Okouzlující hrázděnka pro velkou rodinu

Redakce | Pondělí, 15. duben 2024 |

Na Českolipsko jsme se z redakce vypravili už v květnu, když dlouhá zima konečně opatrně přešla v jaro. Od rána lilo jak z konve, ale meteoradar sliboval zázraky. A stalo se. V netradiční částečně zděné, částečně roubené a částečně hrázděné novostavbě nás uvítala usměvavá paní domu Katka, kráva Evička i tři ovečky. A nad výbornými skořicovými šneky a teplým čajem nám vyprávěla, jak od Teplic až přes Veltrusy doputovala šestičlenná rodina se čtyřmi králíky, dvěma psy a jedním papouškem právě do tohohle malebného kraje.

Než jsme založili rodinu, žili jsme s manželem v Teplicích, odkud jsme každý den dojížděli do Prahy za prací. Pak přišla první dcera, krátce po ní druhá a manžel už jezdil sám. Jenže to znamenalo, že byl pryč prakticky celé dny a holky vídal až večer, když jsem je ukládala do postýlek. Proto jsme začali pátrat po nějakém bydlení, které by bylo dopravně blíž. A tak jsme se usadili ve Veltrusích, v novém krásném zděném domečku, kde nám ve své podstatě nic nechybělo.

Jenže pak jsme shodou okolností jeli na prázdniny na farmu do západních Čech, která byla v krásné přírodě a kde chovali hned několik hospodářských zvířat, a manžel řekl tu památnou větu, že pokud by se měl ještě někdy v životě stěhovat, představoval by si něco podobného. Na to stejné místo jsme se pak vrátili ještě asi čtyřikrát a já jsem začala aktivně pátrat po nějaké podobné nemovitosti, kterou bychom si mohli zrekonstruovat.

Postavíme si svůj „dům snů"

S manželem jsme sdíleli zálibu v roubených a podstávkových domech a tak jsme hledali zejména na severu Čech. Jenže všechno mělo nějaké ale – moc velké, moc malé, moc zchátralé, až nás napadlo, že by pro nás byla asi nejlepší varianta dům si podle svých představ postavit. Hledání pozemku už bylo jednodušší, a tak jsme zanedlouho říkali pane téhle poměrně velké parcele.

Abychom měli dost financí na stavbu domu, prodali jsme domek ve Veltrusích a přesunuli se, už se třemi dětmi, do bytu 2+kk v Novém Boru. Naštěstí to byl byt ve vile, u které byla i zahrada, takže jsme s sebou mohli vzít naše čtyři králíky, které jsme si přivezli z té naší zamilované farmy v západních Čechách, dva pejsky a také papouška. A když už jsme měli ten krásný nový pozemek, nechtělo se nám s tím vytouženým hospodářstvím čekat na dům, tak jsme rovnou pořídili krávu Evičku a dvě ovečky, za kterými jsme sem pak dvakrát denně dojížděli.

Trable s úřady protáhly stavbu o rok

Hledání dodavatele vedlo oklikou přes jinou firmu, realizující roubenky, která na nás na internetu vyskočila jako první. Byli jsme se v jejich stavbě podívat a jednali jsme i s majitelem, ale nebyla to naše krevní skupina. Tlačil nás do stylu, který nám nebyl vlastní, navíc předpokládaný rozpočet nám vyrazil dech.

Tak jsme pátrali dál, až jsme narazili na pana Střihavku. S tím to bylo od začátku úplně o něčem jiném. Probral s námi naše představy, které hodně vycházely z knihy o lidových stavbách na Liberecku, a doporučil architekta, který by s námi vypracoval projekt. Potrápilo nás stavení povolení, na které jsme nakonec čekali celý rok! Na úřadě se nelíbily výšky podlaží, trvali na tom, že musíme přízemí zvednout o dva trámy a patro o trám, což stavbu významně prodražilo, navíc to podle mě domu ubralo na malebnosti.

Měli jsme v průběhu toho roku nejednou chuť se na všechno vykašlat a najít si jiné místo, ale nakonec jsme bitvu dobojovali. Odvolávali jsme se až do Prahy, ale stanovisko bylo neměnné. Tak jsme se podvolili. Když pak při kolaudaci pozvaný zaměstnanec stavebního úřadu řekl: „A proč to máte celé tak vysoké?", chtělo se mi začít brečet.

Stavět dům bez generálního dodavatele nedoporučujeme

Vlastní stavbu jsme si řídili sami, dělali jsme si v podstatě generálního dodavatele. Mělo to několik důvodů – tím jedním byla samozřejmě vidina snížení nákladů, pak také pan Střihavka neměl v tu chvíli, kdy konečně ke stavbě došlo, tolik času, aby zařizoval kromě všech dřevěných částí ještě i ty zděné, a také jsme si říkali, že když sem stejně pořád jezdíme, můžeme na všechno lehce dohlédnout.

Lidem, kteří teď stojí před podobným rozhodnutím, bych takový způsob ale po zkušenostech nedoporučovala. Není snadné sehnat jednotlivé profesanty. A když už je seženete, je problém je dohnat, aby včas udělali to, co mají. A když už to udělají, často byste je to nejraději nechali celé předělat. Zkrátka zaplatit za to, že se s tímhle někdo potrápí za vás, navíc bude mít jistě ověřené subdodavatele a ještě ponese za jejich práci zodpovědnost a sdruží vám tak případné reklamace pod jednu střechu, to je investice, která se opravdu může jedině vyplatit. Ostatně s výstavbou dřevěné části jsme byli velice spokojení, to byla jedna z mála věcí, která proběhla přesně podle dohodnutého harmonogramu, rychle a bez problému.

V zimě je nejlépe za pecí

Samotná stavba trvala rok, mnoho věcí v interiéru jsme si pak už dodělávali svépomocí – jako třeba pokládání podlah nebo příčky. Doteď tu stále ještě máme nějaké resty, ale to je tak asi vždycky. Než jsme se přestěhovali, porodila jsem čtvrtou dceru, takže práce bylo pořád nad hlavu. Možná bych při pohledu zpátky zvolila stavbu z vysušených trámů, protože syrové dřevo zejména z počátku opravdu hodně pracovalo a pořád pracuje, sedá si, praská.

Konstrukčně je vše ale řešené dobře, žádné problémy s funkcí práce dřeva nepřináší. Jinak jsme ale s novým bydlením nadmíru spokojení. Holky mají mezonetové pokojíčky se spacím patrem, z toho jsou opravdu nadšené. Taky si v zimě rády zalezou za pec. Já se zase s láskou starám o všechno naše zvířectvo a užívám si tady ten krásně čerstvý vzduch a celkově příjemnou atmosféru.

Technické parametry

• Užitná plocha: 228 m²
• Zastavěná plocha: 122 m²
• Konstrukční systém: kombinovaný – roubené a zděné přízemí, hrázděné patro
• Ošetření stěn: olejové nátěry Astraxil
• Střešní krytina: pálená krytina s glazurou
• Vytápění: tepelné čerpadlo, podlahové teplovodní topení v přízemí, radiátory v patře, kamna
• Podlahy: dlažba v přízemí, dřevěné podlahy v patře
• Větrání: přirozené
• Realizace: 2018, Roubenky Střihavka, www.roubenky-strihavka.cz

Autor článku: DAGMAR ČESKÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00