Nebývá obvyklé, že by se do stavby dřevěného domu někdo pustil vlastníma rukama. Doba je přece jen trochu jiná a dřevostavby jsou poměrně náročné na precizní a odbornou montáž. Pojďte s námi ale na návštěvu, která je důkazem toho, že i svépomocí to jde. Dům je výjimečný nejen svým vzhledem, ale i místem, kde vyrostl.

Když jsme se potkali, bydleli jsme nouzově v malém bytečku v kancelářské části naší firmy. V časopise jedné stavební spořitelny nás zaujaly obrázky domu, který se umístil v jakési architektonické soutěži. Okouzlil nás svou neobvyklostí a variabilitou vnějšího vzhledu. Na internetu jsme našli autora tohoto návrhu, architekta Tomáše Palkovského. Po několikaměsíčních rozhovorech jsme měli v rukou projekt i stavební povolení. Provedení tohoto domu je převážně ze dřeva, byli jsme přesvědčeni, že nás stavba bude bavit a že si něco třeba i uděláme sami.

Vlastní pozemek jsme neměli, takže jsme jezdili po okolí v doprovodu realitních makléřů. Nic nás neoslovilo. Když už si s námi nevěděli rady, zavedli nás na pozemek, který dlouho nikdo nechtěl. Zarostlá, stará zahrada s kusem lesa, rozdělená potokem. Cítili jsme, že to je přesně ono.

Jako stavebnice Merkur

Bydlíme ve třetím pásmu CHKO Beskydy a očekávali jsme proto nějaké připomínky dotčených úřadů. Správa CHKO problém se stavbou neměla, stavební úřad si pouze vyžádal vyšší úhel střechy, jinak problém žádný nebyl a stavební povolení jsme bez problémů dostali. Protože stavebnictví nepatří zrovna k oborům, kterým bychom rozuměli, vyzkoušeli jsme si práci se dřevem nejprve na kůlně, která dodnes slouží bez problémů. Její výstavba nám přišla jako hra se stavebnicí Merkur.

Kůlna se nám zdařila, a tak jsme si troufli i na stavbu domu. Na podzim roku 2004 nám stavební firma připravila betonovou základovou desku, v dubnu jsme přivezli stavební dřevo a začali stavět dům. Podle detailních výkresů jsme vyrobili všechny součásti dřevěné kostry a následující měsíc jsme začali s montáží. Rychlost výstavby nás samotné překvapovala – i když jsme pracovali prakticky pouze o víkendech a po práci, dům nám doslova rostl před očima a v říjnu 2005 jsme už bydleli.

Zinek, dub, červená barva a kamení

Veškeré kovové prvky vystavené rozmarům počasí jsou opatřeny žárovým zinkováním. Měkké dřevo na fasádě má červený nátěr, který kontrastuje s dubovou fasádou z nepravidelně širokých a nehoblovaných prken. Ta jsou dovezena z velmi kvalitních porostů havlíčkobrodska. I když to na první pohled nevypadá, bylo vytváření fasády velmi náročné – každé prkno bylo řezáno zvlášť, aby „sedlo" na vedlejší.

Většina dřevěných prvků je z dubového dřeva, které je téměř nezničitelné. Jeho jediným nepřítelem je tesařík dubový, krásný velký černožlutý brouk, jehož larvy žijí ve dřevě až tři roky a dokážou ho důkladně zničit. My jsme si ale konstrukční ani fasádní dřevo ničím neošetřovali, máme rádi přírodní materiály. Dokážete si tedy představit, jak nám bylo, když jsme se jednoho rána probudili a slyšeli zvuky připomínající chroupání dřeva. Nejčernější scénář se ale naštěstí nenaplnil – zvuk nevyluzoval tesařík, ale náš soused, který právě řezal ruční pilou dřevo na topení.

Ještě jeden důvod pro ponechání dřeva bez nátěru jsme měli: líbí se nám, že si fasáda žije svým vlastním přirozeným životem, její barva se každý rok mění. Nový dům měl barvu čerstvě pořezaného dřeva, dnes je šedohnědý a za pár roků bude černostříbrný.

S výhledem do lesa

Oproti původnímu projektu jsme udělali jednu malou změnu v dispozici přízemí – zrušili jsme plánovanou příčku s dveřmi, která by oddělovala zádveří a chodbu. Řešení nám přišlo jako bariéra v prostoru a i dnes, po několika letech bydlení, jsme tento názor nezměnili. Dům není užitnou plochou nikterak okázalý, ale i tak je pro nás velmi pohodlný a každý z nás si najde v domě dostatek místa. Nedávno jsme si v pokoji v přízemí vybudovali lázně s finskou saunou – je to příjemná relaxace.

Kuchyně není samostatnou místností, od obývacího pokoje je oddělena pouze barovým pultem. Jídelna je tedy logicky součástí tohoto prostoru a je situována k dnes už prosklené stěně o rozměrech 250x260 centimetrů. Původně zde bylo jen klasické okno – ne že by jím místnost nebyla dostatečně osvětlená, ale napadlo nás, proč nemít lepší výhled do lesa a více světla a solárních zisků. Práce na vytvoření otvoru a bezrámové instalaci veliké tabule nebyla moc náročná, stačila motorová pila a týden práce. Dnes už se kocháme výhledem do lesa, užíváme si spousty světla a tepla od sluníčka. Jeho paprsky dokážou obývací místnost velmi příjemně ohřívat. Po tomto zásahu se musel odstranit teplovodní radiátor a dnes už se nám zde o teplo starají pouze sluníčko a krbová kamna.

Zájem pouze od „měšťáků"

Nevšední fasáda a celkový vzhled domu vzbuzuje zájem náhodných kolemjedoucích. Místní lidé jsou většinou konzervativní a nemají moc rádi nevšednosti – spíše běžný proud. Jako ukázkový příklad by se dala označit příhoda z doby, kdy už měl dům fasádu a výrazně červená okna. Měli jsme pozvaného instalatéra na nějaké dokončovací práce, jel k nám poprvé, a tak dostal číslo domu. Instalatér ale volal, že dům nemůže najít, protože na určeném místě stojí jen nějaká šopa... Jeden známý dokonce pronesl, že až fasádu obijeme polystyrenem, tak to bude hezký barák. Nám ale připadá hezký právě takhle a jsme tady moc spokojeni.