Bydlení s pokorou k místu

Kaplička, vodní nádrž, několik rodinných domů, do města coby kamenem dohodil, v okolí pak louky, lesy, zkrátka příroda nadosah – to je stručný popis vísky, v jejímž středu stojí montovaná dřevostavba bezezbytku respektující původní architekturu daného místa. Mohlo tu vyrůst leda cos, kdyby se tu neusadili osvícení investoři, kterým není jedno, v čem a jak bydlí. S radostí jsme proto přijali pozvání na redakční návštěvu.

Původně tu stál největší statek v obci, byl to nižší dům s velikou stodolou. Posledních deset let však zel prázdnotou, což se samozřejmě zejména na obytné části značně projevilo a dům byl prakticky neobyvatelný. Přesto, když jsme statek koupili, naše první úvahy směřovaly k jeho rekonstrukci. Zvítězil však zdravý názor architekta a nakonec se chalupa zbourala, udělala se nová základová deska a na ní vyrostl dům zcela nový. Bylo to pro nás docela těžké, staré stavení mělo zvláštní kouzlo, ale nakonec jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré – získali jsme tak z jihu osluněný štít hlavní obytné části domu, prostor pro garáž a materiál z „bouračky“ se hodil téměř všude při zahradních úpravách. Původní hospodářskou budovu – maštal – jsme samozřejmě zachovali stejně jako sklípek, ten dnes slouží jako spíž.

Jak to všechno začalo

Musím se přiznat, že jsme původně chtěli bydlet ve srubu. Naší oblíbenou lokalitou jsou Beskydy –místní krajina a sruby v ní pro nás byly silnou inspirací. Hledali jsme firmu, s níž bychom takový dům zrealizovali, ale zatím nebylo kde. Až s pořízením nemovitosti, pozemku v této lokalitě se myšlenky na srubový dům rozplynuly – zasadit na náves uprostřed místní zástavby srub, by bylo z našeho pohledu trestuhodné. Ke dřevu jsme však jednoznačně tíhli, proto jsme zvolili alternativu – panelovou dřevostavbu. O výběru dodavatelské firmy pak v podstatě rozhodli naši rodiče. Chtěli v té době také stavět, vypravili se proto na den otevřených dveří do horažďovické firmy Atrium. Vrátili se naprosto nadšeni z přístupu společnosti ke stavebníkům, což nás silně ovlivnilo. Navíc je to místní firma, volba byla jasná.

Architekt na místě byl namístě

Přestože je nabídka typových projektů na trhu velmi bohatá, nemohli jsme si vybrat dům, který by sem tak říkajíc seděl. Oslovili jsme proto architekta Jiřího Kučeru, s nímž naše rodina už měla dobrou zkušenost při zařizování bytu. I v případě nového domu vycházel z našich představ, které pak dával dohromady se svým odborným pojetím. Naprosto jednoznačná shoda panovala při tvorbě architektonického návrhu – obě strany chtěli při realizaci nového domova zachovat ráz původního domu. Architekt byl proto na místě před bouráním, staré stavení si vyfotil, několikrát na samotném pozemku, pak bylo samozřejmě z čeho vycházet a všichni věděli, kam směřovat.

Rychlost výstavby

Samotná realizace domu pro nás byla nečekaným překvapením. Vlastně se dá říct, že byla překvapením pro všechny, kteří to mohli vidět na vlastní oči. Při vzpomínce na to, jak dům vyrostl za jeden den doslova před očima místních, se musím smát. Ráno, když jsme odjížděli do práce, seděl tu děda ve stínu pod jabloní, protože bylo velké teplo. Večer, když jsme se vrátili, stála tady původní, ale nová chalupa! Ptám se dědy, jak se firmě stavělo a on odpověděl: ´Holka, já si toho ani nevšiml, to byl takovej fofr!´. A byl! Když to shrnu vcelku, tak v dubnu 2004 jsme koupili starý statek, pak se vše muselo vyklidit, o Vánocích se pak bouralo. Prvního dubna se koplo do základů a 26.9.2005 jsme bydleli v novém včetně dokončené garáže, plotů, terénních úprav. Neumím si vůbec představit, v jaké fázi budování bychom dnes byli, kdybychom se pustili do původně plánované rekonstrukce! Za pět měsíců bydleli v naprosto novém domě. 

Co bychom udělali jinak?

V původních plánech na papíře se uvažovalo se stodolou, měla na ni navazovat technická místnost. Nakonec se však stodola zbourala a technická místnost se ocitla v podstatě uprostřed chalupy, což není zrovna standardní a praktické řešení. Nicméně opět se potvrdilo, že všechno zlé je k něčemu dobré – místnost slouží jako taková menší šatna. Co nás ale mrzí, je naše krátkozrakost s ohledem na využitelnost podkroví. Nechtěli jsme chodit do patra, proto je dům pouze s obytným přízemím bez pochozího patra. Nelze jej využít ani jako půdu, což nás při objevení velkého prostoru v podkroví hodně mrzelo, přebudovávat stropy by v současné době bylo složité a poměrně nákladné.

Plány do budoucna

Pokud máte dům, je pořád co dělat. Naše hlavní plány směřují k rekonstrukci maštale, pod jejíž prodlouženou střechou chystáme zrealizovat letní sezení. Samotná maštal zatím slouží jako sklad na nářadí, nepotřebné a sezónní věci a samozřejmě jako stáj pro naše zvířectvo. K domu totiž náleží také půl hektaru pozemků, které navazují přímo na naši zahradu. Nechat takové pozemky bez zužitkování by byla škoda, proto jsme si pořídili ovce. Pozemky obdělávají jako takové živé sekačky a ještě je z nich užitek.