Někdy je vize našeho budoucího bydlení naprosto jasná, jindy se nám tvoří a proměňuje pod rukama v závislosti na dílčích rozhodnutích, která jsou ovlivněna radami odborníků nebo třeba financemi. Obě cesty však mohou vést k příjemnému bydlení šitému na míru, jak může potvrdit Tomáš, který se vydal po druhé z nich...

Koncept našeho domu se začal výrazně formovat ve chvíli, když jsme začali spolupracovat s architekty ze studia 3AE. Jeden z jeho zakladatelů je mým švagrem a vzhledem k tomu, že je mi jejich přístup blízký a měl jsem chuť si dům částečně zrealizovat svépomocí, spolupráce se přímo nabízela. Měl jsem tak jistotu, že budu mít po ruce někoho, o kom vím, že se v oboru vyzná a komu můžu věřit.

Vize se mění v realitu

Úplně na počátku jsme měli představy o klasickém domě se sedlovou střechou, terasou a balkónem. Čím více jsme však probírali energetické zákonitosti, jevil se jako výhodnější a praktičtější jednoduchý kvádr. Rychle jsme pochopili, že bez některých věcí se snadno obejdeme, a změny jsme vnímali spíše jako posuny k lepšímu. Navíc nás se ženou více zajímalo, jak se v domě budeme cítit, nežli to, jak bude vypadat pro kolemjdoucí. Výsledkem je tedy jednoduchý dvojpodlažní objekt s plochou střechou, jehož nosnou konstrukcí jsou panely z vrstveného masivního dřeva Novatop a masivní trámy.

Realizace vlastními silami

Tým 3AE se postaral o realizaci základové desky a nosné konstrukce. Do týdne stála hrubá stavba včetně střechy. Další činnosti už byly na nás, samozřejmě s neustálými odbornými konzultacemi. Celou realizaci jsme pak kontrolovali pomocí termokamery, abychom měli jistotu, že jsou všechny detaily provedeny správně.

Po dvou letech obývání domu již máme nějaké zkušenosti s jeho fungováním. Stavba během roku neustále pracuje. Masivní panely jsou velmi stabilní, ale použité velké trámy z masivního dřeva jsou stále živá hmota a reagují na změny v teplotě a vnější vlhkosti. Je to přirozený proces, čas od času je ale doprovázen zvuky nebo mikropohyby a zpočátku, když jsme ještě nevěděli, o co jde, nás to občas překvapilo.

Technologie – investice do pohodlí

Dům je vybaven tepelným čerpadlem vzduch-voda a ve všech místnostech je teplovodní podlahové vytápění. Stavba není pasivní, takže do vzduchotechniky s rekuperací jsme nešli. Vodu ohřívají solární kolektory na střeše (o ploše přibližně devět metrů čtverečních), nesvítí-li slunce, přijde na řadu tepelné čerpadlo, a když je na něj příliš zima, je v záloze ještě topná spirála přímo v akumulační nádrži s vodou. V kolektorech cirkuluje médium, které přenáší teplo do vody v bojleru. Ve chvíli, kdy je v horní části nádrže příliš vysoká teplota, médium v kolektorech se stáhne do expanzní nádrže a teplo dál nepředává. I přesto, že je nádrž kvalitně izolovaná a voda dosahuje pouze určitého teplotního maxima, je někdy v letních měsících technická místnost slušným zdrojem tepla. V létě obecně musíme dodržovat přísný režim větrání, aby v domě bylo příjemně. Je důležité přes den zavřít okna a zatáhnout vnější žaluzie, které efektivně odrazí teplo a nepustí jej do interiéru. V noci je naopak nutné dobře vyvětrat a dostat dovnitř chlad. Nepřetržité větrání je celoročně důležitou každodenní nutností, abychom si uvnitř nedrželi nekvalitní vzduch. Hojně využíváme i mikroventilaci.

Technologie samozřejmě obnášejí vstupní investici a nikde není zaručeno, že zařízení bude funkční po celou dobu deklarované životnosti. V konkrétních položkách se kolektory pohybovaly okolo 80 tisíc a tepelné čerpadlo kolem čtyřiceti. Můžeme se sice zaobírat návratností, která je zhruba deset let, ale pro nás je důležitý zejména komfort, který tyto technologie přinášejí. Na základě jednoduchého nastavení a pomocí termostatu dům vše řídí automaticky. Roční náklady se pohybují kolem 24 tisíc korun a zahrnují veškerou spotřebu v domě, což je také velmi příjemné.

Stále je co zlepšovat

Čeká nás ještě spousta dolaďování jak uvnitř, tak venku. Přibude prostorná terasa navazující na obývací pokoj, velká okrasná zahrada, parkovací stání s pergolou a taky místo pro dětské hry. Na severní stěně domu dokončíme započatou lezeckou stěnu, kde bych rád rozvíjel svůj koníček.

Bydlení v dřevostavbě mi přijde krásně „měkké", nebo, jak říká naše známá, „hebké". Na celou rodinu působí dům uklidňujícím dojmem a je nám zde zkrátka fajn. Stavba funguje jako náš domov. A být doma, to už něco znamená.