Kouzlo dřevostavby nedaleko Prahy podtrhuje zahrada, s níž je dům v maximálním kontaktu. Rozložité stromy a keře obklopují stěny domu, větve starého tisu se občas dotýkají oken a nahlížejí dovnitř. Tohle téměř lesní okolí se podařilo zakomponovat i do interiéru prostřednictvím velkých oken, které dovolují nerušeně vnímat přírodu kolem.

Před pár lety jsme s manželkou začali hledat co nejpříjemnější prostředí pro budoucí rodinný dům. V obci nad řekou nedaleko Prahy jsme krásné místo našli; podařilo se nám koupit starou prvorepublikovou zahradu se vzrostlými stromy. Borovice, smrky, cypřiše a tisy vytvářely dojem anglické zahrady.

Měli jsme od počátku jasno, že budeme stavět dřevostavbu. Seznamovali jsme se s nabídkami stavebních firem a brzy zvítězila společnost Penatus. Líbily se nám její referenční stavby a to, jak k nám přistupovali. My jsme jim to ale zkomplikovali – u nás měli vhodně zasadit dům do hotové zahrady. Chtěli jsme, aby se budoucí dům spíše přizpůsobil stávající zahradě nežli naopak. Vymezili jsme prostor, kde se smějí odehrávat stavební práce, nejbližší stromy jsme ohradili. Dlouho jsme dokonce zvažovali, zda opravdu musíme obětovat několik keřů a menších stromků. Firma Penatus všechno zvládla výborně, projevil se její fortel, zkušenosti i cit pro okolí. Do vegetace jsme po dostavění domu zasahovali jen málo, aby zůstalo zachováno kouzlo staré zahrady, které vznikalo přes půl století a které nově zakládané zahrady budou získávat právě tak dlouho.
O co víc jsme se v přízemí drželi s barvami zpátky, o to víc jimi hýří podkroví. V patře se setkává nový nábytek se starým, secesním. Bezproblémové sousedství potvrzuje, že když se věci vyberou s citem a jsou kvalitně udělané, pak je jedno, kolik je jim let – mohou vedle sebe klidně existovat.

Přírodní přízemí, barevné podkroví

Podoba domu vznikala v dialogu s architektem a dodavatelem a změny, které jsme chtěli, zase souvisely s přírodou. Tak jsme si vymysleli okno dole v obývacím pokoji, velikostí připomínající výkladní skříň. Pohled z něj a lesní zahradu a zajímavou skupinu stromů nahrazuje obrazy na stěně. V celém přízemí dominují přírodní barvy jako písková nebo režná; takový je nábytek, podlaha i kamna, za nimiž se skrývá pracovní kout.

Zpátky k prostému bydlení

Spojený obývací pokoj s kuchyňským koutem a pracovním koutkem v přízemí nám umožňuje být pospolu, ale přitom si nepřekážet, když se rodina sejde večer doma. V domě jsme se snažili všeobecně o jednoduchost, žádné složitosti, bezúčelné útvary a zalomení prostoru, žádné zbytečné přetechnizování domu. Kvůli pocitu blízkosti přírody jsme zamítli i vzduchotechniku a klimatizaci a problém letního horka jsme řešili postaru, tedy možností funkčního větrání okny, dostatečným přesahem střechy nad okny, který funguje jako odstínění přímého letního slunce, silnější tepelnou izolací střechy a venkovními žaluziemi v těch oknech, kam slunce v létě svítí přímo. Za skleněné vstupní dveře do domu jsme dnes vděčni. Je to mnohokrát lepší než původně zvažované dveře kompaktní a světlovod v předsíni. Tam je takto dost světla i v podvečer a navíc je opět vidět jiné partie zahrady...

Meditativní terasa nad zelení zahrady

Terasa, na kterou vcházíme z obývací místnosti, je vyvýšená nad okolím stejně jako celé přízemí. Terasa je hodně prostorná, ale uzavřená a útulná; stíní ji protažená střecha. Dolů do zahrady se z ní schází po několika dřevěných schodech. I tady jsme obklopeni zelení, kromě zahrady vidíme až na skalnatá úbočí na druhé straně řeky. Na Vánoce tady máme zvláštní vánoční strom – zdobíme totiž větve třešně zasahující svou korunou na terasu. V létě je tady příjemné posezení, výborně se sedí a povídá s přáteli, odpočívá i pracuje...

Připravila Alena Gembalová
Foto Martin Zeman

Návštěvu najdete v čísle 1/2012. Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Podívejte se naši výhodnou nabídku předplatného.