Dřevostavby jako efektivní technologie pro rekonstrukce

Redakce | Úterý, 30. srpen 2016 |

Ačkoliv je Starý kontinent postavený především z cihel, vůbec to neznamená, že by v této oblasti neměly dřevostavby šanci. Právě naopak. Jejich potenciál stále roste. S tím, jak stále stoupají požadavky na energetické úspory a rostou nároky na komfort bydlení, vyvstává stále častěji otázka rekonstrukcí domů na bázi dřeva. Jak se takové domy revitalizují? A jaká jsou specifika jejich obnovy?

Jakákoliv rekonstrukce má oproti novostavbě mnohem těžší zadání. Je nutné brát v úvahu nejen to, čeho chci dosáhnout, ale i to, na co navazuji a co mám k dispozici. A právě tyto dva důležité aspekty mohou být někdy i v přímém rozporu. Co si tedy mohu představit pod pojmem „dobrá rekonstrukce“? Že na ní někdo dobře vydělal? Že byla realizována v dobrém termínu?

Stavba je integrální dílo, jehož životnost se plánuje na desítky, někdy dokonce stovky let. Aby mohla stavba fungovat podle předem stanoveného scénáře, potřebuje pravidelnou údržbu a péči. Taková péče pak přímo souvisí s fyzickou životností stavby, tedy s životností její konstrukce, fasády, oken a podobně. Zároveň se však v čase mohou měnit nároky na účel stavby, které nejsou závislé na vlastním fyzickém stavu nemovitosti, někdy jsou možná spíše v rozporu s ním. Požadavky na výrazné přestavby ale nemusí nutně souviset jen se změnou účelu, v rámci rodinných domů se často setkáváme i s rekonstrukcí za účelem změny požadavků na užívání (děti odejdou z domu, je třeba postarat se o rodiče).

Samozřejmě i do světa stavebnictví se promítá neustálý technický vývoj, který je následně zakotven do nejrůznějších předpisů, norem a pravidel, podle kterých se budují nové stavby. Ty starší se pak logicky těm novým snaží připodobnit. I to tedy bývá častý důvod pro komplexnější rekonstrukce. Specifickým případem jsou pak historické a historicky chráněné objekty a stavby, u kterých často existuje logický požadavek na neměnnost původního vzhledu, někdy dokonce i s požadavkem na použití dobových technik a technologií.

Vidíme tedy, že téma rekonstrukcí zahrnuje velice obsáhlou a různorodou škálu zadání, do kterých často vstupují i výrazně protichůdné požadavky a rovněž zájmy různě mocných a vlivných jednotlivců a skupin.

Cena nemusí být vždy jasná

Velice citlivým tématem bývá stanovení ceny rekonstrukce. Laikovi může připadat logické, že rekonstrukce již hotové a postavené stavby bude levnější než výstavba nová. Bohužel, nebývá tomu tak a stanovit přesně cenu rekonstrukce předem je ze své podstaty nemožné. Ten, kdo tvrdí, že něco takového umí, buď neví, o čem mluví, anebo se vědomě dopouští lži.

Kdo chce rekonstruovat, měl by přijmout skutečnost, že cena se oproti původním odhadům může v průběhu vlastní stavby i výrazně změnit. A to na obě strany. Její hodnota bude vždy známá až na konci stavby. Přijetím tohoto faktu lze předejít mnoha nepříjemným situacím. Neznamená to, že by rekonstrukce byla více nakloněna nepoctivému jednání realizačních firem, spíše by se stavebník měl vyvarovat líbivým nabídkám. Protože jen seriózní a poctivý dodavatel si je vědom logických rizik a souvislostí, umí s nimi pracovat a má dostatečné znalosti a zkušenosti. Vyhneme se pak riziku, že firma od nehotové zakázky uteče nebo jí dokončí nekvalitně.

Cenu rekonstrukce netvoří pouze nová část, významnou část nákladů reprezentuje vždy odstranění části stávající stavby, případně její úprava a příprava. Proporčně tak náklady na novou část představují výrazně nižší část celkových nákladů, než by tomu bylo u novostavby. Tato skutečnost bývá však právě v případě rekonstrukcí velice často nedoceňována, což se projevuje často nesmyslným požadavkem na co nejnižší náklady právě v souvislosti s novou částí. V praxi to pak znamená, že řada staveb je na tom i po celkově nákladné rekonstrukci technicky a inovačně jen o málo lépe než před rekonstrukcí. Přiměřené navýšení nákladů nové části by se přitom na celkových nákladech rekonstrukce projevilo jen nevýrazně a úsporný provoz stavby by byl schopen toto navýšení v krátké době vyrovnat.

V rámci rekonstrukce tedy mohu doporučit snad ještě více než u novostavby především vzájemnou důvěru mezi stavebníkem, projektantem a dodavatelem a pak naprosto jasná pravidla a podmínky toků peněz.

Zkušený dodavatel

V případě rekonstrukce musíme znát a umět nejen postavit „nové“, ale i jak nahradit nebo doplnit „staré“. Většina rekonstrukcí tak vyžaduje výrazně větší zkušenosti a znalosti než v případě většiny novostaveb, a to v celém procesu návrhu, přípravy a vlastní realizace. Zkušenosti a znalosti pak umožňují alespoň částečně předvídat, co nás při rekonstrukci čeká a podle toho nastavit její proces. Původní stav stavby může být v případě rekonstrukce pomocníkem a dobrým základem pro kvalitní rekonstrukci, stejně tak ale může být břemenem, které je na jedné straně nutno zachovat, na straně druhé však působí jen problémy a neumožní dosáhnout optimálního stavu.

Úspora energie

Stavby v našich klimatických podmínkách spotřebovávají pro svůj provoz asi 40 procent veškeré vyrobené energie. Tu vyrábíme většinou z neobnovitelných zdrojů s žalostnou efektivitou a následně s ní neuvěřitelným způsobem plýtváme. To vše s odpovídajícím dopadem na životní prostředí. V současné době už umíme navrhovat, stavět a taky provozovat stavby s podstatně menšími energetickými nároky. Další vývoj směřuje ke stavbám, které jsou schopny více energie vyrobit, než kolik potřebují na svůj provoz. To má ale svá pravidla, která je pak nutno dodržovat a ctít.

V případě rekonstrukcí je pak výrazně obtížnější zmíněná pravidla pro možnost výrazných energetických úspor dodržet, což však neznamená, že bychom se o to neměli snažit a neměli i rekonstrukce navrhovat a realizovat tak, aby byly co nejvíce energeticky úsporné. Řada příkladů ze zahraničí a už i několik příkladů z ČR pak dokazuje, že u promyšlené a dobře navržené a provedené rekonstrukce lze dosahovat velice příznivých parametrů, často lepších, než v případě řady běžných novostaveb.

Text Ing. Martin Růžička, PENATUS s.r.o.

Hodnocení uživatelů: 5 / 10
Líbil se Vám článek?19