Zima a sníh znamenají pro sportovně založenou část Čechů příležitost užít si radosti lyžování. A kde jinde, než na horách. U nás jsou nejoblíbenějším pohořím Krkonoše, kromě dobré lyžovačky totiž jejich atmosféru utváří malebné roubenky roztroušené po širokých stráních. Až posvištíte kolem některé z nich, všimněte si, v čem spočívá její kouzlo.

Vysoké a nehostinné svahy Krkonoš byly lidmi trvale osídleny o několik století později, než nižší polohy Čech, až v16. století sem přišli dřevaři, uhlíři, horníci a skláři těžit přírodní bohatství. Postupně se zde usadili a začali si budovat trvalá sídla v podobě malebných roubenek. Na prudkých svazích a neúrodné půdě hor se spíše než pěstování obilí dařilo chovu dobytka a roubené chalupy tak mohly vyrůstat na odlesněných loukách, neomezované nedostatkem prostoru, zatímco se dobytek popásal okolo.

Dřeva pro roubenky byl v Krkonoších vždy dostatek

Nejobvyklejším stavebním materiálem bylo v Krkonoších dřevo. O kvalitní dlouhé a silné trámy s dobrými tepelněizolačními vlastnostmi, které jsou pro stavbu roubenky ideální, nebyla samozřejmě nouze. Stejně jako na většině území Čech a střední Evropy stavěly se i zde roubenky trojdílné. V největší místnosti – světnici – lidé žili, spali, jedli i pracovali. V síni roubenky – široké střední chodbě – se ve starších dobách vařilo na otevřeném ohni a odbývaly se zde náročnější a špinavější práce. Třetí díl roubenky sloužil k ustájení zvířat, která svým tělesným teplem napomáhala v drsném horském prostředí udržovat v domě přijatelnou teplotu. Kvůli úspoře tepla se také krkonošským domům obedňovala zápraží. Z prostoru krytého přesahem střechy se na horách stávaly prkny zakryté chodby se suchým záchodem na konci a uskladněnými zásobami dřeva na topení.

Proč jsou roubenky tak krásně barevné? 

Nejzajímavější však na krkonošských roubenkách je jejich barevnost. Tradičně totiž nebyly medově hnědé, jako současné dřevěné novostavby, ani černo- nebo hnědo-bíle pruhované! Přestože dnes takto vypadá většina chalup, je to úprava v Krkonoších nepůvodní, přinesená sem až po druhé světové válce chalupáři, kteří je převzali z jiných oblastí Čech. Nejstarší úpravou obytných domů, kterou máme dodnes doloženou, je bílení roubených stěn – zvenčí i zevnitř – vápnem. Ale dodnes nejčastěji zachovanou úpravou krkonošských roubenek je pestré rozbarvení obvodových stěn s kontrastními spárami či latěmi a orámováním otvorů, které se rozšířilo v druhé polovině 19. století v souvislosti s rozvojem chemického průmyslu. Přinesl totiž krycí syntetické barvy, které krkonošské roubenky oblékly do pestrých hávů v kombinacích odstínů žluté, červené, modré, zelené a bílé. Dnes se nám některé kombinace mohou zdát až příliš „odvážné" či divoké, v předminulém století, kdy lidé žili obklopeni jen tlumenými přírodními odstíny, však mohla pestrost znamenat opravdu příjemnou novinku a rozveselení.

Chalupáři vracejí malebným roubenkám jejich podobu 

Dnes není na krkonošských stráních zdaleka tolik barevných chalup jako v minulosti. Hlavně z neznalosti byly v době rozmachu chalupářství pestré nátěry nahrazeny černo-bílou kombinací, která zde, ostatně jako v celých Čechách, vlastně zdomácněla. V posledních letech se však trend začíná obracet. Lidé, kteří Krkonoše a jejich specifika milují, dbají více na autentické prvky zdejšího prostředí a to se projevuje i na chalupách, kterým jejich majitelé zkoušejí navracet původní podobu. Naštěstí se dodnes zachovala řada příkladů, jimiž se mohou inspirovat.

Jana Svobodová, Národní památkový ústav

Víte, jaké stavby kromě roubenek řadíme mezi dřevostavby?
Odpověď najdete v našem článku Co je to dřevostavba a jaké jsou její druhy