Dana D. Daňková | Čtvrtek, 13. únor 2020 |

Kostel či alespoň kapličku najdeme ve většině obcí či měst. Jsou součástí historie nejen v místě, kde stojí, ale v širším kontextu dotváří dějiny národa a země. Kostel svatého Jiří v Loučné Hoře patří navíc ke stavbám v mnohých ohledech výjimečným. Mimo jiné půdorysem i stavebním materiálem.
Stojí uprostřed bývalého hřbitova v centru obce. Byl postaven v roce 1778 na místě starší dřevěné kostelní stavby, o dva roky později byl na svátek svatého Jiří vysvěcen farářem Johanem Františkem Koutníkem. V roce 1782 byl pak zcela dokončen a v letech následujících přibývaly v závislosti na finančních prostředcích mobiliář a výzdoba.
Obr.: V 70. letech 20. století byla opravena střecha kostela a pro havarijní stav dřevěného opláštění byla opravena a uvedena do nynější podoby také zvonice. Foto: Dana D. Daňková
Roubení pod omítkou ukryté
Stavba je zajímavým příkladem pozdně barokního sakrálního stavitelství, a to především svou symetrickou dispozicí a půdorysem, které odpovídají vrcholně barokní formě, převzaté ze zámecké či palácové architektury. Ovšem vpravdě unikátní je použitý stavební materiál. Kostel je totiž dřevěný s roubenou konstrukcí, což je v případě kostelní stavby ve druhé polovině osmnáctého století v Čechách jev velmi nezvyklý. Důvod volby tohoto materiálu byl zřejmě finanční, avšak díky tomu nám byla zachována jedinečná architektonická památka.
Obr.: Hlavní loď kostela. Na podlaze je kamenná dlažba, lavice se nedochovaly, nahradila je proto nová sedadla. Foto: Dana D. Daňková
Ovšem dřevěná podstata kostela zůstávala nadlouho utajena. Zřejmě v roce 1837 byl totiž zvenku i zevnitř omítnut, aby byl skryt jeho „chudý" původ. Celkový vzhled se díky tomu již ničím nelišil od mnoha dalších kostelů té doby, ale působil vznešeněji.
Obr.: Malá část venkovní omítky byla ponechána jako připomínka původního vzhledu. Foto: Dana D. Daňková
Na přelomu 19. a 20. století začal kostel chátrat, až došlo v roce 1929 z důvodu velmi špatného stavu k jeho uzavření a v následujících letech byly prováděny pouze nejnutnější zabezpečovací práce. Poslední větší oprava se uskutečnila v roce 1934 a v kolaudační zprávě je kromě výčtu nutných dalších oprav konstatováno, že kostel nemůže sloužit svému účelu a nesmí být přístupný veřejnosti. Větších oprav se již před druhou světovou válkou ani po ní nedočkal. Posléze byl odsvěcen, a nakonec přešel do správy místního národního výboru a sloužil jako sklad.
Obr.: Zbytek omítky na vnitřní stěně kostela připomíná dřívější úpravu. Foto: Dana D. Daňková
Původní tesařská práce
Ve 30. letech minulého století začala z kostela opadávat omítka a odkryla tak původní roubenou stavbu. V 70. letech bylo pak ve spolupráci s památkovým úřadem rozhodnuto o nutných opravách kostela, roubení mělo navíc zůstat odkryté, aby mohly být dřevěné části zrenovovány. Konstrukce stavby není pouze raritou, ale současně i vzácným dokladem dřívější tesařské práce. Dnes lze kostel řadit mezi nejvzácnější památky naší země.
Obr.: Opravený kůr. Původně zde byly umístěny varhany, po opravě kůru však již nemohly být vráceny zpět. Foto: Dana D. Daňková
Je založen na podezdívce z pískovcových kvádrů, v roubené vazbě byly jako spodní kladeny trámy podélných stěn, rozdíl výšky poloviny trámu v příčných stěnách byl vyzděn. Roubená konstrukce je odhalená, kolíky na vnější straně trámů dodnes poukazují na omítané stěny kostela.
