Příklad rekonstrukce staré roubené chalupy tradičními postupy

Redakce | Pátek, 17. červen 2022 |

Přízemní roubené stavení z oblasti Polabí, konkrétně z Nymburska, tak trochu klame tělem: na první pohled by nezkušenému pozorovateli mohlo uniknout, že se jedná o dřevěnou stavbu. Dům je totiž nabílený – což ovšem k historickým roubeným stavením v Čechách neodmyslitelně patřilo – a přední část je navíc ještě omítaná hliněnou omazávkou, tak zvaným kožichem.

Lidová architektura má svá specifika. V kraji s úrodnou půdou se – pro někoho možná překvapivě – až do konce 19. století navzdory několika oficiálním zákazům udržela výstavba roubenou technologií. Ta se ovšem od roubené architektury dalších oblastí Čech a Moravy dosti lišila jak použitými materiály, tak postupy. Nejobvyklejším stavebním materiálem byly tzv. trhanice – podélně štípané dubové trámce, dosahující výšky i přes 60 cm při šířce 15 až 20 cm. Na povrchu trhanic často vidíme stopy po opracování dřeva – zejména po zarážených klínech. Kromě toho se zde běžně používala jako stavební materiál hlína, a to jak v podobě nepálených cihel, tak na mazaninu a omítku („kožich") roubených stavení.

Dodnes se ve středním Polabí (Nymbursko a Poděbradsko) zachovala řada vesnic s tradiční architekturou. K nejcennějším a nejmalebnějším patří bezesporu Bošín, vyhlášený roku 1995 za památkovou rezervaci lidové architektury. Kromě Bošína je nutné zmínit ještě Pojedy. Řada zajímavých stavení se zachovala také v Chotěšicích, Hrubém Jeseníku, Zábrdovicích, Jíkvi, Oskořínku a dále ve dvojici městeček – v Křinci a Rožďalovicích. Z dalších oblastí širšího regionu středního Polabí, k němuž můžeme přiřadit i území na dolním toku Cidliny, připomeňme například Vysočany nebo Libeň u Nového Bydžova.

Před rekonstrukcí roubenky

Představený dům najdeme na návsi v Bošíně. V rámci památkové rezervace patří díky dochované dispozici i řadě detailů (zejména pěkné lomenici) k nejhodnotnějším stavbám. Nejstarší části domu pocházejí snad již ze 17. století, do dnešní podoby byl dům upravován během 18. a 19. století. Polabské domy jsou dispozičně velmi dlouhé: výjimkou není ani náš dům. Kromě běžné trojdílné obytné části (vstupní síň, komora, světnice) obsahuje v zadní části ještě sýpku, síň výměnku a světnici výměnku.

Celkem tedy šest za sebou jdoucích místností – dílů. Je skoro celý postaven ze štípaných dubových trámců („trhanic"), pouze výměnek byl dodatečně přirouben z borového dřeva. Na stavu konstrukcí se odlišný materiál také projevil: zatímco dubové stěny domu byly – až na prahové trámce – víceméně v pořádku, borové trámce výměnku byly mnohem více poškozeny zubem času i dřevokazným hmyzem.

Dům byl původně roubený bez omazávky, tolik typické pro polabskou lidovou architekturu, jak dokládají zbytky vápenných nátěrů nalezených pod omítkou přímo na stěnových trámcích. Stěny sýpkové komory se dosud uplatňují bez omítky, pouze nádvorní stěna byla opatřena vápenným nátěrem. K zajímavým nálezům patřilo původní malované číslo popisné, objevené přímo na dřevěných trámech pod hliněnou omítkou. Patrně až v 19. století byly stěny opatřeny hliněnou omazávkou (kožichem).

Současně byly vyměněny dveře a okna, která získala typický tvar s obloučkovým nadpražím a vznikla i ozdoba stavby – pěkná lomenice (ornamentálně skládaný štít). Přestože dům byl ve druhé polovině 20. století využíván k rekreaci a podle možností majitelem udržován, plášť stavby chátral. Nejvíce poškozená místa roubené stěny byla neodborně vyspravena cihlami, štítové průčelí bylo obloženo heraklitem. V březnu roku 2004 byl dům prohlášen za kulturní památku, což otevřelo možnost získání státního příspěvku na jeho opravu. Postupně byl během několika let dům opraven.

