Dřevostavba s opalovanou fasádou ze sibiřského modřínu byla postavena na klíč

Redakce | Středa, 23. duben 2025 |

Někdy je cesta k vlastnímu domu přímočará a bez zákrut. Ne každý má ale takové štěstí. Příběh Kristýny a její rodiny je nicméně krásným důkazem toho, že i když se objeví výmoly, nečekané odbočky a pár semaforů, na kterých svítí červená, vyplatí se vytrvat. Protože v cíli, i když může trvat déle se do něj dostat, čeká na odvážné cestovatele sladká odměna v podobě spokojeného a šťastného domova.

Po místě, kde bychom si mohli vybudovat naše nové vysněné bydlení, jsme pokukovali docela dlouho. Chtěli jsme zůstat víceméně v místě původního bydliště, ale nabízené pozemky neodpovídaly našim představám. Nacházely se většinou uvnitř satelitní zástavby, obklopené spoustou sousedů. A my jsme tehdy měli tři psy a představovali si spíše místo, kde se budeme moci pořádně nadechnout. Když jel manžel jednoho dne do práce jinou cestou, všiml si, že je na prodej nedaleký, zřejmě mnoho let neobstarávaný statek se stodolou a sadem. Byla to láska na první pohled. Kupní smlouvu jsme podepsali v létě 2017.

Rekonstruovat, nebo strhnout?

První myšlenka byla jasná – i když to nebylo v plánu, koupili jsme pozemek s domem, a logicky tak začali uvažovat nad tím, že by možná stačila jeho kompletní rekonstrukce. Přivolaní odborníci se ale shodli na tom, že dům je v tak špatném stavu, že by taková akce byla finančně i technicky velice náročná, a to s poměrně nejistým výsledkem.

Myšlenka na stavbu nového domu, který by byl přesně podle našich představ, se tak vrátila do hry poměrně rychle. Jenže tomu logicky musela předcházet demolice původního stavení, na jehož místě měl náš budoucí domov vyrůst. To nakonec překvapivě zařídilo nejdelší zdržení, protože aby mohla demolice vypuknout, bylo potřeba dům nejprve odpojit od elektřiny a s tím si dal ČEZ docela načas – trvalo to jeden dlouhý rok.

Definování představ o domě

Další odklad jsme si naordinovali sami, protože nás napadlo, že by bylo docela vhodné se s novým vyčištěným pozemkem nejprve trochu sžít (nechali jsme strhnout původní obytné stavení, ale stodolu, která byla v lepším technickém stavu, jsme chtěli zachovat). Bydleli jsme zhruba tři kilometry od místa, a tak jsme na pozemek téměř každý druhý den jezdili, zvykali si na sebe, opravovali stodolu a přitom plánovali a přemýšleli o tom, jak by měl náš budoucí dům vypadat. Prohlédli jsme si stohy různých katalogů, prohledali internet a postupně jsme nakreslili, jak bychom si to asi představovali.

Nakonec jsme se rozhodli kvůli většímu soukromí dům vybudovat na opačné straně zahrady, takže by původní stavení až tolik nepřekáželo. Z hlediska technologie výstavby jsme se rozhodli pro dřevostavbu. Důvody byly praktické – z našich rešerší vyplynulo, že výstavba proběhne rychleji a s jistou finanční úsporou. No a když jsme měli všechno pěkně rozmyšlené a připravené, našli jsme si realizační firmu, která nám měla dům vyprojektovat a postavit.

Sžívání s pozemkem: Po odstranění původní stavby se investoři chtěli s nově vyčištěným pozemkem nejprve trochu „očuchat". A nový dům se tak nakonec rozhodli vybudovat z důvodů většího soukromí na opačné straně zahrady.
Foto: archiv A T R I U M, s.r.o.

Firma na druhý pokus

Byli jsme víceméně před podpisem finální smlouvy – už jsme měli všechno vyspecifikované a naceněné, ale najednou nám v ruce přistálo obrovské cenové navýšení (řádově o 1/5 celkové ceny) a firma nám nedokázala pořádně vysvětlit proč. K tomu všemu s námi ze dne na den téměř přestala komunikovat. Nezbylo tedy než se začít poohlížet jinde.

Šťastnou náhodou jsme zjistili, že námi navržený koncept domu hodně odpovídá jednomu typovému projektu Sirius od konkurenční společnosti, tak jsme je zkusili oslovit a dohodli si schůzku. Od prvního kontaktu jsme oceňovali jejich vstřícnost. Skutečně bylo možné začít stavět na jejich typovém domě, u kterého jsme provedli jen několik klientských změn.

