Kdyby vypadla zátka z této naložené dřevěné cisterny, vzbudilo by to asi velkou nelibost blízkého i vzdálenějšího okolí. Víte, k čemu sloužila? Vaše odpovědi opět čekáme prostřednictvím vyplněného soutěžního formuláře.

Odměnou vám může být roční předplatné časopisu sruby&roubenky, vstupenky pro dvě osoby do Botanické zahrady Praha a zároveň postoupíte do hry o hlavní ceny viz Pravidla soutěže.

Správná odpověď minulého týdne: Dřevěné vodovodní potrubí

Nejstarší nalezené vodovody pocházejí v českých zemích z doby okolo roku 1300. Sloužily k vedení vody v pivovarech nebo ve městech a obcích. Potrubí se stavělo ze dřeva. Roury z pálené hlíny se u nás objevily až při stavbě vodovodu na Pražský hrad v roce 1584.

První pražský veřejný vodovod v Novém Městě byl vybudován z borových kmenů a jednotlivé trouby se spojovaly železnými zděřemi, naraženými do čel trub. Dřevěné potrubí vyráběli speciální tesaři - rourníci ze zvlášť vybraných kmenů borovic o průměru asi 30 cm a délce 5 metrů. K vyvrtání otvoru, který měl průměr 5-6 cm, používali dlouhý nebozez zachycený do zvláštního přípravku na kozách, na kterých vrtaný kmen ležel. Trouba nesměla vyschnout, a tak dokud nebyla uložena na místo, skladovala se ve vodě. V zemi byla obsypána jílem v hloubce okolo jednoho a půl metru. Potrubí nemělo dlouhou životnost, ne více než osm až deset let. Záleželo na způsobu uložení, použitém dřevu a chemickém složení vody.

V devatenáctém století začala dřevěná potrubí mizet a nahrazovala je potrubí keramická a později litinová. Města potřebovala stále více vody a dřevěným potrubím jí už více přitéci nemohlo. V ulicích už nebylo místo na další roury, neboť vedle sebe v nich bylo položeno i pět dřevěných vodovodních řadů.

Za správnou odpověď se vítězkou tentokrát stala paní Hana Matoušková. Blahopřejeme.

Zdroj fotografií a informací Publikace Poselství dřeva z nakladatelství Golempress a Internetový časopis Oko.