Chtěli bydlet co nejlevněji, stavba dřevostavby svépomocí se jim jednoznačně vyplatila
Lucie Němcová | Čtvrtek, 27. říjen 2022 |
Jak vzniká dřevostavba, když vás netlačí termíny, ale rozpočet? Pomaleji, ale o to více vědomě. Neplýtváte metry čtverečními, zjednodušujete tvary a detaily, volíte prosté materiály a příliš věci nekomplikujete. Možná, že si pak každého zakoupeného prvku mnohem více považujete. A možná, když si ještě takový dům postavíte sami, má pro vás daleko větší, nevyčíslitelnou hodnotu. Co je tedy nakonec větší bohatství?
Jak to tak bývá, chtěli jsme dobré bydlení v rodinném domě, ovšem ne v Žatci, odkud pocházíme. Přáli jsme si zakotvit ve staré vesnické zástavbě. Když jsme posléze našli tuto parcelu s původním starým domkem a stodolou, trvalo nám přibližně rok, než jsme se definitivně rozmysleli a rozhoupali ke koupi. Chtěli jsme bydlení co nejlevnější. Opravdu hodně, třeba do milionu a půl. Ale architekti nám brzy vysvětlili, že taková částka je nereálná.
Lokalita: Najít místo v kompaktní vesnické zástavbě bylo od začátku přáním majitelů. Foto: Lukáš Žentel
Vize, koncept, architekti
Počáteční vizí bylo zachovat v co největší míře původní objekty na pozemku a levně vybudovat nový domov pro čtyřčlennou rodinu. Návrh jsme nechali na architektech, protože mají odbornost, kterou my nikdy mít nemůžeme. Výběr studia byl podmíněn hotovými realizacemi, aby bylo patrné, jestli mají zkušenosti z praxe.
V počítači je možné vytvořit ledacos, ale stavba je to, co skutečně prověří dovednosti architekta. Nikdy jsme pak výběru nelitovali. Vznikly varianty, o kterých jsme diskutovali – různá řešení, jak usadit hmotu nového domu mezi původní stavení. Nebylo jednoduché vybrat finální řešení, jelikož každé znamenalo určité výhody a současně kompromisy.
Dřevěné fasádní obložení: Fasádu tvoří neošetřená prkna českého modřínu, která stárnutím postupně mění svoji barevnost. Dřevo sice pomalu zvětrává, ovšem jeho životnost přesahuje délku lidského života. Na rozdíl od brouků, hub nebo plísní, které mají rády stabilní podmínky, dřevu nedělá problém zvlhnout a znovu vyschnout bez jakéhokoli poškození. Foto: Lukáš Žentel
"Když se vracíme do domů našich rodičů, divíme se, jak jsme mohli žít v tak tmavém prostoru. Právě množství světla a taky prostor a kvalitu vzduchu doma oceňujeme nejvíc."
Hlavní vstup: Část domu do ulice je tou klidnější a uzavřenější, nejvíc to žije v obytném prostoru směrem do zahrady. Foto: Lukáš Žentel
Úspory při stavbě domu začínají na papíře
Snažili jsme se návrh co nejvíce tvarově zjednodušit, používat co nejméně materiálů, jednotnou krytinu a vybírat řešení tak, aby nevznikal zbytečný odpad a odřezky. Jediné, za co jsme byli ochotni utrácet, byla okna. Kvůli energetickým ztrátám, kvalitě prostoru a pro klid, že je jednou nebudeme muset měnit.
Původní stromy: Hned u vstupu stráží dům vzrostlý ořešák, v zahradě je pak obklopen sadem starých i nově zasazených ovocných stromů. Žádné další velké úpravy zahradu nečekají. Foto: Lukáš Žentel
Dřevostavba svépomocí
Abychom vstupní náklady ještě více snížili, byla velká část stavby realizována svépomocně. Dokumentaci jsme měli prováděcí s rozkreslenými detaily. Bez toho si proces stavby vůbec nedokážeme představit. Byla tu s námi ze začátku firma, protože jsme pochopitelně netušili, která bije. Jakmile byly hotovy zásadní složitější prvky a my měli know-how, jak postupovat dál, pracovali jsme hodně sami. Velkou pomocí byl také architekty doporučený specialista, který čas od času přijel, když jsme potřebovali poradit, nebo architekt – autor návrhu na telefonu.
Terasa: Ze stodoly se stalo stylové místo ke spočinutí. Foto: Lukáš Žentel
Stavba svépomocí - finanční úspora vs. čas
Samozřejmě zde byla časová nevýhoda. Normálně stavba dřevostavby trvá třeba tři čtvrtě roku, nám trvala dva a půl. Když si člověk vybere tuhle ekonomickou cestu, hodně čeká. Jde mu to pomalu, třeba prošvihne nějaké roční období, kdy lze dělat střechu, a podobně. Kupodivu nám ale vydrželo nadšení a na dům jsme se stále těšili.
