Dřevostavby v Norsku: tradice, která inspiruje

Tomáš Svoboda | Středa, 22. leden 2014 |

Zatímco v České republice je bydlení v dřevostavbě často vnímáno jako fenomén několika posledních let, v Norsku je to zcela jinak. Tato skandinávská země je dřevu a dřevostavbám zaslíbená už stovky let. Proto nám může být inspirací i příkladem. Důkazem budiž příběh českobudějovického tesaře Roberta Malého, který do Norska pravidelně jezdí sbírat stavitelské zkušenosti.

„Norové vždy stavěli převážně ze dřeva a dodnes je znát, že si se dřevěnými konstrukcemi rozumějí. Například tradiční tesařské řemeslo je ve společnosti vnímáno s mnohem větší úctou a obdivem, než je tomu u nás. Troufnu si říct, že většina Norů bere historické způsoby zpracování dřeva hodně osobně a citlivě,“ říká tesař a stavitel, který se na sever Evropy poprvé vydal během studií na stavební fakultě ČVUT.

Lákala jej možnost vyzkoušet si práci na tradičních norských srubech, a proto se zúčastnil kurzu lidových řemesel v městečku Rauland. Získané dovednosti od té doby neustále rozvíjí, a to jak v tuzemských podmínkách, tak i v Norsku, kam se každoročně vrací. Zahraniční zkušenost mu dává širší úhel pohledu na možnosti zpracování dřeva. Kromě toho objevil i výhody norských tradičních nástrojů, které jsou v Čechách prakticky nedostupné.

„Celkově se mi líbí norská kultura dřevostaveb, která, více než ta naše, zdůrazňuje kvalitu a estetiku výsledného díla. Stavby jsou na pohled příjemné a proporčně promyšlené. Nechybějí na nich detaily typu dřevořezby či ozdobných zakončení trámů a rohů budov. To vnímám jako veliký rozdíl oproti naší stavební kultuře. Navíc je v Norsku mnohem více šikovných řemeslníků, takže není možné práci, jak se říká, odfláknout,“ upozorňuje Malý na rozdíly mezi českým a norským stavitelstvím.

Za klasiku norských dřevostaveb bez váhání považuje sruby. V posledních letech se však podle něj na tamním trhu objevují také levné a méně kvalitní varianty, které se dovážejí hlavně z Pobaltí. Na popularitě ovšem získává i druhý tradiční způsob stavění, který využívá sloupovou konstrukci. Norsky označovanou jako ‚stav-teknikk‘ od slova ‚stav‘, což znamená ‚sloup‘, kterou byla postavena většina norských dřevěných kostelů. Jde o masivní rámovou konstrukci, kde není použito kovových spojovacích materiálů.

„S příchodem takřečené ‚krize‘ a svižnějšího stylu života si také v Norsku více a více lidí vybírá moderní typy dřevostaveb. V posledních letech jsou to převážně rychle realizovatelné rámové konstrukce, které se spojují hřebíky či lisovanými deskami. Prosazují se ovšem i další technologie dřevostaveb tak, jako u nás,“ dodává řemeslník a stavební inženýr v jedné osobě, pro kterého se norské dřevostavby a tradice tesařského řemesla staly něčím víc než inspirací.

Hodnocení uživatelů: 4 / 4
Líbil se Vám článek?13