Z AKTUÁLNÍHO VYDÁNÍ: V symbióze s jabloní

Lucie Němcová | Pátek, 08. březen 2013 |

Návštěva v domě slovenského architekta Ivana Jariny proběhla na jeho osobní pozvání. Bohužel měl neodkladné jednání během naší návštěvy, a tak nás přivítala jeho manželka. O domě mluvila s velkým zaujetím a odborností slovensky s přízvukem své rodné polštiny - dům je totiž jejich společným dílem, které vzniklo i za velkého přispění umu přátel. Dům doslova vybočuje z běžného stavebního proudu a návštěvám se od nich nikdy nechce domů...

Naše cesta k rodinnému sídlu byla úplně jiná, než jak tomu u stavebníků běžně bývá. Manžel je totiž architekt a já s ním v běžné pracovní praxi každodenně spolupracuji. Nejinak tomu bylo při vytváření našeho sídla, jemuž jsme dali příznačné jméno Dom pod jabloňou. Od prvopočátku přemýšlení bylo nadmíru jasné, že se v nás výsledná stavba bude doslova „odrážet" a proces stavby bude radostí pro všechny zúčastněné.

Pocitové mapy

Podle nás je tato obec velmi příjemným místem pro rodinný život, panuje zde totiž poklidná atmosféra. Je to až s podivem, když je nedaleko hlavní město Slovenska. Obec se rozkládá v malebném Svatém údolí a nedaleko od nás končí opravdu „svět" – cesta vede do lesa. Pro náš život jsme si vybrali bývalý sad za domem, ke kterému odjakživa patřil. Sad byl už starý a ne zrovna udržovaný. Málokterý stavebník by se rozhodl zde vybudovat dům, protože pozemek je poněkud svažitý a hůře přístupný. Sami našim klientům radíme, že než se rozhodnou pro koupi parcely, měli by ji navštívit s odstupem času v různých denních dobách. Jedině tak nekoupí zajíce v pytli. Abychom se utvrdili v rozhodnutí, byli jsme zde před koupí několikrát na obhlídku. Naše děti si vždy hrály pod jednou jabloní, která se později stala srdcem našeho domu. Při projektování jsme se pokusili o takzvané pocitové mapy. Chodili jsme po sadu a vnímali různé pocity. Tehdy i padlo například rozhodnutí, kde bude stát kuchyně – manžel v jednom místě podvědomě ucítil pečené buchty.

V duchu tradice

Vzhledem k netradičnosti dřevěných staveb v obci jsme byli na vážkách, jaký stavební styl a design zvolit, nakonec jsme se ale rozhodli pro dřevostavbu, protože je materiálově nejbližší našemu ekologickému smýšlení. Pravé křídlo má valašskou roubenou konstrukci a nese i znaky, které jsou k vidění v okolí polského města Zakopané, například originálně zdobené konce trámů a těsnění mezi jednotlivými stěnovými hranoly. Není to těsnění obyčejné, takové umělecké dílo dokáže vytvořit jen několik mistrů. Říká se se mu omšívání a přijel nám ho dělat jeden polský mistr. Těsnění se vyrábí ze smrkových hoblin, které se na stavbě váží do vrkoče a vkládají do spár. Je to velmi detailní práce – jeden metr takovéhoto těsnění se podaří vytvořit zhruba za hodinu.

Omšívaná roubenka

Ve velké obývací kuchyni jsme se snažili narušit tradiční ráz roubenky některými moderními prvky, například svítidly, přesto ale místnost působí velmi rustikálně. Dalo by se říct, že jsme sběratelé cihel a také je to v našem sídle velmi znát – každá cihla má svou historii, barvu a speciální značku cihelny. Podlaha, krb a pizza pec jsou ze šamotových cihel, které jsou pro lepší údržbu povrchově upraveny silikonovoskovým nátěrem. V peci je zazděna i cihla z domu, ve kterém se narodila moje maminka.

Pec naše děti zbožňují – když se v ní něco upeče, s velkouchutí se do voňavého a teplého moučníku pouštějí rovnou na ostrůvku na zemi. Manžel tehdy vyčetl zajímavou tradici, která spočívá v ukládání různých bylin do vydlabaného otvoru v rohu stavby. Byliny mají chránit majitele od všeho zlého. Byliny v rozích máme ukryté a určitě fungují. Mohlo by se zdát, že přiznané dřevo v koupelně bude trpět, u nás rozhodně netrpí, protože jsme jej opatřili voskovým nátěrem. Podlaha je lepená z různých úlomků kamene. Celý dům je postaven z 98 procent z přírodních materiálů. Zbylé procento zaujímají například OSB desky, které tvoří záklop na šikminách střechy. Desky jsme opatřili nátěrem bílého vosku. Z naší ložnice v patře vstupujeme rovnou do prosklené obývací chodby, kterou jsou spojena obě křídla v nadzemní úrovni. Druhé křídlo patří dětem...

Dětské separé

Dům je tedy rozdělen na dvě obytné poloviny starou jabloní – mezi křídly však vždy přejdeme suchou nohou díky zastřešení. Pod ním vzniklo příjemné posezení se západním výhledem na obec. Mezi zdobenými sloupy jsou v drážkách instalována skla a od východní strany je otevřena do prostoru. Spojovací chodbou vejdeme do křídla obývaného třemi dětmi, kde je v horním patře jeden pokoj, vlastní sociální zázemí, plynový kotel a v chodbě malá knihovna. Horní patro má velká okna na jižní straně, kterými by se mohl pokoj v létě díky vysokému a silnému slunečnímu svitu přehřívat – zamezili jsme tomu střešním přesahem. V zimě je však slunce nízko a když svítí, pokoj příjemně a zdarma vyhřívá. Z oken můžeme za dobré viditelnosti spatřit občas i vrcholky Alp. Po schodech sejdeme do spodního pokoje, který zatím obývá nejstarší dcera. Někdy slouží i jako hostinský, dcera v tom případě využívá pro spaní malé patro pod střechou tomu určené. Vždy jsem toužila mít v novém domě dubovou podlahu, která bude bělená. Podařilo se a v tomto pokoji jsme použili škrabaný dub, který velmi ladí s neohoblovanými stěnami z modřínu – je to designová záležitost s velkou odolností. Konstrukcí je celé toto křídlo sloupkové, vyplněné mine rálním izolantem, z venku opláštěné prkny z modřínu. Z interiérové strany je stěna vystavěna z přiznaných a jak jinak než recyklovaných cihel. Říká se, co nedoděláte během stavby, tak většinou nedoděláte za celý život. U nás je tomu podobně u terasy dolního pokoje, ale snad se k tomu v dohledné době dostaneme.

Bez nátěru

Staří tesaři razí moudro, že když se jednou dřevo natře, bude se už muset natírat stále. Jdeme stejnou cestou a jediné, co je z venkovní strany natřené, jsou okna. Fasáda domu by se měla jednou za dva roky umýt pravým přírodním mýdlem a kartáčem, aby dřevo bylo stále jak nové. Přiznávám se, že za osm let jsme ji vydrhnuli jenom dvakrát. Modřín má vyšší odolnost proti vlivům počasí, a tak to není žádná tragédie – fasáda je pouze tmavá.

Připravil Petr Houška

Foto Martin Zeman

Celou návštěvu najdete v aktuálním čísle 1/2013. Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Podívejte se naší výhodnou nabídku předplatného.

Hlasujte v soutěži Dřevostavba roku 2013 a vyhrajte!

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03