Základy základů dřevostaveb - 1. Vyznáte se v základech? | Dřevostavby, časopis o bydlení

Redakce | Pondělí, 01. říjen 2018 |

Kvalitní a stabilní základy jsou zásadní součástí kterékoliv stavby, tedy i moderní dřevostavby, srubu či roubenky. Aby na nich však takový dům nejen vyrostl, ale neochvějně a bezpečně stál i po dobu své životnosti, je nezbytné věnovat jim pozornost a nešetřit na nich.

Kvalitní dřevostabvu, včetně srubu či roubenky, chápu osobně jako značkový dům, který vyžaduje stejnou péči a údržbu jako značkové auto. Přesto stavebník mnohdy zadá stavbu základové desky své dřevostavby neprověřeným řemeslníkům či nepříliš zkušeným firmám, neboť jsou zdánlivě levnější než specialisté. Proto se v několika dílech našho seriálu podíváme na to, co to jsou, a co obnáší, kvalitní základy dřevostavby.

Základní otázka - Co to jsou základy?

Základy jsou konstrukce, které přenášejí veškeré zatížení od vrchní stavby do základové zeminy (podloží stavby) prostřednictvím základové spáry. Základová spára je rozhraní mezi základy a základovou půdou. Přes základovou spáru se přenáší zatížení ze stavby do zeminy.

Základy musí být navrženy a provedeny tak, aby zatížení bezpečně přenesly, byly stabilní, jejich takzvané sedání bylo rovnoměrné a nepřekročilo předepsanou mez. Selhání základů (například z důvodu nestabilního podloží, chybného návrhu nebo špatného provedení) se nevyhnutelně projeví v deformaci a poruchách stavby.

Opravy špatně provedených základů bývají vždy velmi komplikované a značně finančně náročné. Rozhodně se tedy nevyplatí základy podceňovat.

Základy musí být provedeny do nezámrzné hloubky, která se v České republice pohybuje v rozmezí od 800 do 1200 mm (místy až 1400 mm).

Hloubku základové spáry stanovuje projektant ve spolupráci s geologem. Pro stanovení hloubky základové spáry jsou rozhodující zejména zatížení horní stavbou, nadmořská výška stavební parcely, mrazová oblast a především typy a únosnosti zemin, které se na staveništi nacházejí (namrzavé/ nenamrzavé).

Druhy nejčastěji realizovaných základových desek

1. Základová deska – (ne)deska

Jedná se ve skutečnosti o založení stavby na základových pasech doplněných o podkladní beton. Takovýto způsob založení se používá nejčastěji.

Nejedná se však o základovou desku v pravém slova smyslu, jde o plošné založení domu na základových pasech, které jsou doplněny o podkladní betony o síle 100 až 150 mm. Podkladní betony musí být vždy provedeny nad základovými pasy. Přesnou tloušťku podkladního betonu a jeho vyztužení stanovuje projektant v prováděcím projektu.

Tloušťku této „základové desky" ovlivňuje zejména výška hutněných násypů pod podkladními betony, vzdálenosti jednotlivých základových pasů (takzvané světlé rozpony mezi základovými pasy) a zatížení, které na podkladní betony působí (zatížení užitné – lidé uvnitř stavby, vybavení domu nábytkem, pohybující se vozidlo v garáži, atp., a zatížení stálé – kupříkladu vrstvy podlah, zatížení od nenosných prvků stavby – příček, apod.).

2. Základová deska („pravá")

Základová deska v pravém slova smyslu je plošné založení stavby na silné železobetonové desce, jejíž tloušťka je stanovena v závislosti na zatížení a únosnosti zeminy (od 200 mm a často mívá tloušťku i vyšší).

Tato základová deska pod sebou ve většině případů nemá žádné středové základové pasy, ve většině případů se jedná pouze o obvodové základové pasy, provedené do nezámrzné hloubky. Jejich hlavním úkolem bývá zpravidla jen ochrana základové desky před mrazovým zvedáním jejích okrajů.

Zatížení z vrchní stavby se přenáší do základové půdy (základové spáry) celou plochou základové desky.

Zakládání na základové desce bývá zpravidla dražší než založení na základových pasech doplněných o podkladní beton, proto se k zakládání na „pravé" základové desce přistupuje v odůvodněných situacích, například v případě složitých základových poměrů na staveništi (nekonsolidované navážky).

Základovou desku navrhuje v prováděcím projektu projektant ve spolupráci se statikem a geologem. Společně navrhují tvar základové desky, její tloušťku, množství a tvar výztuže, třídu betonu.

3. „Plovoucí“ základová deska

Jedná se o specifickou obdobu „pravé“ základové desky, která je uložena na vrstvě z kameniva, granulátu nebo pěnového skla. Tato vrstva zajišťuje protimrazovou ochranu a brání zvedání okrajů desky. Štěrkové dno musí být u prostého kameniva v nezámrzné hloubce, u štěrku z pěnoskla může být základová spára o něco mělčí, neboť granulát z pěnoskla tepelně izoluje a chrání tak základovou spáru před destrukčními účinky mrazu.

V obou případech musí štěrkové násypy přesahovat alespoň 800 mm přes půdorys stavby do všech směrů. Současně musí být základová spára důsledně a spolehlivě oddrenážována.

Tento typ základové desky je v porovnání s ostatními základovými deskami nejdražší a nejnáročnější na správnost provedení. Plovoucí základová deska nachází své uplatnění zejména u pasivních domů, které mohou bezezbytku naplno využívat jejích výhod. Realizaci tohoto typu základové desky rozhodně nesvěřujte tomu, kdo nemá dostatek zkušeností s tímto typem dřevostavby.

4. Základové patky

Základové patky přenášejí zatížení horní stavby centricky, proto mívají nejčastěji čtvercový tvar. Používají se pod jednotlivé sloupy skeletu a vyžadují dostatečně únosnou a stejnorodou základovou půdu v rozsahu celého podloží.

Tento způsob založení je výhodný ekonomicky i výrobně jen pro menší stavby, protože jsou-li navrženy z prostého betonu, nelze jej ničím „nastavovat“ (například kameny), které náklady na realizaci snižují. Navíc je třeba kalkulovat ještě s dalšími náklady na nosný podlahový rošt a vyšší vrstvu izolace v podlaze.

Specifickým způsobem je založení dřevostavby na zemních vrutech. Dlouhé ocelové vruty se pomocí techniky zašroubují do země a fungují vlastně stejně jako betonové patky. Výhodou této technologie je hlavně to, že odpadá nutnost betonování základové desky, projekt dřevostavby ale musí být této technologii samozřejmě přizpůsoben.

V džungli stavebnictví

Varuji stavebníky před tím, aby se bez patřičných odborných znalostí a zkušeností pouštěli do výběrového řízení na dodávku základové desky. Na konci poptávkového řízení se jim totiž obvykle sejdou značně nesourodé nabídky a jediným rozhodovacím kritériem se ke škodě stavebníků stane cena.

V ideálním případě by měl stavebník laik již v této fázi spolupracovat například s technickým dozorem investora, všechny nabídky prostudovat a důsledně porovnat. Nezřídka zjistí, že zdánlivě nejlevnější nabídka je vlastně tou nejdražší, neboť v předkládaném stadiu zpracování neobsahuje vše potřebné. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po takové nekompletní nabídce následuje velmi často nedodržení kvality, termínu a v důsledku samozřejmě ani původní předložené ceny... Ostatně o odborné úrovni firmy již velmi často vypovídá i úroveň zpracování cenové nabídky.

slavomil-novotny-telto