Podbrdský roubený dům - rekonstrukce dřevostavby tradičními postupy

Podbrdsko je vysoko položená podhorská oblast, ve které se nachází mnoho krásných lidových staveb, převážně roubených. Jedná se obvykle o široká stavení, krytá rozložitými polovalbovými střechami s výrazným přesahem nad zápražím i na štítové stěně. Zápraží bývala často chráněná před sněhem bedněným zábradlím. Vstupy do domů kryly besídky. Tento roubený dům je typickým příkladem této architektury.

Novákův statek v Olešné u Hořovic je dnes kompletně obnovenou usedlostí z přelomu 18. a 19. století. Olešná byla v roce 1995 díky urbanistické celistvosti a velkému množství zachovaných roubených staveb vyhlášena památkovou zónou lidové architektury. Po obvodu rozlehlé, přibližně oválné návsi nalezneme množství půvabných roubených i zděných staveb, mezi nimiž jednoznačně dominuje právě Novákův statek. Areál usedlosti je památkově chráněn a jeho majitelé jsou milovníky tradiční a kvalitní architektury, což nemalou měrou přispělo k záchraně statku.

Zbořené stavby nahradily přenesené objekty

Jedinečnost této usedlosti spočívá v její dnešní naprosté ucelenosti, což před dvanácti lety, kdy majitelé statek zakoupili, vypadalo jako utopický sen. Stál zde smutný, nevhodnými úpravami zcela degradovaný dům. Ostatní roubené stavby byly zdemolovány. I proto došlo k rozhodnutí chybějící stavby doplnit přenesenými objekty, které by na svém původním místě nenávratně zmizely.

Dnes je situace jiná, do areálu byla přenesena roubená stodola z Bratronic u Kladna, na kterou už byl vydán demoliční výměr. Poté následoval přesun rámové kolny z Křešína u Příbrami, u které se podařilo převézt kompletně celý štít v jednom kuse. Posledním a závěrečným transferem byl malý roubený špýchar z nedalekého Cekova. Tradiční hmotová obnova celého areálu tak byla dokončena.

Dendrochronologický rozbor dřeva všech roubených objektů přinesl následující výsledky. Hlavní roubený dům byl postaven v roce 1788, roubená stodola pochází z roku 1804, ovšem je z velké části sroubena z druhotně použitých trámů, které dříve sloužily pro velkou rámovou kolnu. Tyto trámy pocházejí z let 1720 – 1722, je na nich dochována celá řada původních tesařských spojů a jsou tak krásnou ukázkou rukodělné zručnosti tehdejších tesařských mistrů. Rámová kolna a špýchar pochází z let 1818 a 1896.

Celý areál je jedinečný právě díky ucelenosti všech staveb od počátku 18. století až po století 19. Zděná hospodářská budova, vystavěná na počátku dvacátého století, navazuje na přirozený stavební vývoj.

Rekonstrukce roubeného domu

Základem celkové obnovy byla regenerace roubeného domu, který byl v 80. letech 20. století degradován nevhodnými stavebními úpravami. Další negativní zásahy byly nejen estetického rázu, ale poškozovaly dům i po technické stránce.

Nejdříve došlo k obroušení černých nátěrů z vnějšího roubeného pláště. Následovalo vybourání betonových chodníků, natěsno přiléhajících k patním trámům roubených stěn, které v těchto místech byly nevratně postiženy hnilobou od vzlínající vlhkosti pocházející právě z těchto betonových chodníků. Na štítové straně provedli tesaři výměnu podlomenicového trámu, který byl již velmi poškozen dřevokazným hmyzem. Další tesařské práce v podobě plátování a protézování byly realizovány ve spodních řadách roubeného pláště a dále pak při opravě krovu. Eternit na střeše nahradil ručně štípaný šindel, střechu doplnily drobné vikýřky provedené dle tradičních vzorů, známých ze starších regionálních fotografií.

Četli jste?

Dřevěný šindel - kouzlo starých časů

V interiéru došlo k vybourání všech „panelákových" dveří, kovových futer, všemožných příček, betonových podlah a dalších novodobých, s tradičním stavitelstvím neslučitelných stavebních prvků. Tyto prvky byly nahrazeny novými, v podobě tradičních stavebních materiálů ze dřeva, kamene a cihel. Panelákové dveře nahradily kvalitně truhlářsky provedené kopie původních dveří, betony a tvrdé dlažby byly vyměněny za dlažby cihelné, v černé kuchyni byly odstraněny cementové omítky, které opět nahradil tradiční kámen.

Kvalitní obnova je spojena s pokorou a rozvahou

Jsem přesvědčen, že ne každý je povolán vlastnit starý dům. Žít ve starém domě je svého druhu diagnóza, jež snad nejlépe vyjádřil Antoine de Saint-Exupéry v knize Malý princ větou: „Stáváš se zodpovědný za to, cos k sobě připoutal."

Při rekonstrukcích a prodejích historických, tradičních a památkově chráněných domů jsem si uvědomil, že lidé vyrůstající v prostředí necitlivě přestavěných domů postupně ztrácejí cit pro jejich dávnou harmonii a podle podvědomých představ a požadavků na komfort domova pak korigují své další kroky. U starého domu se nevyplácí spěch a bezhlavé používání všech postupů a technologií, které dnes nabízí stavební trh. Každý neuvážený krok může zlomit duši domu. Může mu vzít přirozenost a kouzlo.

Myslím, že nejdůležitější je při rekonstrukci historického objektu pokora a potlačení vlastního ega. Všichni investoři, kteří byli v průběhu obnovy maximálně pokorní, dnes vlastní nádherně zrekonstruované domy, které jim poskytují atmosféru a geniu loci dob dávno minulých, společně s komfortním bydlením 21. století.

Jiří Klimeš

www.novakuvstatek.cz

Líbí se vám zdařilé rekonstrukce (nejen) historických, tradičních a památkově chráněných domů?

Přečtěte si další články na téma rekonstrukce dřevostaveb.