Ve výšce devíti metrů nad zemí, obklopeni korunami letitých dubů, jsme si vyzkoušeli, jak se žije elfům z Pána prstenů nebo příslušníkům klanu Omaticaya z filmu Avatar. Komfortní dřevěný dům na stromě v posázavských Chotýšanech je postaven v symbióze s přírodou, jeho konstrukce do živé hmoty nijak nezasahuje a stromy tak mohou nerušeně růst.

Nápad strávit noc v domě na stromě přijali moji synové s nadšením. Okamžitě začali balit luky, kuše a šípy a následujících několik dní u nás vybrané elfí scény z Pána prstenů střídaly pouze záběry, v nichž Jake Sully v těle Avatara běhá – a padá – z korun stromů, které na Pandoře rostou až do nebe. Přes lehké váhání, zda to byl dobrý opravdu tak dobrý nápad, jak jsem si zprvu myslela, jsme se do Chotýšan nakonec rozjeli.

Prvotní lehké obavy o bezpečnost dětí jsem rychle zaplašila – bezpečnostní prvky jsou zde promyšlené a při dodržení jednoduchých zásad, které bez problémů pochopil i mladší, šestiletý syn, je pobyt v domě na stromě hezkým a pohodovým zážitkem. Ke klidu bezesporu přispělo i to, že luky a kuše jsme nějakým politováníhodným nedopatřením zapomněli doma.

Okolní příroda tvoří kulisu i k doplňkovým aktivitám – kolem stromového příbytku jsou zavěšené na dlouhých lanech houpačky, na kterých se zabaví i dospělý člověk, pár metrů od úpatí schodiště je připravené ohniště. V resortu skrytém za lesíkem je navíc řada sportovišť, včetně netradičního discgolfového hřiště. Ale přestože děti vyžadují akci, nejvíc času jsme strávili přímo v domě nebo na přilehlé terase. Stálo za to prozkoumat každý centimetr a vyzkoušet (nebo si aspoň představovat), co vše by se tu dalo dělat.

Stavba z masivního dřeva je určena pouze k sezónnímu užívání. Lehká konstrukce není nijak izolovaná, ozdobná okénka jsou zasklená jednoduchými skly, střechu kryje syntetické palmové listí. Přesto je zde znát péče věnovaná detailům – spoje i povrchová úprava jsou precizní, takže si dovedu představit, že i v chladnějším počasí, než jaké jsme si tu užili uprostřed léta, je tu příjemné strávit noc. Dům jako celek působí i díky vybavení komfortně. Snad až příliš, protože po probuzení starší syn na okamžik zalitoval, že vůbec nemá pocit, jako by spal na stromě, ale v ‚obyčejné‘ chatě. Stačilo ale otevřít dveře.

Foto Martin Zeman, autorka