Vydání 01/2013

V symbióze s jabloní

Návštěva v domě slovenského architekta Ivana Jarina proběhla na jeho osobní pozvání. Bohužel měl neodkladné jednání během naší návštěvy, a tak nás přivítala jeho manželka.

O domě mluvila s velkým zaujetím a odborností – dům je totiž jejich společným dílem, které vzniklo i za velkého přispění umu přátel. Dům doslova vybočuje z běžného stavebního proudu a návštěvám se od nich nikdy nechce domů...

Naše cesta k rodinnému sídlu byla úplně jiná, než jak tomu u stavebníků běžně bývá. Manžel je totiž architekt a já s ním v běžné pracovní praxi každodenně spolupracuji. Nejinak tomu bylo při vytváření našeho sídla, jemuž jsme dali příznačné jméno Dom pod jabloňou. Od prvopočátku přemýšlení bylo nadmíru jasné, že se v nás výsledná stavba bude doslova „odrážet" a proces stavby bude radostí pro všechny zúčastněné.

Pocitové mapy

Podle nás je tato obec veľmi příjemným místem pro rodinný život, panuje zde totiž poklidná atmosféra. Je to až s podivem, když je nedaleko hlavní město Slovenska. Obec se rozkládá v malebném Svatém údolí a nedaleko od nás končí opravdu „svět" – cesta vede do lesa.

Pro náš život jsme si vybrali bývalý sad za domem, ke kterému odjakživa patřil. Sad byl už starý a ne zrovna udržovaný. Málokterý stavebník by se rozhodl zde vybudovat dům, protože pozemek je poněkud svažitý a hůře přístupný. Sami našim klientům radíme, že než se rozhodnou pro koupi parcely, měli by ji navštívit s odstupem času v různých denních dobách. Jedině tak nekoupí zajíce v pytli. Abychom se utvrdili v rozhodnutí, byli jsme zde před koupí několikrát na obhlídku. Naše děti si vždy hrály pod jednou jabloní, která se později stala srdcem našeho domu.

Při projektování jsme se pokusili o takzvané pocitové mapy. Chodili jsme po sadu a vnímali rôznepocity. Tehdy i padlo np.rozhodnutí, kde bude stát kuchyně – manžel v jednom místě podvědomě ucítil pečené buchty.

V duchu tradice

Vzhledem k netradičnosti dřevěných staveb v obci jsme byli na vážkách, jaký stavební styl a design zvolit,napokon, nakoľko sao áhe sme sa ale rozhodli pre dřevostavbu, protožejako materialovo najbližšu našemu ekologickému zmyšlaniu. Pravá křídlo má valašskouá konstrukce roubenou a nese aj znaky, které jsou v okolí polského města Zakopané, například originálně zdobené konce trámů a tesnenia mezi jednotlivými stěnovými hranoly. Není to tesnenie ledajaké, takové umělecké dílo dokáže vytvořit jen několik mistrů. Říká se jí omšívání a přijel ji nám dělat jeden polský mistr. , které se lisují do tvaru velké krychle a na stavbě se z ní utrhávají části, ty se přehýbají, různě tvarují podle žádaného vzoru a zatloukají do spár hranolů. Tesnenie sa vyraba so srmkových hoblín, ktoré sa na stavbe viaže vo vrkoče a vklada do špar. Je to velmi detailní práce - 1m takého tesneni sa podaří vytvořit za cca hodinu

Omšívaná roubenka

Ve velké obývací kuchyni jsme se snažili narušit tradiční ráz roubenky některými moderními prvky, například svítidly, přesto ale místnost k vôli dreveným stenam pôsobi velmi rustikálně. Dalo by se říct, že jsme sběratelé cihel a také je to v našem sídle velmi znát – každá cihla má svou historii, barvu, speciální značku cihelny . Podlaha, krb a pizza pec sú so šamotových cihel, ktoré jsou pro lepší údržbu povrchově upraveny silikonovoskovým nátěrem. Pec naše děti zbožňují – když se v ní něco upeče, s velkou chutí se do voňavého a teplého moučníku pouštějí rovnou na ostrůvku na zemi. Ještě jednu vzpomínku na domovinu mám a to přímo materiální: v peci je zazděna i cihla z domu, ve kterém se narodila moje maminka.

