Dřevostavbě sluší dřevěný nábytek

Nic nevypadá tak hloupě jako srub vybavený typizovaným nábytkem z aglomerovaného dřeva. Dům postavený z masivního dřeva nesnese vybavení jiným než masivním nábytkem a překližka, dýha nebo deskové materiály by měly zůstat v tomto případě stranou.

Srubové domy z kulatin vyžadují zvláštní přístup k zařizování interiéru. Protože z vnitřní strany zůstává dřevo prakticky vždy pohledové (jen výjimečně se zaklápí sádrokartonovými nebo dřevoštěpkovými deskami s omítkou), je třeba vybírat zařízení tak, aby nedošlo ke smíšení různých stylů a nevznikal poněkud chaotický dojem. Z tohoto hlediska je pro zařízení srubů ideální nábytek z masivního dřeva, někdy označovaný také jako srubový nábytek, který se svým vzhledem výrazně liší od celodřevěného mobiliáře vyráběného z deskového řeziva.

Surovina bez ekologické zátěže

Je zajímavé, že v našich krajích nemá srubový nábytek příliš bohatou tradici, přestože jeho výroba je relativně jednoduchá. Základem je rostlé, většinou borové dřevo mladších stromů získané většinou z plánovaných probírek lesa. Kromě borovice se z tuzemských dřevin používají také smrk a modřín, z listnatých pak bříza nebo dub. Důležitá je především hustota dřeva – čím je dřevo hustší, tím je tvrdší a stabilnější. Není proto náhodou, že většina tuzemských výrobců srubového nábytku působí v podhorských oblastech, protože stromy v drsnějších klimatických podmínkách přirůstají pomaleji a jejich dřevo má pak větší hustotu.

 Před sušením se dřevo zbavuje kůry, pod níž by se dařilo dřevokaznému hmyzu. Loupání probíhá ručně za pomoci obyčejného nože, protože jakákoliv jiná mechanizace, třeba i obyčejný ruční loupák, by poškodila povrch dřeva. Ošetření odkorněného dřeva borovou solí zajistí ochranu před napadení hmyzem a houbami a zároveň splní nároky na používání přírodních, nesyntetických produktů nezávadných pro lidský organismus.

Také následné sušení probíhá nejjednodušším možným způsobem – v přirozeném prostředí, na stinném a vzdušném venkovním stanovišti, aby dřevo vysychalo co nejpomaleji a rovnoměrně, dva až čtyři roky. Teprve po této lhůtě začíná vlastní řemeslné zpracování.

Od stoličky po sedací soupravu

Zatímco výchozím materiálem pro výrobu standardního masivního dřevěného nábytku jsou prkna nebo lepené desky, srubový nábytek si vystačí s dřevem podélně neřezaným, tedy se středně silnou kulatinou. Jednotlivé prvky se spojují čepovanou technologií a čepy se zajišťují jednosložkovým lepidlem na bázi polyuretanu, které se vytvrzuje působením vzduchu a vytváří pevný, vodovzdorný spoj. Po vytvrzení dosahuje spoj pevnosti kolem 160 kg/cm2, což plně vyhovuje nejen pro skříně a stoly, ale i pro sedací nábytek.

Pokud při sušení vznikly ve dřevě praskliny, lze je umístit tak, aby zůstaly na finálním výrobku na spodní straně. Protože ale dřevo jako živý materiál reaguje na vzdušnou vlhkost interiéru, mohou praskliny vznikat i dodatečně. "Tyto drobné trhliny ale nemají na funkčnost nábytku žádný vliv a většina zákazníků je naopak vítá jako důkaz přírodní podstaty materiálu," říká Petr Kostovský, který se výrobou srubového nábytku zabývá a zároveň je jeho uživatelem. "Srubový nábytek se nevyrábí na sklad, ale na konkrétní objednávku a každý kus je neopakovatelným originálem."

Protože výrobci srubového nábytku většinou dodržují zásadu, že jejich produkty musí být vyrobeny kompletně ze dřeva, tvoří i skryté části nábytku, například záda skříní nebo dna zásuvek, masivní dřevo. Kvůli tomu je srubový nábytek poměrně těžký, což může, ale také nemusí být na závadu. "Masivní nábytek je dobrým receptem pro ty, kdo mají potřebu neustále přestavovat svůj mobiliář," tvrdí Petr Kostovský a dokládá své tvrzení příběhem zákazníka, který tak vyřešil "přestavovací mánii" své manželky.