Hrajte s námi o hodnotné ceny/3

Helena Petáková | Pondělí, 28. květen 2012 |

 V minulém kole jsme vám předložili k poznávání asi složitější předměty – bednářské šablony k výrobě sudů, tak zvané modly, mnoho čtenářů nepoznalo, tak se to dnes pokusíme napravit. Na fotografii vidíte dřevěné předměty, se kterými přicházelo (také) dřevo do styku na samém počátku svého zpracování, v podstatě v jakýkoliv výrobek. Poznáte, o jaké předměty jde a k čemu sloužily?

Ale vraťme se k fotografii minulého týdne. „Pomůcku pro švadlenku, podle které se kreslilo na látku, ani hrnčířskou šablonu" opravdu nepředstavuje, i když děkujeme za každou odpověď a za to, že s námi hrajete. Rodinnou permanentkou na adventure golf v Horním Bezděkově za svou správnou odpověď vyhrává pan Václav Hlinovský, který nám napsal: „Domnívám se, že jsou to měřidla pro bednáře. Podle nich si orýsovali tvar jednotlivých prkýnek při výrobě sudu. Jediní bednářští mistři jsou již pouze v plzeňském pivovaře."

Bednářské řemeslo patří mezi nejstarší řemeslo, zpracovávající a využívající dřevo. Polotovary na sudy se nechaly dva až tři roky vysychat a takto připravený materiál se přitesal podle šablony - modly. Jednotlivé díly - dužiny, se po ohoblování složily do obruče, napařily, provazem stáhly do potřebného tvaru a zajistily dalšími obručemi. Pak se vsadilo dno a čelo a vnitřek sudu se vysmolil roztavenou smolou.

 Za Přemysla Otakara II. se bednářské řemeslo rozrostlo s růstem pivovarů a s rozšířením městského obchodu. Všechno zboží se tehdy vozilo v sudech. Je známo, že bednáři měli také povinnost udržovat v pořádku obecní sudy, které se používaly při hašení požárů. Vedle sudů vyráběli veškeré dřevěné nádobí potřebné v domě a hospodářství, jako škopky, dížky, vany, putny, voznice, máselnice, ale také míry na obilí.

V počátcích se rozlišovala dvě podobná řemesla - bednáři od bečvářů se lišili tím, že bednář vyráběl běžné dřevěné nádobí z „bílého" měkkého dřeva a bečvář dělal bečvy, sudy (sudy ležácké bývaly 1 000 až 10 000 litrové, sudy transportní 10 až 800 litrové) a kádě z „černého" tvrdého dubového a bukového dřeva. Rozdíl byl také v tom, že bednářské nádobí se stahovalo zprvu dřevěnými obručemi březovými, lískovými, habrovými a z divokého ořechu a bečváři pobíjeli své černé dílo obručemi kovovými, převážně železnými.

Bečváři byli povinni dělat všechny sudy dle předepsané městské míry. „Neměrných" sudů nesměli dělat pod trestem kopy, dvou kop a do třetice pod zbavením řemesla. Konšelé jakožto strážci obchodu na to velmi dbali, ale také chránili bečváře, aby „sudoviny ani lesu obručného nikdo na jich škodu a drahotu nepřekupoval." Poskytovali jim výhody nad jiná řemesla.

Od 17. století bednářské a bečvářské řemeslo postupně splynulo do cechu bednářů, který měl ve znaku stojící sud s kružítkem. Úpadek těchto řemesel přivodila kovová výroba v závodech a užívání kovových nádob v domácnostech.

Zdroje: PIVOVARSKÉ MUZEUM Plzeň
             Publikace Poselství dřeva, autoři: Václav Šplíchal, Marie Otavová, edice Zlaté ruce, vydala společnost: GOLEMPRESS, s.r.o. v roce 2007

A ještě připomínáme

Pokud správně odpovíte na soutěžní otázku, můžete vyhrát rodinnou permanentkou na adventure golf v Horním Bezděkově a postoupit do závěrečného hodnocení, kde hrajeme o víkendové pobyty v hotelu Kokořín a o štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02