Rozebrat, oživit, použít znovu aneb recyklace dřevostaveb v praxi

Redakce | Neděle, 09. listopad 2025 |

V každém čísle přinášíme příběhy dřevostaveb, zaměřujeme se ale zejména na jejich plánování a výstavbu. Kvalitně postavený a dobře udržovaný dům ze dřeva pak může sloužit více než sto let. Co se ale stane, když jeho příběh skončí dříve – ať už důsledkem změny potřeb či dispozice, nebo kvůli jiným nečekaným okolnostem? Dřevo se dá recyklovat poměrně snadno, ale jak je to s ostatními materiály, ze kterých jsou dřevostavby tvořené? A jaké podmínky je nutné splnit, aby vůbec bylo možné k demontáži stavby přistoupit?

Jako jeden z hlavních benefitů dřevostaveb bývá často zmiňován fakt, že jsou postaveny z přírodního obnovitelného materiálu – dřeva. Pravou nicméně je, že dřevo a materiály na bázi dřeva (např. OSB, dřevovláknitá izolace a další) tvoří jen část hmoty stavby (zhruba 25–35 %). Moderní montované dřevostavby pak ještě obsahují celou řadu dalších materiálů (sádrokarton, fólie, různé druhy izolací, kovové spojovací prostředky, okna, dveře...).

Aby se tedy naplno uplatnil ekologický potenciál dřevostaveb, je třeba zohlednit také jejich recyklaci a možnosti znovupoužití jednotlivých prvků konstrukce v rámci cirkulární ekonomiky. Stavebnictví je totiž jen v Evropské unii odpovědné za přibližně 35 % veškerého odpadu (podle hmotnosti), a proto je žádoucí, aby bylo na konci životnosti budovy možné co nejvíce surovin znovu zpracovat nebo využít.

Recyklace nejenže použité materiály vrací do oběhu, ale zároveň snižuje emisi skleníkových plynů a představuje úsporu primárních surovin, které nelze čerpat do nekonečna. Neoddiskutovatelným benefitem dřevostaveb z hlediska jejich demolice je právě to, že se jedná o domy montované. Jejich demotáž a následná likvidace či recyklace jsou tak výhodnější, než je tomu u domu zděného, kde bývá demolice často hlučná, prašná a vyžaduje těžkou techniku, navíc beton, cihly a omítky jsou obtížně recyklovatelné a často končí jako stavební skládkový odpad.

Skutečná ekologická přidaná hodnota však závisí zejména na kvalitě demontáže dřevostavby (neodborný přístup může vést k poškození materiálů, které pak nejdou znovu využít), třídění a opětovném využití materiálů. I u dřevostaveb je nicméně třeba počítat s tím, že v jejich konstrukci najdeme prvky, které ani s nejlepšími úmysly zachránit nelze, a i demolice domu na bázi dřeva pak nevyhnutelně vytváří určitý skládkový odpad.

Staré a nové může při zachování kvality a pevnosti harmonicky fungovat pospolu. Na novostavbu této kouzelné Krkonošské chaloupky bylo použito i dřevo a kámen, které se podařilo zachovat z původního stavení.
Autor arch. návrhu: MgA. David Maštálka, MgA. Lenka Křemenová a Ing. arch. Zuzana Sagitáriová, a1architects
Autor projektu: Ing. arch. Jakub Bradáč
Foto: David Maštálka
Tuto návštěvu jsme vám přinesli v D&S 2/2024

Co lze čekat před recyklací

Před zahájením prací je nutné zajistit potřebné dokumenty a povolení – souhlas stavebního úřadu, projekt demontáže a potvrzení specializované firmy. Může být také požadován souhlas sousedů – především v případě, že by byla narušena jejich práva s ohledem na zastínění, hluk nebo narušení soukromí. Pokud chybí projektová dokumentace, musí být vypracován pasport objektu, který popisuje skutečný stav stavby. Součástí přípravy je také posouzení konstrukce a případné kontaminace škodlivými látkami.

Následně se zpracuje projekt bouracích prací, včetně odhadu množství vzniklého odpadu. Samotnou demontáž by měla provádět odborná firma, která zajistí bezpečný postup a dokumentaci celého procesu. Odstranění stavby je možné provést i vlastními silami, ale pouze pod dohledem kvalifikovaného stavebního dozoru.

Likvidace nebezpečných látek (např. chemicky ošetřených materiálů) vyžaduje zvláštní opatření a spolupráci se specializovanou společností. Po ukončení prací se odpad třídí. Materiály jako beton, dřevo, kov, sklo, plasty či izolace lze často recyklovat a opětovně využít. Cílem je minimalizovat množství materiálu, který končí na skládkách, a podpořit jeho další využití. Má to ale jasně daná pravidla.

Potenciální stavební odpad může dostat nový směr existence pomocí upcyklace. Již jednou využité materiály dostanou nový účel a ze žulových bloků z demolice se mohou stát plně funkční stupně schodů, které budou sloužit po další desetiletí.
Autor arch. návrhu: MgA. David Maštálka, MgA. Lenka Křemenova / a1architects s.r.o., Ing. arch. Jan Kropík
Autor projektu a realizace: TFH dřevěné skeletové domy s.r.o., www.tfh.cz
Foto: David Maštálka
Tuto návštěvu jsme vám přinesli v D&S 2/2023

Využití stavebního odpadu z dřevostavby

Veškerý materiál je tedy vhodné třídit již během demontáže s ohledem na jeho další využití, protože tím výrazně usnadníme a urychlíme následné kroky. Pečlivé roztřídění a odstranění nežádoucích příměsí zvyšuje kvalitu výstupního recyklátu a tím i jeho šanci na opětovné využití. Statistiky ukazují, že při správném zpracování stavebního odpadu lze recyklovat až 90 % materiálů!