Na stavbu byly použity dřeviny různého druhu – ve spodních vrstvách vždy dřevo tvrdé – dubové. Ve spárách se dochovaly zbytky původní omazávky z jemné hlíny a slámové řezanky. Omazávkou byly pokryty i stěny a na ni byla následně nanesena vrstva vápenné omítky, která je na horní hraně stěn ukončena zaoblením – fabionem, a římsami. Na římsách byla použita pouze omítka.
Obr.: Dřevěné kolíčky – floky – sloužily k zajištění omazávky z hlíny a slámové řezanky na dřevěných stěnách. Foto: Dana D. Daňková
Obr.: V současnosti je v konstrukci stavby patrné jak dřevo původní, tak i druhotně použité starší dřevo a nové dřevo tesařských výměn z oprav. Foto: Dana D. Daňková
Kostel sv. Jiří dnes
Je důležité zachování staveb jako architektonických a historických památek, avšak zcela nedocenitelné je jejich plnohodnotné využití ve veřejném životě obcí a měst. Takové štěstí měl i kostel svatého Jiří. Již od 50. let 20. století je v majetku obce Smidary, a když byl v roce 2007 obnoven Okrašlovací spolek Smidarska, jenž se ve spolupráci s OÚ Smidary zaměřuje na opravy památek a úpravy zelených ploch i ve sloučených částech obce (Loučná Hora, Červeněves, Křičov a Chotělice), přijal do své péče i místní kostel.
"Kostel není muzeem, ale propojením minulosti a současnosti."
Obr.: Na atraktivitě dodaly kostelu i opravené varhany. Nyní stojí na místě oltáře, návštěvníci si je díky tomu mohou prohlédnout zblízka. Taková možnost se naskytne málokdy. Foto: Dana D. Daňková
Ten nyní slouží jako prostor pro konání koncertů, svateb, společenských akcí či výstav, pořádaných Obecním úřadem ve Smidarech a výše uvedeným spolkem. Čas od času se v něm konají příležitostné (i objednané) prohlídky s výkladem.
Kromě tuzemských zájemců tu přivítali už i návštěvníky z Itálie, Francie, Rakouska, Nizozemí, a dokonce i z Aljašky, Anglie, Kanady, Nového Zélandu a USA.
Obr.: Jeden ze dvou původních zvonů, jimiž je zvonice osazena. Jsou z let 1513 a 1535 a odlil je mistr zvonař Jakub Ptáček. Foto: Dana D. Daňková
Obr.: Zvonice štenýřového typu je umístěna v jihozápadní části někdejšího hřbitova. Stejně jako kostel, i ona je založena na soklu z pískovcových kvádrů. Původní zvonice musela být z důvodu havarijního stavu stržena, kopie byla postavena v roce 1942, při realizaci byla využita část původních trámů. Foto: Dana D. Daňková
Vaše komentáře (0)Nejnovější články v kategorii “Rekonstrukce”
-
Starou roubenku uprostřed lesa úplně rozebrali a vytvořili její dokonalou repliku
Jedno místo, jeden genius loci, dvě stavby. Roubenka na odlehlém místě uprostřed lesa vypadá, jako by tady stála věky. Zda ano či ne, nelze říci jednoznačně, její osud je trochu…
-
Větrný mlýn ve Velkých Těšanech se podařilo díky rozsáhlé rekonstrukci zachránit a zachovat tak jeho dávnou minulost
Mlýnů bývalo na našem území mnoho, ovšem těch větrných, nazývaných „větřáky", bylo spíše poskrovnu. Byly totiž velmi vybíravé, pokud šlo o vhodné území. Musely být…
-
Promyšlená rekonstrukce s nevšedními prvky pasivního domu proměnila původně zchátralou faru k nepoznání
Když michelský farář oslovil architekta Josefa Tlustého s dotazem na konzultaci ohledně technického stavu objektu fary a možností její renovace, byla jasné, že kompletní rekonstrukce…
-
Po dlouhých letech v zahraničí se vrátil zpět do Čech, kde rekonstrukcí zachránil dvě stě let starou poloroubenku
Sedm let byl pastevcem na horách a vyráběl sýr. Životem v přírodě s chovem koz a koní začala v mládí Petrova emigrace ve Švýcarsku, ze které se po více než čtyřiceti letech vrátil…