Hliněná omítka je pro dřevostavbu správná volba

Tomáš Svoboda | Středa, 08. leden 2014 |

Harmonický soulad přírodních materiálů. I tak by se dalo označit použití hliněných omítek ve stavbě ze dřeva. Stále ještě jde o málo vídané, avšak originální řešení, které vzbudí zvědavost nejedné návštěvy.

Zvláště když se dozví, že hliněnou omítku lze použít třeba i v koupelně, kde většinou dominují keramické obklady a silikon. Zní to možná překvapivě, ale hlína má pro tuto aplikaci velkou přednost: dokáže regulovat vlhkost, která při koupání vzniká. Pokud se omítková směs doplněná vápnem správně zpracuje, vyhladí a opatří ochranným nátěrem, tak jí nevadí ani ostřikující voda. Rozhodně tedy není třeba omítku každou chvíli obnovovat. Přesto je třeba brát voděodolnost takto zpracované hliněné omítky s rezervou. Pokud bychom na ni pustili silný proud vody, tak se rozmočí. Avšak při běžném koupání ve vaně, která je dokola omítnuta hlínou, takové následky nehrozí.

Při splnění určitých podmínek může být hliněná omítka použita i v exteriéru. Fasáda omítnutá hlínou působí velmi organicky. Zvláště v kombinaci s dřevěnými sloupy či trámy, které prozrazují, o jaký konstrukční typ dřevostavby se jedná. Hliněná omítka ovšem může v exteriéru odolávat působení vody jedině tehdy, je-li chráněna dostatečným přesahem střechy. Neméně důležité je i správné složení omítkové směsi, do které se dle lidových tradic přidávají slaměná stébla či kravský trus. Omítka s těmito přírodními přísadami je odolnější a pevnější.

Nejčastěji se však hliněné omítky používají v interiéru staveb. Zkrášlit si jimi můžeme jakoukoli místnost. Na tuzemském trhu dnes najdeme několik kvalitních výrobců, kteří nabízejí jemné hliněné směsi v nejrůznějších odstínech. Pokud bychom si nemohli vybrat, tak existují přírodní pigmenty, jejichž smícháním s hlínou lze dosáhnout požadovaného odstínu. Výhodou hliněných omítek je snadná a pro lidské ruce příjemná zpracovatelnost. Použít je lze na nejrůznější druhy podkladů, které je však vždy třeba řádně navlhčit, aby k nim omítka co nejlépe přilnula.

Ideálním podkladem pro finální hliněnou omítku je hrubá hliněná omítka, ale může to být i cementová omítka, případně opatřená hliněným penetračním nátěrem. Pro hliněnou omítku skutečně není rozhodující, na jaký druh zdiva ji nanášíme. Na pálených i nepálených cihlách drží perfektně, na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci.

Co se týče zpracování hliněných povrchů, tady se fantazii meze nekladou. Základní metodou je dobře známé filcování, k němuž se hodí především molitanová hladítka. Výsledným efektem je vystoupení jemných částic písku na povrch omítky. Chceme-li docílit hlazeného povrchu, musíme použít ocelová hladítka, kterými jemné částice písku zatlačíme do omítky. Finální povrch je pak tvořen hliněnými částicemi. Lidé s tvůrčím přístupem mohou do vytváření hliněných povrchů zapojit nejen nářadí, ale také vlastní ruce, jejich otisky a stopy. Případně si vyzkoušet zdobení stěn plastickými hliněnými prvky či třeba směsí hlíny a květin. To vše je možné.

Práce s hliněnými omítkami určitě není řešením pro toho, kdo od stavebních materiálů očekává přesné linie beze stop ruční práce. Většinou osloví ty, kteří sami přiloží ruku k dílu a rádi zkrášlují vlastní bydlení. Odměnou jim pak je nezaměnitelná přírodní vůně, zdravé klima v místnostech a na dotek příjemný materiál, který vytváří pocit útulnosti a vnitřního zklidnění.

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04