Veronika s rodinou bydlí uprostřed krásné středočeské přírody v dřevostavbě postavené z těžkého dřevěného skeletu. Protože dům je z velké většiny prosklený, hodně času tráví pozorováním života rostlin a lesní zvěře, která se jim prohání po neoplocené zahradě. Pro někoho je možná ruch velkoměsta nedílnou součástí života, klid a mír zdejšího kraje ale působí na duši blahodárně. A do Prahy je to přitom co by kamenem dohodil.

Dlouhá léta jsme bydleli kousek odtud, v podkroví ve zděném domě našich rodičů. Byl to starý dům z 20. let minulého století a nemusím se ani chvilku zamýšlet, když řeknu, že v porovnání s tím je naše současné bydlení úplně jiné. Mnohem kvalitnější a příjemnější. Když jsme třeba v zimních měsících odjeli na delší dobu pryč, vlhký chlad jsme z domu po návratu vyháněli snad týden. Sem přijedete, zatopíte v krbu a do půl hodiny je tady krásné teplo. V původním domě jsme měli k dispozici prostor velikosti klasického bytu 3+kk, synové bydleli spolu, dcerka spala u nás v ložnici a logicky jsme tak plánovali, že se jednoho dne musíme přestěhovat do většího. Protože se nám ale nechtělo pryč z obce, ve které tak dlouho žijeme, začali jsme se ohlížet po pozemku tady.

Úspěšný hon na stavební parcelu

Nebylo to úplně snadné, žádný pozemek se tu v té době neprodával, takže jsem pořád dokola objížděla okolí, zjišťovala si majitele neobydlených chat a zkoušela jim nabídnout odkup. Pak jsme odjeli na hory a kamarád volal, že viděl inzerát na prodej parcely nedaleko domu našich rodičů. Hned jsem kontaktovala prodávajícího, ale samozřejmě bylo už pozdě. Prozradil mi ale, že majitel pozemku kousek od něj si také rozmýšlí prodej, takže jsem rozjela pátrání a předchozího vlastníka naší parcely se mi podařilo zastihnout ještě před tím, než nemovitost umístil na internet.

Dřevostavba jako jasná volba

Oba s manželem milujeme dřevo, takže o materiálu našeho nového domu nemohlo být pochyb. Jakou ale zvolit technologii? Naplánovali jsme si návštěvu pražského veletrhu Dřevostavby a hned u vstupu nás zaujal na plakátu dům z těžkého dřevěného skeletu. I když jsme pak poctivě prošli celý veletrh a zjistili si jiné možnosti, láska na první pohled zcela jasně rozhodla o vítězi. Hned jsme tedy poptali několik firem a rozhodnutí padlo na německou firmu, která měla zastoupení v Ústí nad Labem. V jejich katalogu jsme si zvolili typový dům, který nám slíbili upravit podle našich požadavků. Pozvali nás do firmy v Německu na den otevřených dveří, vzali nás na návštěvu do hotového domu a sjednali českého projektanta, který dům upraví podle našeho přání a podle situace na pozemku a připraví veškerou dokumentaci pro ohlášení stavby. Do této chvíle bylo všechno v nejlepším pořádku. Pak se ale nad bezchybnou spoluprací začaly stahovat mračna.

Rok a půl zbytečných komplikací

Komunikace začala váznout, na naše dotazy a požadavky odpovídali s několikatýdenním a pak i několikaměsíčním zpožděním. Dodnes si myslím, že hrálo roli i to, že dům měl být postaven z předpřipravených dílů, které měl na staveništi usazovat jeřáb, a když se začali zamýšlet nad tím, jak obtížné by bylo upravit zdejší podmínky pro tyto účely, couvli. Začali dělat problémy se způsobem financování, chtěli převádět peníze jinou cestou, než jsme byli domluveni, a komunikace byla stále komplikovanější. My jsme ale potřebovali a hlavně chtěli bydlet. Problémy s placením a domluvou s nimi naštěstí měl i český projektant, který se proto rozhodl nám připravený projekt prodat. Do dvou týdnů jsme měli vyřízené ohlášení a zbývalo tak už jen najít realizační firmu, která by nám podle připravené dokumentace dům co nejrychleji postavila. Neproduktivním jednáním a popotahováním jsme ztratili rok a půl.

