Za svůj nový domov si vybrali zchátralou stodolu, kterou poctivě zrekonstruovali. Její proměna vás překvapí
Michal Babor | Pátek, 18. prosinec 2020 |
Postavit nový dům na zelené louce, čti na parcele v příměstském satelitu, není žádný kumšt. Každý architekt vám potvrdí, že skutečnou výzvou jsou netradiční řešení a architektonické špeky - třeba vestavba do úzké proluky, prudce svažitý pozemek nebo rekonstrukce pro náročné klienty. To byl i případ anglických architektů Davida Liddicoata a Sophie Goldhill, autorů jedné z nejoceňovanějších konverzí historické budovy.
Pozemek s historickou stodolou si jednoduše zamilovali
Osobité podmínky si vyžadují osobitá řešení aneb svůj k s John a Deborah, on webdesignér, ona módní návrhářka. Aby uspěli, musí držet krok s dobou, nebo raději být o pomyslný krok napřed. Čekali bychom, že jejich dům bude industriálně chladný, vybavením omezený na nutné minimum a doslova nabušený moderními technologiemi.
Opak je pravdou, za svůj nový domov si vyhlédli prastarou stodolu na východě anglického hrabství Kent, navíc památkově chráněnou a usazenou uprostřed národního parku. „Tak nějak jsme vnitřně tušili, že tohle je to správné místo, kam se vejde naše sbírka starých věcí, a které pro nás bude prostorem pro odreagování, chvilkového zapomnění na moderní svět, který je pro nás oba obživou," říká Deborah, která navrhuje kolekce dětského oblečení.
Krajina: Přestavba nesměla nabourat celkový ráz a vyznění okolní krajiny. Foto: Keith Collie a Will Scott
obr.: Přestavba byla dokončena v roce 2015 a hned získala cenu Královského institutu britských architektů. Foto: Keith Collie a Will Scott
Foto: Keith Collie a Will Scott
Stodola svým otevřením dovoluje nasávat přírodu plnými doušky
Stodola z 18. století je typickou zemědělskou stavbou tohoto regionu. Sloužila jako mlat, dojírna, seník či sklad zemědělských potřeb. Charakteristickými rysy každé takové stavby je minimum okenních otvorů, které postrádají funkční opodstatnění, a naopak masivní vrata na protilehlých koncích, jimiž dokáže projet velká zemědělská technika a která, když se otevřou, zajistí i prosvětlení celého prostoru.
Foto: Keith Collie a Will Scott
"Vrata z amerického leteckého hangáru fungují jako okenice a zároveň zastřešení terasy."
Foto: Keith Collie a Will Scott
Foto: Keith Collie a Will Scott
Jak to vlastně celé postavit...
„Naším úkolem bylo spojit přežívající fragmenty stodoly s charakterem a texturou starých věcí, které John a Deborah sbírají," vzpomíná architekt David Liddicoat. „Navíc jsme museli respektovat i zcela novodobé požadavky, jakými jsou moderní vytápění a třeba i rozvody internetu."
Jak skloubit zádumčivý vzhled stavby bez výrazných prosklených otvorů, a zároveň se nepřipravit o výhledy do nádherné okolní krajiny? Jak to udělat, aby dům poskytoval útulné útočiště v době, kdy se nad kanálem válí podzimní mlhy, ale umožnil užívat si i zde tak vzácného slunce?
A tak dostali John a Deborah možnost volby. Buď se ve svém stavení uzavřou, nebo ho naopak maximálně otevřou okolnímu světu. Umožní jim to mimo jiné dvě obrovské okenní plochy kyvné okno v jižní fasádě, které se může skrýt za masivními okenicemi evokujícími někdejší stodolová vrata, a plně prosklená východní fasáda chráněná starými vraty z amerického leteckého hangáru.
Foto: Keith Collie a Will Scott
"Okenice lze v případě potřeby ručně za pomoci jednoduchého mechanismu otevřít, nebo si práci usnadnit digitální technologií a otevřít všechna okna najednou."
Foto: Keith Collie a Will Scott
Foto: Keith Collie a Will Scott
Ze staré stodoly se zachránilo, co se dalo
Původní stodola byla celodřevěná. Její sloupková konstrukce, dnes bychom řekli lehký dřevěný skelet, byla vyrobena z tak zvaného zeleného dubu. Nesušeného dubového dřeva s vysokým obsahem vlhkosti.
Za léta (ne)používání však byla ve značném stupni destrukce, přesto se zachránilo, co se dalo. Použitelné části byly pečlivě vyjmuty a převezeny do specializované firmy zabývající se tradičními ručními truhlářskými technikami.
Výsledný stav je pak kombinací dvou materiálů. Repasovaného původního dřevěného skeletu a ocelové konstrukce zajišťující celé stavbě stabilitu a umožňující použít mechanismy pro otevírání velkých okenic. Jasně patrná převaha recyklovaných materiálů a starožitných předmětů kontrastuje s moderně řešeným provozem budovy.
Vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo země-voda, svítidla, byť z velké části starožitná, jsou vybavena žárovkami s dlouhou životností a LED diodami, a celý dům je vybaven inteligentním systémem umožňujícím nejen Johnovi pracovat na dálku, ale třeba i dům spravovat v době, kdy se oba mladí designéři rozjedou za prací po světě.
Historie: Na zařizování mají největší podíl majitelé: půl století staré jídelní židle objevili v Malmö, odkud pochází i prkna ze zrušené bowlingové dráhy, z nichž je vyroben jídelní stůl. Foto: Keith Collie a Will Scott
Foto: Keith Collie a Will Scott
"Celkové náklady na přestavbu dosáhly v přepočtu sedmnácti milionů korun i díky pracně řešeným detailům."
Foto: Keith Collie a Will Scott
Souznění i kontrast: Moderní kuchyňská linka s technicistní lednicí kontrastuje s dřevěnými zeleninovými přepravkami a kuchyňským nádobím, přestože je dělí určitě století, zdá se, že si všechny předměty rozumějí. Foto: Keith Collie a Will Scott
Podlaha: Atraktivní dubové dřevo pochází ze starého mostu, který majitelé vydražili. Foto: Keith Collie a Will Scott
Foto: Keith Collie a Will Scott
Krb: Zužující se komín v rohu obytného prostoru slouží pro odvod spalin z otevřeného krbu a zároveň jako podpěrný prvek mezaninu, kde je umístěno hostinské apartmá. Foto: Keith Collie a Will Scott
"Hlavním zdrojem osvětlení obytných místností je prosklený hřeben střechy."
"I v prostoru, který je běžně skryt návštěvám, si majitelé dali práci s detaily. Zatímco trámoví je původní, prvky jako svítidla, vodovodní baterie nebo proutěný koš jsou z jejich sbírky historických předmětů."
obr.: Hostinské apartmá. Foto: Keith Collie a Will Scott
Komentář architektů
Rádi používáme běžně dostupné materiály, ale snažíme se je kombinovat tak, aby spolu elegantně korespondovaly, nebo naopak překvapovaly. Přestože v domě najdete spoustu tvarů, barev a povrchů, nevzniká v interiéru očekávaný chaos, spíše materiálová shoda a atmosféra hřejivého domova.
Davida Liddicoat a Sophie Goldhil
autoři návrhu domu
Půdorysy a modelace stodoly
Foto a vizualizace: archiv redakce
Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...
Vytvořeno v xart.cz
