Dnes se vás ptáme na nástroj, který se používá v zemědělství. V této dřevěné podobě je už ale odložený možná v nějaké stodole, nebo ho najdeme v muzejní expozici, která představuje historii orby a vývoj zemědělské techniky.

Pokud víte, k čemu předmět sloužil, vyplňte soutěžní formulář a máte šanci vyhrát roční předplatné časopisu sruby&roubenky, vstupenky pro dvě osoby do Botanické zahrady Praha a zároveň postoupit do hry o hlavní ceny viz Pravidla soutěže.
Vítězem minulého kola se stal pan Jaroslav Vlk. Gratulujeme.

Správná odpověď na otázku uplynulého týdne je lejta na vyvážení močůvky

Podobnou mají například v Muzeum traktorů a zemědělské techniky v Chotouni. Dřevěná nádoba opatřená obručemi se nakládala na potahový vůz . Močůvka se do ní nalévala ručně šoufkem. Vypouštěcím otvorem byla pouze vyvrtaná díra, ucpaná dřevěným kolíkem a utěsněná hadrem. Při jízdě po vesnici většinou tyto lejty zanechávaly nepříliš voňavou stopu.

Na našich polích začaly být lejty ("močůvkovače") vidět už v druhé polovině 19. století, kdy se při intenzifikaci zemědělství zlepšovala péče nejen o hnůj, ale i o močůvku. Do té doby odtékala tato hnojná tekutina ze chléva bez užitku na dvůr, někdy až na náves a pouze znečišťovala životní prostředí. Účinnou propagací v hospodářských spolcích i v odborném tisku začali mnozí rolníci budovat u svých nových či zadaptovaných chlévů nejen kvalitní hnojiště z nepropustným podložím, ale také jímky na močůvku.

Ani při používání močůvky se pokrok nezastavil

K čerpání močůvky ze žumpy se vedle šoufku začala používat speciální, k tomu účelu konstruovaná čerpadla. Pomocí těchto čerpadel se močůvka buď rozstřikovala po hnojišti, nebo se přečerpávala z jímky do voznice - lejty, v níž se odvážela na pole. Vůz na přepravu močůvky byl dvojkolový, který táhl jeden kůň, nebo čtyřkolový pro pár koní. Místo korby měl dřevěný či železný dobře uzavíratelný válec o různém objemu. Voznice se plnila horním otvorem. Vzadu dole byl umístěn druhý otvor k němuž byl připevněn rozstřikovač, nebo rozdělovač k vytékání močůvky trubicemi, které sahaly blízko k zemi, do více řádků. Při rozstřikování močůvky po poli unikalo do vzduchu mnoho dusíku, proto se konstruovaly i močůvkovače řádkové, které zapravovaly močůvku pomocí radliček s dutými slupicemi do půdy, aniž přišla do styku se vzduchem. Z téhož důvodu se také v první republice ustupovalo od postřikování hnoje močůvkou.

Na dvorku hospodářství bývala nad hnojištěm účelně postavena i budka pro lidi.