Domy z masivních lepených panelů mají své neopakovatelné kouzlo. Moderní architektura zahalená do struktury a vůně skutečného dřeva je dnes stále populárnější a také neustále finančně dostupnější. Dům na Křivoklátsku, který doslova ční nad hlubokým údolím řeky Berounky, je krásným příkladem nejen použití prefabrikovaných dřevěných panelů, ale také pokorného souznění s přírodou.

Investorem rodinného domu ve Zbečně je můj švagr, který se do zdejší krásné přírody zamiloval. Na pozemku, který patřil jeho rodičům, stála chata z 50. let, jíž nikdo už 25 let nevyužíval a hlavně neudržoval. Jeho původním záměrem bylo starou stavbu zrekonstruovat, ovšem to se postupem času ukázalo jako příliš složité a neefektivní. Původní stavební materiál již nevyhovoval dnešním požadavkům na komfort bydlení. Postupně jsme společně dospěli k rozhodnutí postavit nový objekt – museli jsme ho ale realizovat v co nejkratším čase, protože potřeboval bydlet. Zakousli jsme se do práce a za rok se mohl stěhovat.

Vstříc slunečním paprskům

Atypický pozemek spoutávala celá řada omezení – nacházíme se v chráněné krajinné oblasti, na místo stavby se vztahuje stavební uzávěra, jsme hned na hranici lesa a pozemek je navíc orientován na severozápad a kvůli vysokému svahu sem slunce zasvítí až odpoledne. Hned od počátku jsme proto museli těsně komunikovat se všemi dotčenými úřady a hledat společný kompromis.

Nakonec byla celá stavba vedená jako kompletní rekonstrukce a úprava stávajícího domku, přestože z původní chaty zůstala zachovaná jen spodní stavba. Pozice domu proto mohla být korigována pouze částečně. Původní chata byla zastrčená příliš dozadu a doba oslunění se tím ještě zkracovala, proto jsem chtěl nový dům vysunout víc do prostoru. Nakonec tak dům na původním zděném přízemí stojí, částečně ale přečnívá, podporován masivníma dřevěnýma nohama.

S druhou nepříjemnou limitou, striktním dodržením zastavěné plochy 50 m2, jsme se ve finále vyrovnali také – dům jsme vyhnali do výšky a dosáhli tak užité plochy zhruba 80 m2. Netradičně a inovativně jsme vyřešili i půdorys ve tvaru šestiúhelníku, jehož strany jsou obráceny směrem ke slunci a nejlepším výhledům do údolí a do lesa. Předsunutím vznikl krytý prostor, pod domem zůstala původní garáž obložená opukou, ze které jsme vybudovali technické zázemí.

Moderní masiv slavil úspěch

Oříškem byla volba technologie výstavby. Švagr chtěl srub, ovšem z hlediska poměrně komplikovaného osazení jsem s tímto řešením nesouhlasil. Konstrukci two by four jsme zavrhli, protože nesplňovala klientovu představu masivního dřeva. Proto jsem investora seznámil s technologií KLH, tedy masivních dřevěných panelů, díky které by mohl žít ve stavbě z masivu a přitom by taková konstrukce vyhovovala i našim náročným podmínkám. I když už jsem o této technologii několikrát při realizaci svých návrhů uvažoval, většinou to ztroskotalo buď na financích, kterých si masivní dřevěné panely žádají víc než lehký dřevěný skelet, nebo na celkové nedůvěře k netradičnímu systému. Byl jsem proto náležitě nadšený, když stavebník nakonec přikývl.

Bylo jasné, že dům bude muset být hodně minimální, pokusili jsme se proto využít prostorové možnosti na maximum. Značná atypičnost v prostorovém rozvrhu s důrazem na propojení interiéru s okolní krajinou umožnila potlačit stísněný pocit nedostatku a naopak i na této malé ploše udržet dojem velkorysosti. Díky své velké zálibě ve sportu – švagr se aktivně věnuje lezení, cyklistice nebo třeba paraglidingu – je mu tohle hodně přírodní místo opravdovým domovem a vůbec mu nevadí, že na vlak musí seběhnout dolů do městečka.

Skládalo se jako z lega

Celý proces se nám podařilo stihnout za rok – včetně projektování i diskuze s úřady. A celou dobu nás provázelaradost, že jsme našli odvahu pustit se do něčeho nového a netradičního, za což jsem velmi vděčný. KLH byla dobrá volba právěi z důvodu rychlosti výstavby a minimální práce přímo na staveništi. Projekt nám vyhotovila firma TFH dřevěné skeletové domy s.r.o., materiál dodala společnost KLH Massivholz z Rakouska, která připravila montážní dokumentaci a panely vyrobila přímo v továrně. Na staveništi tak už probíhalo skutečně jen promyšlené sestavení, které připomínalo obří dětskou stavebnici, i když to tady bylo trochu napjaté s místem a nákladní auta a jeřáby musely obratně manévrovat. Samotná výstavba trvala od července do září, a přestože kooperace všech dodavatelů probíhala bezproblémově, termíny se oproti očekávání přece jen trochu posunuly.

A máme skoro hotovo...

Masivní smrkové panely jsme v interiéru nechali přiznané, přestože jsme z důvodu finanční úspory pořídili průmyslovou a ne pohledovou kvalitu dodaného materiálu, která by byla o 20 procent dražší. Panely v této kvalitě neřeší sukovitost, navíc zde můžeme najít i stopy po zkouškách a mají také drsnější povrch. Přestože se to nejdříve zdálo zbytečné, dodatečně jsme konstrukce v interiéru natřeli přírodním olejem. Dům je z vnější strany obložen neupraveným modřínovým obkladem, který časem zešedne. Je vytápěn krbem a teplovodním podlahovým vytápěním s elektrokotlem. Podlaha je realizována suchým systémem a to hned z několika důvodů. Musela být kompatibilní s podlahovým vytápěním, potřebovali jsme po ní po krátké době normálně chodit a také jsme počítali s tím, že ke konci stavby zřejmě nebude peněz nazbyt a některé práce budou muset počkat – měla tedy fungovat i bez finální úpravy. Díky limitovanému rozpočtu nedošlo také k realizaci zastínění velkého okna, které bude dokončeno časem. Bez něj je tu v nejteplejších letních dnech nepříjemné horko.

Stavba se alespoň podle mého názoru do daného místa na první pohled hodí. Teď ještě zbývá dokončit poslední úpravy a zahradu. Myslím, že mohu s klidným svědomím říct, že je tady investor spokojený – a to je pro architekta ta nejkrásnější satisfakce.