Únava trošku přišla hlavně po nastěhování. Všechny volné víkendy jsme trávili tady, takže pak bylo potřeba dát si pauzu. Ale ekonomicky se nám stavba svépomocí naprosto jednoznačně vyplatila. Takové peníze bychom asi nikdy nevydělali. S celkovými náklady jsme skončili někde okolo dvou a půl milionu (před pěti lety).
TIP: Co musím umět, abych postavil dům svépomocí?
Jednoduchost: Přímočaré prvky a nepřeplněný interiér tvoří celek příjemný nejen na pohled. Dům ještě nemá svoji finální podobu, stále chybí některé zařizovací předměty. Přibývají postupně. Všechno má zkrátka svůj čas. Foto: Lukáš Žentel
Nepřipustili jsme žádné zbytečné utrácení
Snažili jsme se být rozpočtově zodpovědní. Člověk se nechá během stavby snadno strhnout a drobnosti se pak nasčítají. Řešili jsme každou korunu a vždy zkoušeli věci najít levněji, i když nás to třeba stálo půl dne hledání nebo zboží přišlo o 14 dní později. Ale dnes zpětně vidíme, že byl koncept domu financemi hodně formován. Třeba pokoje mohly být malinko větší.
Obývací pokoj: Velkoformátové bezrámové zasklení a poloha obývacího prostoru spolu tvoří unikátní vzdušný a světlý prostor. Foto: Lukáš Žentel
Jak se v dřevostavbě hospodaří s teplem
Dřevostavba je nízkoenergetická, vybavená vzduchotechnikou s rekuperací a vytápěná vzduchem. Když v zimě zasvítí slunce, nemusíme topit, ani když mrzne. Kromě teplého vzduchu a slunce v zimě teplo dodávají kamna. Museli jsme k nim dozrát, jelikož cena 60 tisíc se nám zdála příliš vysoká. Mají velmi dobře vyřešené spalování – je efektivní i v případě, že je hoření přiškrceno na maximum. Jedno velké poleno z tvrdého dřeva vydrží hořet třeba čtyři hodiny a nezbyde z něj skoro nic. Popel vynášíme přibližně pětkrát za zimu. Zpětně vidíme, jak dobrá investice to byla. Na zimu nám s klidem vystačí tři kubíky dřeva a ještě zbývá.
Kuchyně: Kompaktní a světlá v přirozené návaznosti na ducha obytného prostoru. Foto: Lukáš Žentel
"Výměna vzduchu je parádní. Jsme neskutečně spokojeni, protože vydýchaný vzduch neznáme."
Ostění: Čistota detailů, jako jsou právě ostění oken, výrazně ovlivňuje celkový pocit z domu i prostoru uvnitř. Foto: Lukáš Žentel
Letní režim v dřevostavbě
Zatím nás docela trápí léto a vedra přes 30 stupňů. V takových teplotách se dům přehřívá. Víme, že to musíme vyřešit, ale není to jednoduché. Žaluzie nechceme a zajistit efektivní stínění na jihu a západě, kde každá strana vyžaduje něco trošku jiného kvůli odlišné poloze slunce, je výzva.
Kvalita bydlení v dřevostavbě je hodně jinde v porovnání s naším původním bytem. Vzduch, světlo, prostor – vše je tak, jak jsme si řekli. Žije se tady moc příjemně. Čas od času, když stojím v zahradě a pozoruju náš dům, se přistihnu s pocitem, že bych opravdu neměnil. I po těch letech, kdy to máme „nakoukané", nám dům prostě „sedne do ruky".
Průchozí terasa: Propojení mezi původním dvorkem a prostornou zahradou s ovocnými stromy. Třešničkou na dortu je výhled na místní kostel. Foto: Lukáš Žentel
"Nejoblíbenější místo v domě se mění s ročním obdobím. V zimě je to u kamen, protože oheň je přitažlivý, v létě určitě na terase, kde si napínáme houpací síť a pak vytváříme pořadník, protože v ní chceme všichni ležet."
Komentář architekta
Největší výzvou pro mě hned na začátku bylo říct, co zbouráme, a co ne. Báli jsme se, abychom nezlikvidovali něco cenného. Nakonec bylo řešení dost pragmatické. Co drželo, zůstalo. Zmizely například původní kůlničky mezi stodolou a domkem, které navozovaly takovou „hrabalovskou" atmosféru, ale byly bohužel dost zanedbané.
