Helena Petáková | Pondělí, 24. září 2012 |

Dnes se vás ptáme na nástroj, který se používá v zemědělství. V této dřevěné podobě je už ale odložený možná v nějaké stodole, nebo ho najdeme v muzejní expozici, která představuje historii orby a vývoj zemědělské techniky.
Pokud víte, k čemu předmět sloužil, vyplňte soutěžní formulář a máte šanci vyhrát roční předplatné časopisu sruby&roubenky, vstupenky pro dvě osoby do Botanické zahrady Praha a zároveň postoupit do hry o hlavní ceny viz Pravidla soutěže.
Vítězem minulého kola se stal pan Jaroslav Vlk. Gratulujeme.
Správná odpověď na otázku uplynulého týdne je lejta na vyvážení močůvky
Podobnou mají například v Muzeum traktorů a zemědělské techniky v Chotouni. Dřevěná nádoba opatřená obručemi se nakládala na potahový vůz . Močůvka se do ní nalévala ručně šoufkem. Vypouštěcím otvorem byla pouze vyvrtaná díra, ucpaná dřevěným kolíkem a utěsněná hadrem. Při jízdě po vesnici většinou tyto lejty zanechávaly nepříliš voňavou stopu.
Na našich polích začaly být lejty ("močůvkovače") vidět už v druhé polovině 19. století, kdy se při intenzifikaci zemědělství zlepšovala péče nejen o hnůj, ale i o močůvku. Do té doby odtékala tato hnojná tekutina ze chléva bez užitku na dvůr, někdy až na náves a pouze znečišťovala životní prostředí. Účinnou propagací v hospodářských spolcích i v odborném tisku začali mnozí rolníci budovat u svých nových či zadaptovaných chlévů nejen kvalitní hnojiště z nepropustným podložím, ale také jímky na močůvku.
Ani při používání močůvky se pokrok nezastavil
K čerpání močůvky ze žumpy se vedle šoufku začala používat speciální, k tomu účelu konstruovaná čerpadla. Pomocí těchto čerpadel se močůvka buď rozstřikovala po hnojišti, nebo se přečerpávala z jímky do voznice - lejty, v níž se odvážela na pole. Vůz na přepravu močůvky byl dvojkolový, který táhl jeden kůň, nebo čtyřkolový pro pár koní. Místo korby měl dřevěný či železný dobře uzavíratelný válec o různém objemu. Voznice se plnila horním otvorem. Vzadu dole byl umístěn druhý otvor k němuž byl připevněn rozstřikovač, nebo rozdělovač k vytékání močůvky trubicemi, které sahaly blízko k zemi, do více řádků. Při rozstřikování močůvky po poli unikalo do vzduchu mnoho dusíku, proto se konstruovaly i močůvkovače řádkové, které zapravovaly močůvku pomocí radliček s dutými slupicemi do půdy, aniž přišla do styku se vzduchem. Z téhož důvodu se také v první republice ustupovalo od postřikování hnoje močůvkou.
Na dvorku hospodářství bývala nad hnojištěm účelně postavena i budka pro lidi.
Vaše komentáře (0)
Nejnovější články v kategorii “Zajímavosti”
-
Velké bydlení v malém domě
Když se s někým bavím na téma malý dům, často si to vykládá, jako bych ho chtěla nacpat do krabice od bot. Tak černobílé to ale není. Alespoň u mě šlo o jednu z věcí, která mě…
-
Koronaviru se na dřevěném povrchu prostě nelíbí. Další důvod, proč zvážit bydlení v dřevostavbě
Po pečlivém zkoumání přišli finští vědci s ověřenými výsledky testů, které prokazatelně potvrzují, že nakažlivost koronaviry klesá na dřevěném povrchu mnohem rychleji a…
-
Dřevo jako nejžhavější želízko v ohni udržitelné výstavby
Závislost lidstva na betonu a oceli při stavbě všeho, od domů až po sportovní stadiony, je spojena se značnými náklady na životní prostředí. Beton je zodpovědný za čtyři až osm…
-
Roubenka naruby aneb dřevěná vestavba do zděného domu
Nebývá neobvyklé, že záměr postavit si masivní dřevostavbu, zejména kanadský srub, zarazí odmítavé stanovisko stavebního úřadu. Někdy je to pochopitelné, masivní dřevostavby jsou…