jakožto původně německému občanovi.
S Wolfsbergem je spjata nejedna osudová událost. Příběh Adolfa Geilerta je však nadějí, že i cesty, které osud mnohdy nečekaně zpřetrhá, se jednou opět spojí. A tak tu dnes, na základech pastoušky, stojí bouda nová, která je na počest původního majitele zvána Adolfka a starogermánským původem jména (ušlechtilá vlčice) odkazuje i na výjimečné estetické kvality a nejlepší „povahové“ rysy stavby.
Dřevo a kámen
Proces celé „tvorby“ domu se stavebníci rozhodli svěřit do rukou architektů, které znali z dřívější spolupráce a jejichž portfolio zdařilých realizací zahrnovalo i moderní domovy oděné do pláště tradičních rysů. Nadto si s architekty velmi rozuměli ve způsobu uvažování. Od chvíle, kdy padlo rozhodnutí o výstavbě nové chalupy, si Hana s Václavem přáli zachovat původní kamenné sklepení s valenou klenbou. Museli tedy společně řešit citlivé osazení nového domu na půdorys starého stavení tak, aby klenba vystupující částečně nad terén mohla být zachována. Také proto má dům výraznou kamennou podezdívku. U vrchní stavby sice upustili od roubené tradice a zvolili lehkou rámovou konstrukci dřevostavby, vnější vzhled domu ale podřídili historické předloze a krajinnému rázu. Dodavatele, který má s tímto typem výstavby zkušenosti, jim doporučili architekti s ohledem na jejich předešlé společně realizované projekty.
Majitelé domu
Od studie do kolaudační oslavy uplynuly čtyři roky – spousta času na nová přátelství mezi lidmi, kteří se na stavbě Adolfky podíleli.
Foto: David Maštálka
Pohodlný a srozumitelný
Geilertovi si pro původní chalupu vybrali krásné místo chráněné ze severu lesem a otevřené jižnímu slunci i výhledům na okolní kopce. „Nemohli jsme se dočkat chvíle, kdy i my tu budeme trávit čas a naslouchat tichu,“ doplňuje Hana. „Už při prvním pobytu jsme cítili, jak tu čas plyne pomalu, nebo ještě lépe, že se život v domě odehrává v klidném bezčasí. Příjemné je i vnímat onu kombinaci soudobého, i když velice jednoduchého komfortu, s originálně pojatými a zpracovanými dobovými prvky. Jsme rádi, že dům není přeplněný technologiemi, a přesto dokáže být úsporný. Člověk postupem času zjišťuje, že čím jednodušší věci jsou, tím přirozeněji fungují. Dům je pak pohodlný a srozumitelný i pro naše hosty a přátele.
Neužíváme ho ještě ani rok, ale už víme, že zůstane takovým, jakým je. Věnovali jsme přípravě spolu s architekty spoustu času, takže už není co měnit. Jsme tady šťastni.“
Slovo architektů
Příběh Adolfky se započal psát v listopadu roku 2017. Stáli jsme s majitelkou Hankou na opuštěném místě s krásným výhledem. Na zemi se povaloval poprašek čerstvě tajícího sněhu a mráz se loudil do nohavic. I přes nepřízeň počasí a chladný opar na nás původní skromný objekt zapůsobil mile a útulně. Svůj podíl na tom měla bezpochyby i termoska horkého čaje a polomáčené sušenky a také zvláštní vůně, která se v podobných chalupách často vyskytuje. Konstrukční stav původního domu byl bohužel žalostný, a proto jsme následně ve společné debatě otevřeli téma výstavby chalupy nové.
Společně s TFH jsme pak zrealizovali stavbu, která s maximálním respektem ctí původní měřítko i usazení lehce nad terénem, nabízí téměř identické rozložení místností v přízemí a vstup do obnoveného původního sklepení. Zároveň nově poskytuje komfortní využití podkroví. Vše s autorskou interpretací tradičních prvků místní lidové architektury a jejích výjimečných detailů v podobě podstávkových domů.
MgA. Lenka Křemenová a MgA. David Maštálka
A1Architects
Ing. Arch. Jan Kropík
Tento dům soutěží v anketě Dřevostavba roku 2023
Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tento srub se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku pod názvem "Adolfka - ušlechtilá vlčice". Hlasujte a získejte atraktivní ceny...
Hlasovat v anketě
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 168 m2
- Užitná plocha: 180 m2
- Dispozice: 5+kk
- Konstrukce: rámová (lehký dřevěný skelet) + tradiční masivní konstrukce podstávky, difuzně otevřená skladba
- Topení: elektrické přímotopy + akumulační kamna na dřevo
- Větrání: přirozené okny
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14W/m2K
- Autor arch. návrhu: MgA. David Maštálka, MgA. Lenka Křemenová / a1architects s.r.o., Ing. arch. Jan Kropík
- Autor projektu a realizace: 2022, TFH dřevěné skeletové domy s.r.o., www.tfh.cz
zdroj: MgA. David Maštálka, MgA. Lenka Křemenová / a1architects s.r.o., Ing. arch. Jan Kropík
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 2/2023
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 99 Kč
koupit časopis
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
Dožít s nohama od rosy
Lukáš žil až do svých čtyřiceti let v bytovce na předměstí Hradce Králové a o stavbě domu neuvažoval. I když se považuje za celkem šikovného, se zedničinou nebo stavebnictvím…
-
Život na zkoušku ve vzorové dřevostavbě v Čakově
Září udeřilo v plné síle, prázdniny skončily, začala škola a s ní celý ranec každodenních povinností. Když tu ale ležím na terase, o posledním letošním tropickém víkendu, je…
-
Osudová přitažlivost
Říká se, že nic se neděje bezdůvodně. Když se Petr a Zuzana zamilovali do staveb jednoho architektonického ateliéru, neřešili, jestli jsou ze dřeva, nebo z cihel. Náhoda nebo chcete-li…
-
Jednoduchá a moderní dřevostavba na klíč splňuje nároky na bydlení mladé rodiny
Čistý vzduch, lesy, krásná krajina. Není divu, že je tato oblast nedaleko Prahy vyhledávaným rekreačním místem Pražanů už od 19. století. Jezdil sem třeba i Josef Lada nebo T. G.…