Dohodli jsme si veškeré specifikace, termíny a nechali si poslat smlouvu, kterou jsme ale z opatrnosti nechali projít i právníka. Ten na ní sice neshledal nic špatného, navrhl ale nějaké úpravy stran penále a sankcí za nedodržení smluvených termínů. K našemu velkému překvapení dodavatelská firma na úpravy bez výhrad kývla.

Čekání na stavební povolení

Další neplánované zdržení nám připravily úřady. Rozhodla jsem se, že ušetřím pár tisíc a stavební povolení si vyběhám sama. Jisté životní výzvy mě umí vyhecovat, a protože jsem od svého okolí slýchala různé katastrofické scénáře, řekla jsem si, že by tahle zkouška mohla být něco pro mě. Tak zlé to přece nebude. Upřímně, znovu bych do toho nešla. Od prvního podání projektu na stavební úřad až do doby, kdy jsme drželi v ruce v tu chvíli už téměř vymodlený papír

„Stavba povolena", totiž uběhl další celý rok. Přitom, kdyby systém fungoval tak, jak má, mohlo být za měsíc hotovo. Jenže po podání projektu přišla žádost o doplnění některých dalších věcí, když jsem je doložila, zase si nechali čas na posouzení, a nakonec přišli s tím, že teď chtějí zase něco jiného, o čem v původní žádosti nebyla ani zmínka, a tak to šlo pořád dokola. Doba covidová nám při komunikaci s úřady také příliš nehrála do karet. Kdybych stavěla dneska, ráda bych si právě tuhle část nechala zařídit od realizační firmy.

Stavba domu jako po másle

Dům jsme si nechali postavit „na klíč" a v průběhu realizace se nevyskytl žádný zádrhel, všechno běželo jako na drátkách, přesně podle domluvy. Covid nás potrápil hlavně ke konci, kdy se na nějakou dobu hodně zpozdily dodávky některých materiálů, a nám tak k dokončení chybělo několik metrů izolace. Stavbu to ale reálně pozdrželo jen asi o měsíc.

Jinak musím pochválit vzájemnou komunikaci mezi námi a realizační firmou v průběhu celé spolupráce i práci zodpovědného a šikovného stavbyvedoucího. Na „své triko" jsme si pak zajišťovali nákup a montáž fasády z opalovaného dřeva, do kterého jsme se v průběhu inspirační fáze nadchli z důvodu vzhledu, ale i dalších vlastností, jako je odolnost proti škůdcům, konzervace dřeva či bezúdržbovost.

Promyšlené rozhodnutí: V našich končinách stále mírně netradiční obklad fasády z opalovaného dřeva zvolili investoři jak kvůli vzhledu, tak z důvodu odolnosti proti škůdcům, konzervaci dřeva či bezúdržbovosti. Foto: archiv A T R I U M, s.r.o.

Krokodýlí kůže

Opět bych řekla, že jsme nenechali nic náhodě a ohledně opalované fasády si nastudovali hodně materiálů, přesto se realizace nepovedla zcela bez výhrad. Sibiřský modřín včetně jeho opálení jsme si nakonec objednali u jedné mostecké firmy, která nás pozvala i do výroby, abychom se ohledně stupně opálení i případného kartáčování opáleného povrchu mohli rozhodovat na základě reálných vzorků, a my jsme tak zvolili intenzivní tepelnou úpravu se zuhelnatělou vrstvou na povrchu bez kartáčování (tzv. krokodýlí kůže).

Ukazovali nám i různé způsoby kotvení a nám se zalíbilo kotvení skryté, kde jsou jediné viditelné vruty na fasádě ve spodní části, jinak jsou prkna chycená plíšky na perkách. Ujistili nás, že dodané dřevo bude dostatečně stabilizované a vysušené, aby docházelo k minimálnímu kroucení a deformacím. Realizaci jsme svěřili místní firmě, která se nám osvědčila při opravě stodoly, za týden od dodání prken bylo hotovo.

Foto: archiv A T R I U M, s.r.o.

Pozor špiní, neopírat!

Lehké problémy ale nastaly v průběhu používání – na jihozápadní fasádě, která je nejvíc namáhaná deštěm a sluncem, a navíc exponovaná ze strany pole, se některá prkna kroutí a perka vyskakují. Manžel tedy jednou za čas vytáhne žebřík a palubky, které povyskočily, „zacvaká" zpátky. Můžeme jen hádat, kde se stala chyba. Možná bylo dřevo nedostatečně vysušené, možná měla realizační firma zkušenost s dřevěnými palubkami, ale opalovaná fasáda se chová jinak a praxi s takovým materiálem má v ČR bohužel málokdo. Možná je nevhodný systém skrytého kotvení.