Manžel tehdy vyčetl zajímavou tradici, která spočívá v ukládání různých bylin do vydlabaného otvoru v rohu stavby. Byliny mají chránit majitele od všeho zlého. Byliny v rozích máme ukryté a určitě fungují, protože se nám vše prozatím vyhýbá.
Mohlo by se zdát, že přiznané dřevo v koupelně bude trpět, u nás rozhodně netrpí, protože jsme jej opatřili voskovým nátěrem. Podlaha je lepená z různých úlomků kamene.
Celý dům je postaven z 98 procent z přírodních materiálů. Zbylé procento zaujímají například OSB desky, které tvoří záklop na krokvích. Desky jsme opatřili nátěrem bílého vosku
Z naší ložnice v patře vstupujeme rovnou do prosklené obývací chodby, kterou jsou spojena obě křídla v nadzemní úrovni. Druhé křídlo patří dětem...

Dětské separé

Dům je tedy rozdělen na dvě obytné poloviny starou jabloní – mezi křídly však vždy přejdeme suchou nohou díky zastřešení. Pod ním vzniklo příjemné posezení se západním výhledem na obec. Mezi zdobenými sloupy jsou v drážkách instalována skla a od východní strany je otevřena do prostoru. Spojovací chodbou vejdeme do křídla obývaného třemi dětmi, kde je v horním patře jeden pokoj, vlastní sociální zázemí, plynový kotel a v chodbě malá knihovna. Horní patro má velká okna na jižní straně, kterými by se mohl pokoj v létě díky vysokému a silnému slunečnímu svitu přehřívat – zamezili jsme tomu střešním přesahem. V zimě je však slunce nízko a když svítí, pokoj příjemně a zdarma vyhřívá. Z oken můžeme za dobré viditelnosti spatřit občas i vrcholky Alp.
Po schodech sejdeme do spodního pokoje, který zatím obývá najstaršia dcera. Někdy ato izba služi aj jako navštevná,dcera vtedy využivá pro spani malé patro pod strechou tomu určene. Vždy jsem toužila mít v novém domě dubovou podlahu, která bude bělená. Podařilo se a v tomto pokoji sme použili škrabaný dub , ktorý veľmi ladi z neohoblovanými stenami z modřínu– je to designová záležitost s velkou odolností.
Konstrukcí je celé toto křídlo sloupkové, vyplněné minerálním izolantem, z venku opláštěné prkny z ? modrinu . Z interiérové strany je stěna vystavěna z přiznaných a jak jinak než recyklovaných cihel.
Říká se, co nedoděláte během stavby, tak většinou nedoděláte za celý život. U nás je tomu podobně u terasy dolniho pokoje, ale snad se na to v dohledné době dostaneme.

Bez nátěru

Staří tesaři razí moudro, že když se jednou dřevo natře, bude se už muset natírat stále. Jdeme stejnou cestou a jediné, co je z venkovní strany natřené, jsou okna. Fasáda domu by se měla raz na dva roky umýt pravým přírodním mýdlem a kartáčem, aby dřevo bylo stále jak nové. Přiznávám se, že za osm let jsme ji vydrhnuli jenom dvakrát. Červený smrk má vyšší odolnost proti vlivům počasí, a tak to není žádná tragédie – fasáda je pouze tmavá.

Realizace:
Ing. arch. Ivan Jarina a kol.
Technické parametry:
Zastavěná plocha:  100 m2
Podlahová plocha:  120 m2 + atrium
Spodní stavba: betonové pasy prokládané kamenem, částečně podsklepená
Stavební systém: pravé křídlo roubené a skeletová konstrukce v horním patře; levé křídlo sloupková konstrukce a skeletová v horním patře
Tepelná izolace: minerální vlna
Fasáda: modřín
Střecha: sedlová
Střešní krytina: břidlice
Okna a dveře: dřevěná s olejovým nátěrem
Zasklení: dvojskla
Podlahy: šamotová cihla, smrkové a dubové dřevo, kámen
Topení: krb, plynový kotel
Vytápění: teplovodní, sálavé od masivního krbu, solární zisky v levém křídle
Skladba stěny 
směrem zevnitř – levé křídlo: modřín/cihla/smrk, sádrokarton, parozábrana, minerální tepelná izolace, vzduchová mezera, modřínový obklad/břidlice
směrem zevnitř – pravé křídlo: smrkové hranoly proměnlivých rozměrů – utěsnění dřevěným perem a omšíváním

Nejoblíbenější projekty dřevostaveb

Zobrazit celý katalog »

Akce / DřevoStavby

Zobrazit kalendář »

gotop