Hanka s Miroslavem si jižní Čechy oblíbili natolik, že si na břehu jednoho z rybníků na Třeboňsku postavili menší dům. Od Prahy, kde bydlí na stálo, je to sice kus cesty, oba ale rádi takovou daň platí. Milují cyklovýlety po blízkém i vzdálenějším okolí a rádi si do svého víkendového domu zvou přátele. A protože mají úspornou dřevostavbu, místo štípání dřeva a nekonečné údržby mohou nerušeně relaxovat.

Do zdejšího kraje jsme se poprvé podívali s naším pražským sousedem. Trefili jsme se do krásného období roku, zrovna rostly houby a zdejší krajina nám přišla perfektní pro cyklistické výlety, které rádi podnikáme. Není proto divu, že jsme si to tady zamilovali. Koupili jsme si maringotku, do které jsme jezdili na víkendy, později menší chatu a nakonec nám jeden z místních usedlíků nabídl pozemek přímo na břehu jednoho z místních rybníků. Řekli jsme si proč ne a začali přemýšlet, co bychom měli na takovém krásném místě vybudovat. Jednoznačně jsme oba byli pro dřevostavbu s dřevěným obkladem na fasádě, protože jsme se shodli, že takový dům by se sem hodil. Nejsnazší tedy bylo vyrazit na veletrh Dřevostavby v Holešovicích a podívat se, jaké máme vlastně možnosti.

Návštěva veletrhu rozhodla

Když jsme vešli do výstavní haly a uviděli dům Futura Freestyle od ateliéru Prodesi|Domesi ve skutečné velikosti, byli jsme oba nadšeni. Líbila se nám velikost, styl i způsob založení se vzduchovým polštářem pod přízemím. Tak trochu jsme se báli, aby se rybník při velkých deštích nerozlil a řešení postavit dům „na nožičky" nám přišlo ideální. Obava byla mimochodem lichá, protože soustava třeboňských rybníků funguje a kromě komárů, kteří se po letošních povodních přemnožili, jsme o velké vodě vůbec nevěděli. Myslím, že vystavení domu na veletrhu byl hodně chytrý tah, protože díky tomu jsme o žádné jiné dřevostavbě ani neuvažovali a nezdržovali jsme se návštěvou jiných vzorových domů. Hodně důležitý byl samozřejmě i přístup celé firmy a pana architekta Horáka, se kterým jsme hned ten první den mluvili. Ujal se nás, odpovídal na všechny otázky a plně se nám věnoval – kéž by to tak fungovalo všude! Podepsali jsme smlouvu a pak šlo všechno ráz na ráz. I když to tenkrát opravdu probíhalo rychleji, než jsem čekala, s odstupem času mohu říct jen to, že to bylo dobré rozhodnutí.

Stavební dozor si nás našel sám

V únoru jsme tedy na výstavě vybrali dům, do dubna probíhaly úpravy projektu a jeho schvalování, pak se vybetonovaly patky, a když beton uzrál, začalo se stavět. Celý dům byl hotový za čtyři měsíce a na podzim téhož roku jsme sem tak mohli začít jezdit a zařizovat interiér a doladit terénní úpravy.

Myslím si, že nejsme příliš nároční klienti, kromě nějakých změn v typovém projektu jsme nechali Domesi celkem volnou ruku. Přesto jsme se rozhodli pro vlastní stavební dozor, i když zřejmě méně tradiční cestou než většina klasických stavebníků. A nelitujeme. Pro laika, který nemá se stavařinou žádné zkušenosti, je to přínos. Na jedné oslavě narozenin jsme se poznali s architektem Janem Špačkem z Českých Budějovic. Když se dozvěděl, odkud jsme, zeptal se, zda nevíme, komu tenhle dům patří. Jezdil kolem na kole a pozoroval, jak roste. Prozradili jsme mu, že je náš a slovo dalo slovo a on se přijel jednoho dne podívat přímo na stavbu. Měl naši plnou důvěru, a proto jsme mu také dali volnou ruku. Důkladně prošel celý dům od základů až po střechu a našel pár drobností, které následně realizační firma opravila. Ačkoli na stavbě „hartusil", v soukromí nás uklidnil, že stavba probíhá tak, jak má a ať se ničeho nebojíme.

