Pěstujete citrusy a nemáte pro ně dostatek místa? Pořiďte si oranžerii!

Vznik soukromých oranžerií není úplně běžný. Avšak pro manžele, které pojí záliba v pěstování rostlin, se vytvoření tohoto zahradně - stavebního prvku na jejich velké, parkově upravené zahradě přiléhající k rodinné vile postavené ve třicátých letech minulého století, stalo velkou výzvou a koníčkem zároveň.

Jedině z cedru

Nápad oranžerie samotné vychází z dob, kdy šlechtické rodiny nechávaly zakládat u svých sídel velkolepé skleníky, takzvané oranžerie. I přesto, že majitelé domu pro své rostliny nepotřebovali nijak monumentální a prostornou stavbu, jakou můžeme najít například v areálu zámku Lednice, podařilo se ji vdechnout onu velkolepost a především jednoduchost starých oranžerií.


Architekt oranžerie Jindřich Starý z kanceláře Lennox architekti, umístil stavbu na nejvyšší místo v zahradě mírného svahu. Orientace k světovým stranám je logicky řešena tak, aby byla prosklená část nasměrována k jihu. Tvar stavby plně reflektuje požadavky pěstovaných rostlin o různých velikostech - tím vznikly tři prostory, z nich každý má jiné rozměry, ale i přesto jsou spojeny konstrukčním rastrem klasické oranžérie. I když je prostor nepravidelných rozměrů, je i tak až překvapivě dobře prosvětlen slunečními paprsky. Vstup je umístěn do střední dvorany s prosklenou střechou přecházející do dvou nižších křídel už bez prosklení. Zadní stěna obrácená k severu se logicky stává masivní konstrukcí. Zároveň tvoří kontrastní pozadí pro vybrané druhy rostlin, jako jsou juky, olivovníky a citrusy. O samotnou konstrukci oranžerie se zasloužila truhlářská firma a opatřila jí nátěrem z přírodních olejů. Hlavním konstrukčním materiálem bylo po několika zkouškách zvoleno dřevo z červeného cedru. Důvodem použití tohoto objemově a tvarově stálého materiálu je fakt, že velká skla jsou pevně zasazena do vyfrézovaných drážek přímo v rámové konstrukci. Jakákoliv její deformace by tak měla neblahé následky na skleněné plochy.

Oáza nejen pro rostliny

Obdobím roku, kdy to v oranžerii začíná naplno žít je podzim, oproti tomu v létě je část rostlin umísťována mimo oranžerii. Klima uvnitř stavby se dá přirovnat subtropickému. V zimním období je teplota vzduchu udržována na 8°C a když slunce nestačí, nastupuje na scénu tepelné čerpadlo. Přehřátí prostoru, které by pro některé rostliny mohlo mít fatální následky, brání venkovní rolety a střešní baldachýn. Oranžerie poskytuje majitelům velmi příjemné prostředí pro trávení volného času. Pro zpříjemnění pobytu v oranžerii vznikla uvnitř malá kuchyňka, majitelé nejsou tedy nuceni odcházet pro čaj či kávu do domu.

Foto Petr Bartoš

 Článek byl uveřejněn v časopisu Dřevo&Stavby 4/12 - zakoupit jej můžete ZDE.