Tesařské práce

V první fázi bylo nutné zajistit srubové dřevěné stěny. Nejnáročnější byla výměna části prahového dubového trámu boční stěny, zcela zničeného působením vlhkosti. Nový dubový trám o hmotnosti přes 300 kg byl na místo osazen za pomoci jednoduchých me - chanismů (kozy a kladka). Stěny sýpkové komory musely být srovnány – pera stěnových trámů byla kvůli poklesům základů vytažena z drážky v trámkovém portálku, čímž stěna ztratila stabilitu a hrozila její destrukce.

Vnější plášť roubenky

Po dokončení tesařských oprav došlo na vnější plášť domu. Nesoudržné krusty hliněné mazaniny (směs hlíny a řezané slámy) byly sejmuty pro další použití, soudržné byly ponechány na místě. Nalezené malované číslo popisné bylo překryto překližkovou destičkou, aby nedošlo k jeho poškození. Po ošetření dřeva byly stěny natřeny řídkou jílovou kaší a poté byly doplněny chybějící štípané dřevěné kolíčky, nesoucí hliněnou omítku.

Na takto připravenou stěnu byla pak ručně ve dvou vrstvách nanesena z větší části recyklovaná hliněná omítka (mazanina) s vysokým podílem nařezané slámy (sláma slouží jako armatura omítky – zabraňuje, aby hlína praskala a odpadávala). Finální vrstva byla uhlazena jako podklad pro nátěr. Stěny sýpkové komory byly jen vyspárovány.

Po zavadnutí mazaniny byl dům plošně opatřen bílým vápenným nátěrem, mírně doplněným proti otěru přípravkem Soicrat. Nátěr, provedený ve třech vrstvách, byl nanášen ručně štětkou. Konečnou fází obnovy vnějšího pláště byla truhlářská oprava výplňových dveří výměnku a nátěr oken a vstupních dveří, realizovaný ve dvou odstínech světlejší, nekontrastní hnědé barvy.

Zdobný štít a střecha roubenky

Další prací byla oprava lomenice (zdobného štítu) a střechy. V případě lomenice byl důsledně dodržován požadavek zachování co největšího podílu původních prvků: jen autenticky zachovaný původní materiál zajistí historické stavbě její originální přitažlivý vzhled (ostatně: do Louvru by se také turisté nehrnuli, kdyby slavná Mona Lisa byla jen kopií nebo reprodukcí). Štít byl šetrně rozebrán. Jednotlivé díly štítu, které nebyly příliš poškozeny, byly konzervovány a zpětně použity. Protože často byly poškozeny jen konce jednotlivých prken, byla tato zkrácena a použita na menší díly, dlouhá prkna musela být nahrazena novými.

Podle poškozených zdobných prvků byly přesně vyrobeny nové. Veškeré nové prvky byly vykartáčovány a následně kvůli patinování v dílně opáleny. Teprve poté byl štít znovu sestaven. Patinování nových kusů dřeva zajistilo vizuální sjednocení celé lomenice, i když časem nové kusy přece jen trochu vybledly. Ale není třeba se bát: postupně se barevný rozdíl působením slunce a povětrnosti zcela srovná.

V případě střechy bylo nutné řešit především otázku střešní krytiny. Staré tašky byly dožilé a bylo nutné je nahradit. Problém byl však v tom, že se přibližně z jedné poloviny jednalo o atypické bobrovky s drážkou a plastickým povrchem, které kdysi vyráběla nějaká místní cihelna, avšak dnes se již nedají sehnat. Po delších úvahách byla zvolena jako nejvhodnější náhražka Francouzská taška 14 bez engoby od firmy Tondach. V dnešní době by byly k dispozici ještě lepší bobrovky s drážkou nebo taška Steinbrück od téhož výrobce, tehdy je však ve výrobním sortimentu ještě neměl.

Zápraží roubenky

V následujících letech došlo i na opravu zápraží, spojenou s dodatečným podchycením boční stěny světnice. Zápraží bylo vyzděné z cihel a opatřené cihelnou dlažbou, i když novodobý materiál v tomto případě tady působí až příliš tvrdým dojmem. Čas ovšem přinese patinu a zápraží s domem splyne. Díky výhradně ruční práci a použití tradičních přírodních materiálů se – až na dílčí nedostatky – podařilo zachovat mimořádně živý, přirozený vzhled domu. Jeho zářící obnovené průčelí se tak stalo ozdobou bošínské návsi. Lze jen doufat, že realizovaná obnova průčelí bude působit jako pozitivní příklad pro další obdobné akce na území vesnické památkové rezervace.

TIP NA ČLÁNEK: Své peníze se Pavel rozhodl použít na záchranu zchátralé roubenky, kterou celou zrekonstruoval

Autor textu a fotografií v článku: Ing. arch. Jan Pešta

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00