Každopádně, první rok se to stávalo poměrně často, ten druhý už výrazně méně, takže si říkáme, že až se obklad úplně stabilizuje, bude to snad v pořádku. Jinak jsme ale s opalovanou fasádou moc spokojení. Baví nás, jak na různých světových stranách různě zraje, jak je někde stále patrnější struktura dřeva, skoro jako kdyby byla prkna vykartáčovaná, a jinde se černá barva zase vůbec nemění. Návštěvy nám pořád dům „osahávají" a ptají se, zda špiní. Ano, špiní, respektive špinil, zkrátka jako když sáhnete na uhlí. Ale jak jde čas, už to rozhodně není tak intenzivní.

Zraje v čase: Barva fasády se s přibývajícími léty mění, na různých světových stranách odlišně. Někde je stále patrnější struktura dřeva, skoro jako kdyby byla prkna vykartáčovaná, jinde naopak zůstává sametově černá. Foto: archiv A T R I U M, s.r.o.

Bez rekuperace

Ohledně energetického konceptu domu jsme měli jasno v tom, že nechceme zbytečné výdaje za jeho provoz. Obálka domu je proto velmi dobře izolovaná, velká okna mají předokenní žaluzie, ke splnění certifikace v pasivním standardu nám nicméně schází nucené větrání s rekuperací. Realizační firma nám toto řešení nabízela, vysvětlila i jeho výhody, nijak nás ale do jeho instalace „netlačila". A nám tehdy přišlo, že je to zbytečně vysoká investice.

Navíc se manželovi při prohlídkách realizovaných domů z hlediska estetiky nelíbily kryty a rozmístění přívodu a odvodu vzduchu, jak v interiéru, tak na fasádě. Já mám zase ráda letní průvan a otevřená okna i dveře, jak to jde, a výhoda, „že nebudu muset větrat", mi tak přišla spíš jako mínus. Dnes už toho o nuceném větrání s rekuperací víme víc, a kdybychom před tímto rozhodnutím stáli teď, uvažovali bychom jinak.

Z hlediska kvality vnitřního vzduchu si nestěžujeme – nepřetápíme a celkově si vnitřní klima vědomě kontrolujeme a udržujeme v perfektní kondici a třeba ani po uplynulé noci nepociťujeme problém s vydýchaným vzduchem. Měla jsem teď ale nedávno možnost strávit prodloužený víkend u kamarádky v domě s rekuperací a ten rozdíl tam je a není malý. Takže s trochou nadsázky říkám – ten další dům už rekuperaci mít bude.

Konec dobrý, všechno dobré

Užívala jsem si zařizování interiéru, v tomto ohledu jsme žádnou pomoc odborníka nehledali, protože jsem si to od začátku chtěla plánovat sama, navíc to byl další výdaj, na který už v rozpočtu nezbylo místo. Kompromisní řešení jsme zvolili u velkého fixního zasklení hlavního obytného prostoru, kde jsme si vysnili velké rohové okno. Dodavatel nám ale vysvětlil, že by to bylo konstrukčně hodně složité, s rizikem problémů, a navíc mnohem dražší, proto jsme nakonec do rohu nechali umístit sloupek. A nelitujeme – místnost je i přesto krásně prosvětlená a propojená se zahradou.

Zahradu budujeme postupně a pomalu, byla svým způsobem krásná, už když jsme pozemek koupili. Chceme zachovat její charakter, netoužíme po tom, vytvářet okrasnou satelitní květenu. Občas zachráníme dubový nálet, také jsme vysadili nějaké lokální jehličnany a přesně tenhle organický styl nám vyhovuje. Celkově jsme tady moc spokojení. Kdybych měla něco změnit, s úsměvem říkám, že jediné, co bych dnes vyměnila, je vana, která mohla být o něco větší. A to myslím nejlépe vypovídá o tom, jak krásně se nám tady žije.

Foto: archiv A T R I U M, s.r.o.

Technické info

• Zastavěná plocha: 93,01 m²
• Užitná plocha: 149,36 m²
• Konstrukční systém: difuzně otevřená konstrukce ATRIUM CLIMA COMFORT
• Okna: plastová okna s izolačním trojsklem
• Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch/voda, podlahové vytápění + krbová kamna
• Větrání: přirozené
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14 W/m2K
• Projekt: 2020, A T R I U M, s. r. o.
• Realizace: 2021, A T R I U M, s. r. o.

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR ČESKÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00