Podle zákona lze stavební a demoliční odpad (SDO) rozdělit do tří kategorií. První zahrnuje materiály, které je možné opětovně použít ke stejnému účelu, například cihly, konstrukční dřevo či palubky. To umožňuje snížit uhlíkovou stopu stavby, ovšem pouze pokud nedošlo ke kontaminaci nebezpečnými látkami. Materiály je nutné důkladně očistit a zhodnotit jejich stav pro bezpečné použití. Typické možnosti využití jsou například:

• Cihly a betonové bloky – pro nenosné konstrukce nebo jako výplňový materiál
• Dřevěné trámy a desky – jako konstrukční prvky nebo obklady
• Kovové prvky – například ocelové nosníky nebo hliníkové profily po kontrole pevnosti a integrity (spíše výjimečně)

Společnost Isover při výrobě izolačních desek z polystyrenu využívá i recyklovaný materiál. Pro tyto účely odebírají čistý a nekontaminovaný polystyren ze staveb, z obalů od spotřebičů, nábytku či přepravních boxů apod. Ty jsou následně po předchozí dohodě sváženy zpět do výrobního závodu, kde se rozdrtí a během výrobního procesu přidávají do suroviny. Tím se sníží množství použité primární suroviny a současně i klesnou ekologické dopady výroby EPS. Foto: Isover

Skleněné střepy, tzv. „cullet“, jsou ideálním materiálem pro recyklaci, protože jejich použití snižuje závislost na primárních surovinách, aniž by to ovlivnilo kvalitu nebo vlastnosti nového produktu. Při dodržení správného postupu a chemického složení je recyklované sklo identické se sklem vyrobeným z primárních surovin, avšak šetří energii i přírodní zdroje. Každé procento skleněných střepů použité při výrobě skla snižuje energetickou náročnost tavení skloviny, což přispívá k nižší ekologické stopě produkce. Foto: Saint-Gobain Glass

Do stejné kategorie spadají i materiály vhodné k recyklaci. Díky pokročilým technologiím lze dnes zpracovat stále širší spektrum materiálů. Některé však i dnes zůstávají náročné až nemožné k recyklaci a jejich řešení je otázkou budoucnosti.

Foto: REHAU

obr.: Recyklace okenních profilů probíhá v uzavřeném recyklačním cyklu, což znamená, že z recyklovaného materiálu lze vždy vyrobit nový profil. Tuto oblast upravuje norma EN 12608-1+A1, která zároveň stanovuje požadované vlastnosti okenních profilů bez ohledu na to, zda byly vyrobeny z prvoplastu, nebo s příměsí recyklátu. V okenních profilech REHAU je podíl recyklátu od 45 až do 75 % v závislosti na velikosti a typu profilu. Foto: Rehau

• Druhou kategorii tvoří vedlejší produkty, např. vybouraný beton či cihly, které lze bezpečně a legálně využít například pro zpevnění cest nebo podkladové vrstvy staveb
• Třetí kategorii představuje nebezpečný odpad, kam spadají materiály vysoce hořlavé, výbušné, reaktivní, kontaminované chemikáliemi či škodlivými organismy, případně obsahující toxické látky.

Ekonomický faktor při demontáži

Dřevostavba nabízí řadu výhod nejen během plánování a výstavby, ale i při demontáži na konci životního cyklu. Ve srovnání se zděnými domy mají lehčí konstrukci (až o 50 %), což znamená nižší hmotnost stavebního odpadu a s tím spojené nižší náklady na jeho likvidaci. Způsob konstrukce může demontáž zpočátku zkomplikovat, protože je potřeba pečlivě třídit jednotlivé materiály, ale právě díky tomu lze maximálně využít nebo recyklovat stavební odpad.

Cenově se demolice domu v loňském roce pohybovala zhruba od 1 000 do 2 500 Kč za m². U menšího rodinného domu o ploše 100 m² se tak cena může vyšplhat až na 250 000 Kč. K tomu je nutné připočítat další výdaje, například povolení k demolici, jehož cena se liší podle místních předpisů (až 10 000 Kč), a náklady na odvoz a likvidaci stavebního odpadu.

U běžného materiálu se ceny pohybují mezi 500 a 1 500 Kč za tunu, u nebezpečného odpadu mohou být výrazně vyšší. Demontáží domu a likvidací jeho pozůstatků ale proces nekončí. Před dalším využitím je nutné pozemek sanovat. Náklady se liší podle stavu půdy, potřeby odstranění případného znečištění či dalších prací a výsledná částka se může vyšplhat přes 50 000 Kč.

Nepředvídané náklady mohou vzniknout i v případě, že se během demolice objeví nebezpečné materiály, které nebyly odhaleny při počáteční inspekci, což celkové náklady zákonitě navýší.

Pokud demontovaný dům disponuje fotovoltaikou, máte v praxi dvě hlavní možnosti, jak s panely naložit. Po odborném odpojení od sítě je lze buď přemístit na novou budovu (stav je dobré nechat otestovat) a následně provést revizi, nebo je odevzdat do kolektivního systému zpětného odběru k recyklaci.
Projekt a realizace: Haas Fertigbau s.r.o.
Foto: Martin Zeman
Tuto návštěvu jsme vám přinesli v D&S 6/2023

AUTOR ČLÁNKU: KAROLÍNA SVĚCENÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00