Pro svou zálibu v pěstování cizokrajných rostlin si na zahradě u rodinné vily postavili oranžérii

Redakce | Pondělí, 04. květen 2020 |

Vznik soukromých oranžérií není úplně běžný. Avšak pro manžele, které pojí záliba v pěstování rostlin, se vytvoření tohoto zahradně - stavebního prvku na jejich velké, parkově upravené zahradě přiléhající k rodinné vile postavené ve třicátých letech minulého století, stalo velkou výzvou a koníčkem zároveň.

Dřevo z červeného cedru

Nápad oranžérie samotné vychází z dob, kdy šlechtické rodiny nechávaly zakládat u svých sídel velkolepé skleníky, takzvané oranžérie. I přesto, že majitelé domu pro své rostliny nepotřebovali nijak monumentální a prostornou stavbu, jakou můžeme najít například v areálu zámku Lednice, podařilo se ji vdechnout onu velkolepost a především jednoduchost starých oranžérií.

Architekt oranžérie Jindřich Starý z kanceláře Lennox architekti, umístil stavbu na nejvyšší místo v zahradě mírného svahu. Orientace k světovým stranám je logicky řešena tak, aby byla prosklená část nasměrována k jihu.

Tvar stavby plně reflektuje požadavky pěstovaných rostlin o různých velikostech - tím vznikly tři prostory, z nich každý má jiné rozměry, ale i přesto jsou spojeny konstrukčním rastrem klasické oranžérie.

I když je prostor nepravidelných rozměrů, je i tak až překvapivě dobře prosvětlen slunečními paprsky. Vstup je umístěn do střední dvorany s prosklenou střechou přecházející do dvou nižších křídel už bez prosklení. Zadní stěna obrácená k severu se logicky stává masivní konstrukcí.

Zároveň tvoří kontrastní pozadí pro vybrané druhy rostlin, jako jsou juky, olivovníky a citrusy. O samotnou konstrukci oranžerie se zasloužila truhlářská firma a opatřila jí nátěrem z přírodních olejů. Hlavním konstrukčním materiálem bylo po několika zkouškách zvoleno dřevo z červeného cedru.

Důvodem použití tohoto objemově a tvarově stálého materiálu je fakt, že velká skla jsou pevně zasazena do vyfrézovaných drážek přímo v rámové konstrukci. Jakákoliv její deformace by tak měla neblahé následky na skleněné plochy.

obr.: Oranžérie je přízemní podlouhlá budova umístěna na jižní straně, která se vyznačuje velkými prosklenými okny nebo arkádami. Foto: Petr Bartoš

obr.: Oranžérie původně sloužila pouze pro pěstování citrusů, postupem času se její úloha rozšířila i na další subtropické rostliny. Foto: Petr Bartoš

Oáza nejen pro rostliny

Obdobím roku, kdy to v oranžérii začíná naplno žít je podzim, oproti tomu v létě je část rostlin umísťována mimo oranžerii. Klima uvnitř stavby se dá přirovnat subtropickému. V zimním období je teplota vzduchu udržována na 8°C a když slunce nestačí, nastupuje na scénu tepelné čerpadlo.

Přehřátí prostoru, které by pro některé rostliny mohlo mít fatální následky, brání venkovní rolety a střešní baldachýn. Oranžerie poskytuje majitelům velmi příjemné prostředí pro trávení volného času. Pro zpříjemnění pobytu v oranžérii vznikla uvnitř malá kuchyňka, majitelé nejsou tedy nuceni odcházet pro čaj či kávu do domu.

obr.: Oranžérie primárně slouží k přezimování všech choulostivých dřevin a rostlin, které se pěstují v květináčích či jiných nádobách. Foto: Petr Bartoš

obr.: Majitelé si v oranžérii mohou v klidu vypít ranní kávu a být tak v přímém kontaktu se svými milovanými rostlinami. Foto: Petr Bartoš

obr.: Venkovní rolety, které jsou součástí oranžérie dokonale chrání rostliny před prudkým sluncem a přehřátím prostoru. Foto: Petr Bartoš