Kamarád v roli dodavatele

A tehdy do toho vstoupila tak trochu náhoda. Náš společný kamarád, který má v Pardubicích firmu, jež realizuje krovy a střechy, se nás jednoho dne zeptal, jak jsme na tom s výstavbou. Vyprávěli jsme mu naše peripetie, on se zamyslel a nakonec řekl: Tak já vám ten dům postavím! Měli jsme určité pochybnosti, nechtěli jsme náš vztah kazit možnými obchodními neshodami, ale on se nenechal odradit. Zaslali jsme mu tedy dokumentaci, on nám připravil cenovou nabídku a nastínil, jak dlouho by taková stavba jemu a jeho společníkovi trvala. Protože jsme si vždycky představovali, že si na stavbu najmeme firmu a nebudeme muset řešit žádnou koordinaci nebo dohled nad subdodavateli, moc se nám do toho nechtělo. Druhý den volal, že nám sehnal téměř všechny potřebné profese a domluvil s nimi hromadnou schůzku. V té chvíli jsme tedy přikývli a dodnes toho nelitujeme.

Mýt okna je lepší než malovat

Protože většina řemeslníků byla jeho kamarády, stavbu si v podstatě dozoroval sám. Jeho firma MP Střechy-Sport tak provedla hrubou stavbu se zateplením, krov a střechu, my sami jsme si zajistili jen okna, elektrikáře a obkladače. Přestože před tím realizovali jen několik domků, snažili se opravdu obdivuhodně. Pracovali s plným nasazením a za pět měsíců od prvního kopnutí do země jsme se mohli stěhovat.
Bydlíme tu už zhruba dva roky a jsme tu spokojeni. Synové dostali každý svůj pokoj, což velice prospělo jejich vztahu, a naše záliba ve víkendovém cestování také opadla. Rádi teď občas zůstáváme společně doma. I když je dům hodně prosklený, rozhodně tu necítím žádnou ztrátu soukromí. Bydlíme tady na samotě, na kraji lesa, a jediný, kdo nás tak občas ze zahrady pozoruje, jsou srnky. Nestěžuju si ani na mytí oken, kterého se návštěvníci často děsí. Stěrkou mám za půl hodiny umytý celý dům a má to jednu velkou výhodu – nemusíte malovat.
Dům je zaizolovaný dobře, hodně přínosná jsou podle mě izolační trojskla. Topíme dřevem v krbové vložce s teplovodním výměníkem, který ohřívá vodu nejen na topení, ale i na mytí. V zimě naši spotřebu bez problému pokryje, v létě ohříváme teplou vodu elektřinou. V přízemí máme podlahové vytápění a opravdu si ho nemůžu vynachválit. Vůbec nemusíte vytápět na takovou teplotu a je vám tu hezky.

Přírodní nátěry se osvědčily

Veškeré nátěry jsme pořídili od společnosti Biofa, chtěli jsme je mít na přírodní bázi a se všemi jsme moc spokojeni. Začala se nám loupat prkna na terase, ale to dávám za vinu sobě. Minulý rok dlouho ležel sníh a nám se ta bílá peřina kolem domu tak líbila, že jsme ji neodklízeli. Na jaře ale bylo vidět, jak dostala prkna zabrat.
Interiéry jsme si zařizovali sami, dlouho jsme debatovali o kuchyňské lince, protože jsme se nemohli shodnout na barvě. Nakonec jsme našli inspiraci v jednom časopisu, se kterým jsme obcházeli kuchyňská studia. Všude nám nabízeli něco podobného, ale nikdy to nebylo ono. Pak se do tohoto úkolu nadchnul náš známý, truhlář, který sehnal přesně tu dýhu, jež se nám zamlouvala. Kuchyni tak vyrobil on a za mnohem nižší cenu než v kuchyňském studiu.
Díky zajímavé spolupráci se společností CAG jsme nakonec zvolili do interiéru jejich dýhované dveře a mohu říct, že jsem s nimi spokojená. Dobře se udržují, a i když by realizátor stavby viděl raději dveře z masivu, my bychom neměnili.

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman