Stojí v jihočeské vesnici obklopené lesy a remízky, na prosluněné stráni, s vysokými listnatými stromy za zády. Přívětivý srub s leckdy nenápadnými, ale zato nápaditými detaily. O to, že krásné dřevo v mnoha předmětech žije dále, se zasloužil i pán domu, který nám celý příběh tohoto srubu vypráví.

Někdy před sedmi lety nás s manželkou v časopisu zaujal krásný dům z kulatiny – pravý kanadský srub. V reálu ještě tehdy u nás tyhle stavby nebyly tolik vidět, alespoň ne v našem okolí. Začali jsme kontaktovat různé výrobce srubů a postupně jsme nějaké domy i navštívili. A na základě toho jsme se pro srub pevně rozhodli, i když vlastně – když o tom tak přemýšlím – o jinému druhu stavby jsme moc neuvažovali ani předtím. Vybrali jsme si beskydskou firmu Sruby Pacák. Měla už zkušenosti z delšího působení na trhu, líbily se nám jejich domy a vstřícný, profesionální přístup k nám coby zákazníkům nás mile překvapil. Realizace domu začala kolem Vánoc 2007 a po Novém roce už se stavba převážela a sestavovala na připravené podsklepení domu. Dodávka od Pacáků zahrnovala hrubou stavbu, schodiště a některý zahradní nábytek. Zbytek jsme dodělávali sami s pomocí rodiny a místních řemeslníků. Celý proces realizace probíhal hladce a do domu jsme se stěhovali o dva roky později, opět kolem Vánoc. Dům ještě sedal, ale větší komplikace nenastaly, takže jsme si začali užívat všech příjemných chvil v domě z masivního dřeva. Byl tady najednou klidnější život, kolem nás jakoby větší ticho, vůně dřeva, příjemný vzduch i méně alergenů...

Efektní symbióza různých dřev

Dům je postaven z dobře izolujícího smrkového dřeva, stropní podhledy jsou z borovice a jinde vidíme  hezké spojení smrku, douglasky a borovice. Například schodiště má sloup ze smrku, stupnice v kombinaci smrk – douglaska a svislé šprušle jsou z douglasky a borovice. Máme vlastně dvoje schody a ani jedny z nich nejsou právě obvyklé. Šroubovité srubové schodiště je sice standardní, ale jeho trochu zvláštní zábradlí z něj dělá originál. A druhé schody? To je takový dřevěný masivní žebřík, jakési pohotovostní schodiště na galerii nad kuchyní, kde časem bude pracovna. Zatímco hlavní schodiště pochází z dílny firmy Sruby Pacák, druhé rovné schody vyrobil spolu s jídelním stolem a postelemi místní truhlář, specialista na srubový nábytek.

Volný prostor se cení

Interiér jsme chtěli ponechat volný a dosáhnout toho, aby působil klidně a přirozeně. Někde se nám podařilo zopakovat tentýž materiál na dvou místech, což místnost sjednocuje. Například imitací  pískovce jsou obložena krbová kamna a zároveň kuchyňský pult mezi pracovní částí a jídelním stolem.  

Možná máme něco docela atypického. Jsou to otevřené dveřní oblouky v přízemí; oblý průchod z fošen vede z velké obytné místnosti od paty schodiště do chodby a druhý do zádveří. Prostor to ozvláštňuje a otevírá. Zima dovnitř nejde, netáhne (pokud v mrazu samozřejmě nejsou otevřené dveře ven) – návštěvy se prostě nesmějí zdržovat mezi dveřmi. Říkáme jim, že musejí buď ještě posedět, nebo odejít, jinak by šel do obýváku mráz.

 

Letošní mrazy bez úhony

I když zpočátku občas někdo nevěřil, s teplem ve srubu není žádný problém. Všechny mrazy včetně  extrémních letošních jsme v pořádku přežili, srub není problém vytopit. Za dlouhých mrazů jsme prostě topili nepřetržitě, jindy v zimě to nutné není. Osvědčuje se nám zvolená kombinace topení: krbová vložka s výměníkem, zplynovací kotel na dřevo i uhlí, to vše doplněno akumulačními nádržemi (2x1000 litrů). V přízemí máme topení podlahové, zatímco v patře, ve sklepě a v koupelnách jsou radiátory. Roční náklady na topení nás vyjdou asi na 20 000 korun, tolik dáme za uhlí a palivové dřevo.

Spousta dřevěných nápadů

Motiv vybroušených květin, jejichž středy tvoří suky, nás nejprve zaujal na venkovních korytech a květináčích, které nám také vyrobila firma Sruby Pacák. Tak nás napadlo využít tenhle motiv i v interiéru a ozdobit tak třeba sloup schodiště.

Narušilo to strohost a přece jen poměrnou jednotvárnost dřeva stěn. Stolečky u pohovky jsme si vyrobily sami, využili jsme přitom krásné masivní zbytky sloupů zvenku. Mělo to být provizorní řešení, ale zalíbily se návštěvám i nám samotným, takže si „pařezové“ stolky necháme na trvalo. Na hraně srubové příčky leckoho zaujmou dřevěné hodiny, které jakoby byly součástí trámu stěny. Ale je to jen náhoda; je to první dárek, který jsme do domu dostali a jejich umístění se nabízelo samo. Hodiny se mohou klidně posunovat na nižší kružnice nebo zase výš.

Staré stromy z parku žijí dál

Při výrobě domu jsme si přáli, aby venkovní sloupy podpírající protaženou střechu a terasu byly něčím zajímavé. Bohužel sloupy, které nám přivezli, se ukázaly být celkem fádní. Začali jsme pátrat v okolí, ale nemohli jsme na nic výrazného narazit. Pak přišel můj otec s tím, že viděl, jak se v nedaleké vesnici prořezává park a že by se tam mohlo něco sehnat. Dojeli jsme tam a spatřili pokácené staré sukovaté stromy; hned jsme je koupili na obecním úřadě a přivezli. Když se zbavily kůry, ještě více vynikla jejich krása, a tak jsme se definitivně rozhodli je zakomponovat do stavby. Neprohloupili jsme – jsou ozdobou domu a navíc máme dobrý pocit, že je nerozřezali nebo nespálili, ale jejich krásu tady mohou lidi ještě dlouhé roky obdivovat.

Připravila Alena Gembalová, Foto Martin Zeman