Velké téma při navrhování pro mě představoval obývací pokoj. Ten jsme řešili dlouho. Často s kolegy navrhujeme „dlouhý" obývák, ze kterého se chodí do pokojů. I tady jsme toto řešení zvažovali, aby došlo k propojení dvorku, terasy i zahrady. Tím bychom ale rozmělnili těžiště obytného prostoru směrem do zahrady. V určitý moment jsme se tedy rozhodli dvorek neřešit a udělat obytný prostor v sadu. Vsadili jsme všechny karty na tohle místo a myslím, že se to vyplatilo. Dům je sice otočen zády k příchodu, ale je to ve prospěch obývacího prostoru – těžiště života v domě.
Cena domu byla také velké téma. Nejvíc se ušetří na velikosti. A když se dům staví svépomocí (a nejen tehdy), je opravdu dobré, aby byl tvarově jednoduchý. Člověk pak neztrácí čas složitými detaily a napojováním. Také plochá střecha sníží rozpočet třeba o 200 tisíc oproti sedlové, jejíž konstrukce je výrazně složitější, obsahuje více vrstev a má dražší krytinu.
Vytápění vzduchem, které je tu použito, navrhujeme v našich domech jako standard. V době, kdy jsme návrh řešili, nebylo moc dalších možností, jak to udělat jinak. Dneska bychom třeba udělali větrání s rekuperací zvlášť a doplnili nějakými přímotopy. Na druhou stranu nevím, kam bychom dali přímotopy v obývacím prostoru. Nenápadné mřížky v podlaze jsou vizuálně fajn a krásně vykrývají chladný stékající vzduch od oken.
I do těch nejmenších domů se snažíme zakomponovat větrání, protože to považujeme za zásadní. Během chodu domu se náklad třeba i vrátí, ale hlavní je zajistit přísun čerstvého vzduchu, když jsou zavřená okna a dveře. To je věc, ze které už nejsme schopni ustoupit.
Technologie by měly životnost vydržet. Jediné, co se může pokazit, je elektrokotel, ale tam se dají vyměnit součástky. Co se týče rozvodů, když někde teče voda, může to prasknout a hrozí průšvih. Tady teče jen vzduch, takže nehrozí žádný problém spojený s netěsností. V jednotce jsou filtry, které se mění. Za prvé se filtruje vzduch z venku a v zimě ještě dvě mřížky ve stropě v chodbě berou teplý vzduch, dohřívají a znovu foukají do prostoru. K tomu je vzduch veden přes filtry. Permanentně se tedy čistí od nečistot i od pachů, nehledě na to, že přichází čerstvý zvenčí.
MgA. Pavel Griz
MOLO architekti s.r.o.
Foto: Lukáš Žentel
Pohled redaktorky
Tento dům byl pro mě překvapením hned v několika ohledech. Prvním bylo jeho umístění. Nečekala jsem, že je takto šikovně a nenápadně posazen do kompaktní původní zástavby, kdy z ulice na první pohled není vidět.
Druhým překvapením je pro mě cena. Navodil ve mě dojem určitého luxusu, moderní architektury, která prostě něco stojí. Ale jak je vidět, tento dojem nevytvářejí drahé materiály a komplikovaná nabubřelá řešení, jako spíše jednoduchost a kvalitní prvky. Tipovali byste, že náklady nepřekročily tři miliony? Ovšem nutno dodat, že za cenu dlouhé svépomocné výstavby a mnoha hodin vložené práce, péče a pozornosti.
Třetím překvapením pro mne byla právě svépomocná forma výstavby. Přece jen toto řešení vnímám jako velké rozhodnutí, obrovský výdej energie a času stráveného na stavbě i zařizováním okolo, což často bývá s běžným rodinným a pracovním životem neslučitelné, a setkávám s tímto typem realizace spíše v případě alternativnějších domů z přírodních materiálů. Klobouk dolů, že majitelům nedošla trpělivost a výsledkem je takto krásné místo pro život.
Opakovaně se přesvědčuji, jak velkou kvalitou domu je jeho přímočarost a jednoduchost. Vstupní i provozní náklady jsou díky tomu nižší, realizace snazší, údržba minimální a zdá se, že život v takových domech přináší radost a lehkost.
Ing. arch. Lucie Němcová
redaktorka
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 135 m2
- Užitná plocha: 112 m2
- Konstrukční systém: rámová konstrukce two by four
- Teplo a větrání: teplovzdušné vytápění s větráním Atrea
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,12 W/m2K
- Projekt: MgA. Pavel Griz, MgA. Patrik Zamazal, 2012
- Realizace: 2013 – 2018
Zdroj: MOLO architekti s.r.o.
Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.
Vytvořeno v xart.cz