Drobné změny v projektu domu prospěly

Projekt Futura Freestyle je klasický typový projekt připravený k úpravám podle potřeb stavebníků. Nechali jsme k domu vybudovat terasu, ze které se dá vystoupit přímo na zahradu, v patře jsme nainstalovali malou infrasaunu a přidali jsme komín a kamna na dřevo. Elektrické přímotopy, které byly v základu, jsme si sice nechali namontovat, ovšem za dva roky provozu jsme je ještě ani jednou nepustili. Původně dřevěnou fasádu jsme nakonec kvůli místnímu stavebnímu úřadu museli změnit na omítanou a zpětně musím přiznat, že s takovým rozhodnutím nemohu než souhlasit. Dům tak mnohem lépe zapadl mezi místní stavení. Podcenili jsme podlahovou krytinu v přízemí, která je dost namáhaná a abychom ušetřili, volili jsme měkké jehličnaté dřevo. Dnes vím, že bych si raději připlatila.

Vylepšovalo se i po dokončení stavby

Protože prostor v přízemí se hodně přehříval, instalovali jsme ve spolupráci s architektem Pavlem Horákem markýzu na ocelové konstrukci. Když se v létě roztáhne a udělá se v domě ten správný průvan, je tu krásně i v těch nejteplejších dnech. Když odjíždíme, nechávám už v horním patře otevřenou ventilaci, aby se mohl dům přes noc trochu vychladit. A pomáhá to. Dodatečně jsme také dodělávali dva solární panely, které zajišťují neustálé temperování v zimě a dostatek, mnohdy nadbytek, teplé vody. Vyhřívají podlahu v dolní koupelně a jeden žebříkový radiátor v patře. Díky nim můžeme bez problémů nechat zapnutou vodu i v zimě a nikdy nezamrzne. V kombinaci s pasivními solárními zisky z velkých oken se tady tak nikdy nestane, že by teplota uvnitř klesla na nulu. A to i když jsou dlouhé a vytrvalé mrazy a my tady nejsme.

Teplo, světlo a akustika – patrné rozdíly

V Praze bydlíme ve starším zděném domě a rozdíly mezi ním a dřevostavbou mi zpočátku až vyrazily dech. Místo všudypřítomné zimy je tu krásné teplo, díky velkému prosklení světlo a dřevo na stěnách dokresluje příjemnou atmosféru, která vás obklopí vždy, když do domu vstoupíte. Když přijedeme v zimě na víkend, stačí roztopit kamna a za dvě hodiny je tady teplo. I když jsme náklady nepočítali, odhaduju, že oproti pražskému domu budou tak na čtvrtině. Podzimní nebo jarní dny vůbec nemusíme topit, i když v celé vesnici už dávno stoupá kouř z komínů. Jsem toho názoru, že kromě izolace a dřevěné konstrukce je to i tím vzduchovým polštářem pod domem a velkými okny. Kamna se dají dobře regulovat, díky otevřenému prostoru stoupá teplo i do patra, a když je ho moc, jednoduše nahoře otevřeme okno. Jediné, co nás trochu překvapilo, je akustika domu, která je oproti našemu pražskému zděnému stavení intenzivnější. Příště bychom možná zvažovali, zda-li se s tím nedá něco udělat již v počáteční fázi projektu.

Západy slunce se nikdy neomrzí

Oslavili jsme tu už druhé Vánoce a jsme pořád nadmíru spokojeni. Časem se sem plánujeme přestěhovat na stálo. V Praze bydlíme už 30 let a líbí se nám tam, jsme na dobrém místě, blízko tramvaje, kousek od práce, máme výborné sousedy, tady je zase úžasná volnost. Doprava do Prahy se zlepšuje, nedávno zase zprovoznili novou část dálnice. A vesnice s mladým starostou funguje, pořádají se tady bály, v nedalekém městečku je divadlo i kino, taky občas zajedeme do Třeboně. Vlastně tu žijeme víc kulturně než v Praze. Myslím si, že i místní už si na náš dům zvykli. Zpočátku je trochu dráždil, ale teď na něj slyšíme jen samou chválu. Úžasný je výhled z velkého okna ve štítě, kam vidíte z druhého patra. Západy slunce jsou tu jako malované. Jedním z našich přání byl bezúdržbový dům, kde nebudeme muset trávit víkendy natíráním a úklidem a to se myslím povedlo na výbornou. Dva roky sem zatím jezdíme jen relaxovat, a že takový odpočinek opravdu stojí za to!

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman