Budoucnost dřevostaveb očima odborníků

Otázky na odborníky

1. Jak ze své pozice vnímáte připravenost českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu na rostoucí roli dřeva ve stavebnictví?

2. Co z pohledu vaší profese či instituce představuje nejdůležitější podmínku k tomu, aby se dřevo mohlo víc prosadit jako materiál udržitelné budoucnosti?

3. Kde ze své zkušenosti vidíte největší příležitosti a rizika pro další rozvoj dřevostaveb v ČR?

Ing. Dalibor Šafařík
generální ředitel, Lesy ČR, s.p. (LČR)

1. Jak ze své pozice vnímáte připravenost českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu na rostoucí roli dřeva ve stavebnictví?

Lesnictví je velmi široký obor lidské působnosti, který se zabývá udržením a zvelebením lesů a využitím jejich užitků ve prospěch vlastníků a lesů a celé společnosti. Determinujícím znakem člověka je les hospodářsky využívat. Od dob francouzských fyziokratů (např. Francois Quesnay 1694–1774) nebyla vyvrácena, i když zpochybňována stále je, jedna z nejdůležitějších ekonomických teorií, tedy že obory lesnictví, zemědělství a těžba nerostných surovin jsou základní tvůrci tak zvaného „čistého produktu". Tedy že stojí na počátku tvorby přidané hodnoty ve všech navazujících odvětvích včetně dřevozpracujícího průmyslu.

Role lesnictví a lesního hospodářství v zajištění dřeva jako obnovitelné suroviny pro využití ve stavebnictví je nezastupitelná, a proto tvoří společně s dřevozpracujícím průmyslem přirozený komplex. Připravenost lesnictví, respektive lesního hospodářství vnímám zejména ve schopnosti pěstovat lesní porosty ve druhové skladbě dřevin a kvalitě nabízející široké technické a technologické využití, včetně tolik diskutovaného smrku. Smrk je svými technickými vlastnostmi pro využití ve stavebnictví výjimečný. Ovšem ze zahraničí máme příklady praxe, zatím jich tedy není mnoho, že obdobně lze využívat i buk.

Jsem přesvědčen, že se naše lesnictví na důležitou roli ve stavebnictví pečlivě připravuje a zdokonaluje i pěstební postupy zvyšující ekologickou odolnost a stabilitu lesních porostů i podpory biodiverzity. Kvalita většiny současných mýtních porostů dokládá, že to naši předchůdci uměli a současná i další generace lesníků musí tento standard nadále zvyšovat. Je to ovšem činnost dlouhodobá, stejně jako je dlouhodobý vývojový a produkční cyklus lesa. Pokud jde o tuzemský dřevozpracující průmysl, je nutné se ptát na připravenost segmentu primárního zpracování dřeva jako suroviny i sekundární zpracování, jako je například výroba aglomerovaných a kompozitních materiálů na bázi dřeva.

V prvním případě jehličnatou, zejména silnější kulatinu, zpracovat umíme a kapacity zpracování jsou více než dostatečné. Horší je to s kapacitami pro zpracování slabší jehličnaté kulatiny, které bude postupně na trhu přibývat, jak budou vychovávány mladé porosty a porosty středního věku. Ve zpracování kulatinových sortimentů listnatých dřevin, zejména buku, máme ovšem jak v kapacitách, tak i v úrovni zpracovatelských technologií velký úkol před sebou. Těchto sortimentů bude na trhu přibývat, jelikož podíl listnatých dřevin jak v obnově, tak i v těžbách se dlouhodobě zvyšuje. Za uplynulých 20 let se jen ve státních lesích spravovaných Lesy ČR snížil podíl jehličnatých dřevin ze 76 % na 68 % a podíl listnatých dřevin se zvýšil z 24 % na 32 %.

Stejně tak lze konstatovat nedostatečnou připravenost v segmentu sekundárního zpracování dřeva. Sem by měly jednoznačně směřovat podpory a subvence a intenzivní koordinace jednotlivých politik v oblasti lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu.

Ještě jeden aspekt připravenosti lesnictví bych zmínil, a to kontinuální a precizní informování o vývoji surovinové základny a struktuře očekávaných těžeb v čase. To je role zejména Národního lesnického institutu a výzkumné a akademické sféry. Zde myslím jsme na vysoké úrovni.

2. Co z pohledu vaší profese či instituce představuje nejdůležitější podmínku k tomu, aby se dřevo mohlo víc prosadit jako materiál udržitelné budoucnosti?

Každý výrobek či služba najde na trhu své místo, a především na něm setrvá, pokud jim zákazník důvěřuje a oblíbí si je, byť i trochu emotivně. To dnes celkem jasně dokládají výsledky výzkumů jednání a chování spotřebitelů a rozdíly zjištěné mezi přístupem racionality zákazníka a vlivu kognitivních a emocionálních faktorů na rozhodování. Nejdůležitější podmínkou je tedy neustálé zvyšování informovanosti koncových zákazníků, spotřebitelů, projektantů a konstruktérů o komplexních výhodách dřeva jako materiálu budoucnosti.

Lesy České republiky aktuálně přispívají ke zvýšení odborné informovanosti vytvořením obsáhlého katalogu materiálů a konstrukcí pro dřevostavby, který vznikl jako výstup dvouletého projektu Grantové služby podniku. Autorem katalogu je Výzkumný a vývojový ústav dřevařský. Projekt úspěšně prošel závěrečným oponentním řízením a nyní jednáme s Ministerstvem průmyslu a obchodu o jeho předání široké odborné veřejnosti i zajištění pravidelné aktualizace údajů. Osobně jsem velmi rád, že se projekt podařilo dokončit a že tuzemská odborná veřejnost získá velmi brzy tento velmi užitečný materiál. Všem, kteří se na projektu podíleli, velice děkuji.

3. Kde ze své zkušenosti vidíte největší příležitosti a rizika pro další rozvoj dřevostaveb v ČR?

Pokud bych měl vybrat z příležitostí a rizik vždy jednu největší, pak je to z příležitostí jednoznačně informování veřejnosti na příkladech dobré praxe. Tedy na ukázkách úspěšných dřevostaveb či staveb s využitím kombinace dřeva a nedřevěných materiálů, na kterých lze ukazovat výhody použití dřeva jako stavebního materiálu. A to nejen u bytové výstavby, ale také u některých inženýrských staveb, například mostních konstrukcí.

Za daných podmínek to je velmi účinný nástroj stimulace poptávky, a především stavby veřejných institucí by měly jí příkladem. Nelze ovšem pominout i nástroj dotační a subvenční stimulace. Zde podle mého názoru chybí přesnější propočet dopadu například snížení daně z nemovitých věcí u dřevostaveb na stimulaci poptávky a zvýšení přidané hodnoty, a tedy i daně z přidané hodnoty, tedy kvantifikace multiplikačního efektu.

Z rizik bych jednoznačně vybral už výše zmíněný nízký stupeň koordinace jednotlivých politik v oblasti lesního hospodářství, dřevozpracujícího průmyslu a ochrany přírody. Ne, že by tyto politiky neexistovaly, naopak. U některých oborů jich máme i několik, ale účinná koordinace chybí. Je mi sympatická myšlenka převést odvětví základního zpracování dřeva do gesce Ministerstva zemědělství a v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ponechat sekundární zpracování a navazující odvětví. Ostatně, kdysi tomu tak už bylo.

Rád bych zmínil ještě jednu příležitost, která už byla dvakrát promarněna. Touto příležitostí je síla společného marketingu subjektů lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu. Po řadě jednání zástupců lesnictví a dřevařství na kulatých stolech v letech 2024 a 2025 bylo dosaženo unikátní shody na obnovení společného Lesnického a dřevařského fondu. Tato práce vyústila do návrhu paragrafového znění v procesu novelizace lesního zákona. Snad z nepochopení některých poslanců pak byl tento pozměňovací návrh zamítnut. Nevzdávejme to! Věřím že společný zájem a síla nadále trvají.

brig. gen. Ing. Daniel Miklós, MPA
generální ředitel, HZS ČR

1. Jak ze své pozice vnímáte připravenost českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu na rostoucí roli dřeva ve stavebnictví?

Z pohledu Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „MV – GŘ HZS ČR") vnímáme, že české lesnictví i dřevozpracující průmysl disponují kvalitním odborným zázemím, technologiemi a dlouhodobou tradicí, které jim umožňují pružně reagovat na rostoucí poptávku po dřevu jako stavebním materiálu. V posledních letech sledujeme výrazný posun směrem k moderním technologiím, jako jsou křížem vrstvené dřevěné panely (CLT, Cross-Laminated Timber), lepené lamelové

Z hlediska požární bezpečnosti je nezbytné, aby tento rozvoj šel ruku v ruce s důsledným začleněním požárně bezpečnostních opatření do všech fází výstavby – od projektování přes výrobu až po samotnou realizaci. Připravenost oboru je tedy technicky velmi dobrá, ale vyžaduje intenzivní spolupráci s odborníky na požární ochranu, aby bylo možné zajistit bezpečné užívání těchto staveb pro obyvatele a aby byl zajištěn bezpečný a účinný zásah.

Problematikou požární bezpečnosti dřevostaveb se MV – GŘ HZS ČR zabývá přibližně 5 let. V dané věci byla založena pracovní skupina, která zadala zpracovat rozborový úkol pro vytvoření normativních podmínek požární bezpečnosti pro větší využití dřeva ve stavebnictví. Cílem bylo definovat případné nedostatky v právních předpisech a technických normách požární bezpečnosti ve vztahu k dřevostavbám, definovat kritické body v oblasti požární bezpečnosti k ověření a provést velkorozměrové zkoušky. V rámci daného úkolu byla mj. provedena rešerše současné situace v národních normách zemí Evropy.

Pokud porovnáme země se stejnou stavební strukturou jako ČR (např. Německo, Rakousko, Itálie, nebo Velká Británie) a také severské země (Švédsko, Norsko, Finsko), které jsou v mnoha případech vzorem využití dřeva ve stavebnictví, dojdeme k závěru, že jsou až na výjimky podobné požadavkům podle platných norem v ČR.

Konkrétně lze uvést, že podmínky pro navrhování požární bezpečnosti dřevostaveb jsou v ČR normově upraveny až do požární výšky 12 m, tedy pro objekty s pěti nadzemními podlažími. V případě potřeby návrhu požární bezpečnosti dřevostavby s více podlažími lze aplikovat postupy požárního inženýrství. Je třeba zdůraznit, že objektů dřevostaveb o pěti nadzemních podlažích se v ČR příliš nevyskytuje, přestože normativní požadavky existují.

V případě vícepodlažních staveb je nám nejblíže Rakousko, kde byla v roce 2019 dokončena 84 m vysoká budova HoHo Wien s 24 nadzemními podlažími. V budově se nachází obchody, restaurace, kanceláře a hotel. Tato budova byla navržena pomocí požárního inženýrství, neboť ani v Rakousku nelze aplikovat standardní postupy pro navrhování výškových budov ze dřeva.

Pro řešení dřevostaveb je na celém světě běžné provádět zkoušky, analýzy, expertízy atp., které jsou součástí tzv. inženýrského přístupu, respektive výše zmiňovaného požárního inženýrství. V současné době probíhá diskuse odborníků o možných změnách norem požární bezpečnosti staveb ve vztahu k dřevostavbám, podstatné je však zachovat požadovanou úroveň bezpečnosti.

Existující výškové stavby ze dřeva v zahraničí byly povolovány individuálně, bez uplatnění normových postupů, byl však aplikován již zmiňovaný inženýrský přístup, tedy byly využity podrobné analýzy, zkoušky, expertízy. Obdobně jako v jiných atypických případech, které nejsou legislativně ani normativně zakotveny, je nutné dodržet obecné zásady požární bezpečnosti staveb, případně v rámci návrhu výškové budovy ze dřeva provést rizikovou analýzu a přijmout opatření pro to, aby stavba byla bezpečná a splňovala základní požadavky na stavby.

MV – GŘ HZS ČR se v neposlední řadě účastní konferencí a sleduje vývoj v oblasti dřevostaveb v ČR i v zahraničí.

2. Co z pohledu vaší profese či instituce představuje nejdůležitější podmínku k tomu, aby se dřevo mohlo víc prosadit jako materiál udržitelné budoucnosti?

Z pohledu MV – GŘ HZS ČR je nejzásadnější podmínkou pro širší uplatnění dřeva ve stavebnictví zajištění požární bezpečnosti v souladu s platnými právními předpisy, technickými normami a evropskými standardy.

Jednou z podmínek je implementace nových norem, které umožňují bezpečnou výstavbu vícepodlažních a výškových dřevostaveb, včetně hybridních konstrukcí, např. dřevo-betonových konstrukcí. Dále je významné použití požárně odolných lepidel (např. u CLT) a správná ochrana nosných prvků konstrukce, aby se zamezilo šíření požáru. Důležité je zároveň mít vícevrstvý systém požární ochrany, kde konstrukce jsou rozděleny do požárních úseků s vysokou odolností.

Přínosem v dané oblasti je druhá generace Eurokódu 5 pro navrhování dřevostaveb, kde jsou zakotveny křížem vrstvené dřevěné panely, tesařské spoje a dále je řešeno zesilování prvků, spojování pomocí oceli, vyztužování prvků nebo jsou zavedeny nové postupy řešení požární odolnosti stavebních konstrukcí 120 min.

Nová požární norma ČSN 73 0802 od 1. 8. 2025 přináší zásadní změny, kdy normový limit výšky dřevostaveb bude zvýšen z dosavadních 12 metrů (tj. cca 4 patra) až na 18 metrů pro čisté dřevostavby a až na 22,5 metru u hybridních konstrukcí (kombinace dřeva s betonem a ocelí). To podstatně usnadní investice do vícepodlažních a výškových dřevostaveb bez nutnosti individuálních požárně inženýrských posudků.

Dřevostavby musí být vybaveny požárně bezpečnostními zařízeními, tedy systémy, technickými zařízeními a výrobky pro stavby podmiňující požární bezpečnost stavby. Velký důraz je kladen na bezpečnost únikových cest.

MV – GŘ HZS ČR přistupuje ke dřevostavbám specificky, protože ačkoliv jsou dřevěné konstrukce deklarovány jako požárně odolné, požár se uvnitř budov šíří jinak než v běžných nehořlavých konstrukcích. MV – GŘ HZS ČR zároveň klade velký důraz na spolupráci mezi projektanty, hasiči a dalšími odborníky při navrhování požární bezpečnosti budov a potřebu vzdělávání projektantů a stavebníků, ale i provozovatelů a vlastníků, stejně jako na všeobecnou osvětu v dané oblasti.

Zároveň je nutné věnovat pozornost plnění povinností fyzických, právnických i fyzických podnikajících osob včetně povinností dodržování návodů a provádění údržby.

Bez těchto opatření nelze zajistit nejen bezpečnost, ale ani důvěru veřejnosti v dřevo jako materiál budoucnosti. HZS ČR proto aktivně spolupracuje s odbornými institucemi, technickými komisemi a vzdělávacími platformami, aby podpořil bezpečný rozvoj dřevostaveb.

3. Kde ze své zkušenosti vidíte největší příležitosti a rizika pro další rozvoj dřevostaveb v ČR?

Za hlavní příležitosti považuji:

• Nové normy umožní výstavbu vyšších a větších dřevostaveb, které byly doposud limitovány přísnými požárními omezeními. Navíc zavedení jednoduchého normového přístupu pro požární bezpečnost viditelně zvýší atraktivitu dřeva pro investory a projektanty.
• Technologický pokrok v oblasti prefabrikace a uplatnění hybridních konstrukcí (dřevo s pláštěm z betonu nebo oceli) pro zvýšení požární odolnosti a konstrukční robustnosti. Využití těchto konstrukcí umožní výstavbu složitějších a bezpečnějších objektů.
• Nasazení moderních technologií, vědecky podložených metod požární bezpečnosti, které umožní realizovat bezpečné vysoké dřevostavby, zavedení BIM modelování nebo nástrojů AI.
• Rozvoj standardizovaných a praktických technických pokynů a směrnic nejen v Evropě, ale i v dalších vyspělých státech světa, podporovaný výměnou zkušeností mezi různými zainteresovanými stranami včetně akademické sféry.
• Zapojení pojišťoven tak, aby zvýšená požární ochrana nebyla jen nutností vyplývající z právní úpravy, ale aspektem dobrovolné motivací, která bude představovat lepší a výhodnější pojistitelnost s dopadem na nižší potenciální škody při požárech.
• Rozšíření použití dřeva ve stavebnictví přispěje k udržitelné výstavbě a výraznému snížení uhlíkové stopy budov, což je prioritou v plánech národní i evropské politiky.
• Ekologické výhody dřeva – nízká uhlíková stopa, obnovitelnost, pozitivní vliv na mikroklima budov.
• Podpora ze strany státu a EU – dotační programy, legislativní rámce podporující udržitelné stavebnictví.
• Zvýšený zájem veřejnosti o zdravé a přírodní bydlení.

Mezi rizika lze zařadit:

• Podcenění požárních rizik při návrhu a realizaci staveb, zejména u menších projektů bez odborného dohledu.
• Nedostatek zkušeností, nedostatečná informovanost veřejnosti i některých projektantů o požárních specifikách dřevostaveb.
• Chybějící odborníci na požární ochranu se specializací na dřevěné konstrukce.
• Nejednotný výklad norem a rozdílné přístupy k požární bezpečnosti v rámci různých profesních skupin.
• Komplexnost požárních scénářů v dřevostavbách, včetně rizika vzniku skrytých požárů, které může pokračovat i po uhašení požáru.
• Omezené zkušenosti a údaje o chování konstrukcí po požáru a o možnostech jejich opravy či rekonstrukce.
• Dostupnost a kvalita dřevěných materiálů, riziko nesprávného použití materiálů nebo technologií, které by mohlo zvýšit nebezpečí požáru.
• Zatím nedostatečné povědomí veřejnosti i některých investorů o skutečných bezpečnostních standardech a možnostech moderních dřevostaveb.

Zkušenosti MV – GŘ HZS ČR ukazují, že bezpečný rozvoj dřevostaveb je možný, pokud bude doprovázen důslednou aplikací požárně bezpečnostních principů, mezioborovou spoluprací a výměnou zkušeností a průběžným vzděláváním. Dřevo má potenciál stát se pilířem udržitelného stavebnictví, ale pouze tehdy, pokud bude bezpečné nejen pro obyvatele, ale i pro zasahující hasiče.

Ing. Tomáš Pospíšil, předseda
Pro Silva Bohemica, z.s.

1. Jak ze své pozice vnímáte připravenost českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu na rostoucí roli dřeva ve stavebnictví?

Z pohledu našeho sdružení Pro Silva Bohemica, které se snaží dlouhodobě prosazovat přírodě blízké principy nepasečného hospodaření, lze konstatovat, že české lesnictví by mohlo mít z hlediska přírodních podmínek i odborného zázemí velmi solidní předpoklady k tomu, aby bylo schopno dlouhodobě zásobovat dřevozpracující sektor kvalitní surovinou.

Bohužel nás však v nedávné době postihla kalamitní situace, která byla způsobena nejen výkyvy počasí provázející klimatickou změnu, ale také v minulosti nastavenými postupy obnovy lesa věkových tříd s důrazem na pěstování stejnorodých jehličnatých porostů.

Lesnictví je z podstaty věci založeno na dlouhé produkční době, takže vytvořit porosty s pestrou druhovou a prostorovou skladbou, systémem udržitelného hospodaření umožňující stabilní produkci nebude jednoduchou záležitostí. Navíc je lesnictví obecně vysoce konzervativním oborem, ve kterém se jen velmi pomalu daří prosazovat nové postupy respektující změnu vnějších podmínek.

Navíc je podle mého názoru u nás stále slabé strukturální propojení mezi primární výrobou a finálním zpracováním dřeva. Významná část kulatiny odchází do zahraničí v nezpracované podobě, zatímco domácí průmysl se potýká s nedostatkem suroviny i kapacit pro výrobu konstrukčního a lepeného dřeva, velkoplošných materiálů či moderních prefabrikovaných prvků.

Chybí tedy vyšší míra provázanosti lesnicko-dřevařského řetězce – od lesa až po finální výrobek. V porovnání se severskými zeměmi nebo Rakouskem zaostáváme nejen v množství spotřebovaného dříví na obyvatele, ale také v technologické vybavenosti a systémové podpoře domácího zpracování. Pokud má dřevo dostatečně naplnit svůj potenciál jako stavební materiál budoucnosti, bude nezbytné vytvořit prostředí, které umožní posílení lokálního zpracování a navýšení přidané hodnoty v tuzemsku.

2. Co z pohledu vaší profese či instituce představuje nejdůležitější podmínku k tomu, aby se dřevo mohlo víc prosadit jako materiál udržitelné budoucnosti?

Z pohledu našeho sdružení je klíčovým předpokladem pro širší uplatnění dřeva dlouhodobě stabilní prostředí, které propojuje vzdělávání, výzkum, legislativu, ekonomické nástroje i osvětu veřejnosti. Dřevo se jen velmi obtížně může prosadit samo od sebe – potřebuje systémovou podporu napříč celým řetězcem od pěstování lesa až po finální realizaci staveb. Podmínkou je tedy zvyšování odborné kompetence všech, kdo s dřevem pracují – od architektů a projektantů, přes statiky a investory, až po úředníky, kteří posuzují stavební záměry.

Stále se setkáváme s přetrvávajícími obavami ohledně požární bezpečnosti, akustických vlastností nebo trvanlivosti dřevěných konstrukcí. Tyto předsudky však již dávno neodpovídají realitě současných technologií. Moderní dřevostavby jsou bezpečné, spolehlivé a díky inovacím v oblasti spojů, povrchových úprav a konstrukčních systémů často předčí tradiční materiály.

Důležitým faktorem je také legislativní prostředí. Česká legislativa by měla pružněji reagovat na evropské trendy a umožňovat využití dřeva i ve vícepatrové městské výstavbě, která je v mnoha zemích běžná. Stát by měl aktivně podporovat využívání dřeva ve veřejných stavbách – například u škol, školek, administrativních budov nebo sociální infrastruktury. Takové projekty mají silný osvětový účinek a ukazují, že dřevo je materiál, který může být moderní, estetický i funkční zároveň.

Zcela zásadní je však i udržitelnost samotného hospodaření v lesích. Zvýšení poptávky po dřevě nesmí vést k jednostrannému tlaku na produkci, ale naopak by mělo podpořit přechod k pestrým, stabilním a odolným lesům, které budou schopny dlouhodobě plnit produkční, ekologické i společenské funkce. Celkově lze říci, že dřevo se může stát jedním z pilířů udržitelné ekonomiky a stavebnictví, pokud mu vytvoříme rovné a stabilní podmínky – tedy pokud se na něj přestaneme dívat jako na „alternativu", ale začneme ho chápat jako rovnocenný, obnovitelný a perspektivní materiál pro 21. století.

3. Kde ze své zkušenosti vidíte největší příležitosti a rizika pro další rozvoj dřevostaveb v ČR?

Rozvoj dřevostaveb představuje pro české hospodářství mimořádnou příležitost, a to jak z hlediska energetické a materiálové soběstačnosti, tak i z pohledu dekarbonizace stavebnictví. Využívání dřeva jako hlavního stavebního materiálu přispívá ke snižování emisí CO₂ nejen díky nižší energetické náročnosti výroby, ale i díky dlouhodobému ukládání uhlíku ve stavebních konstrukcích.

Za perspektivní oblast by bylo možné považovat především veřejnou výstavbu, kde může být dřevo využito jako plnohodnotná alternativa k betonu a oceli. Významný potenciál se otevírá i v oblasti modulární a prefabrikované výstavby, která umožňuje zkrácení realizační doby, zvýšení kvality a efektivnější kontrolu spotřeby materiálů.

Na druhé straně nelze přehlížet rizika, která s sebou tento vývoj přináší. Mezi hlavní patří nedostatek kvalifikované pracovní síly, kolísavá dostupnost suroviny a nestabilita legislativního prostředí, která často brání dlouhodobému plánování investic. Pokud by se však podařilo tyto bariéry překonat a vytvořit skutečně propojený systém podpory dřeva jako obnovitelného stavebního materiálu, tak by se Česká republika mohla zařadit mezi evropské lídry v oblasti udržitelné výstavby, oběhového hospodářství a cirkulární ekonomiky založené na domácí obnovitelné surovině.

Zatím mi však nezbývá než realisticky přiznat, že se v této oblasti neuskutečňuje dostatek konkrétních a systémových kroků. Potenciál dřeva jako stavebního materiálu budoucnosti zůstává nevyužit a spíše se o tom jen teoreticky diskutuje.