Na začátku byla zahrada. Martinova rodina v ní trávila víkendy už dlouhá léta. Pod velkým smrkem stála dřevěná chata a před ní starý, rozložitý rododendron. Chata byla ale jenom taková kůlna na přespání a voda se nosila od pumpy z venku. když si paní domácí posteskla, že teplá sprcha a splachovací záchod by vůbec nebyly marné, rozhodl se Martin, že jí nechá postavit kůlnu o něco větší a komfortnější.

O dispozicích domu jsme měli jasno celkem rychle. Chtěli jsme bungalov s velkou terasou, prostorným obývákem, malými pokoji a hlavně to hygienické zázemí. tak jsem požádal architekta, aby zakomponoval rovnou koupelny dvě. Zároveň jsme si přáli, aby dům byl minimálně otevřený do ulice a naopak velkoplošně navázal na zahradu. A když říkám velkoplošně, mám na mysli otevřenou, respektive průchozí celou stěnu obýváku. Zatím tu totiž trávíme jenom víkendy a kontakt se zahradou chceme mít těsný.

Dřevostavba se neobešla bez dilemat - smrk kontra rododendron

První oříšek k řešení přišel záhy. Náš osmatřicetiletý smrk a jen o něco mladší rododendron neměly v kompozičním pojetí zahrady proti jabloním konkurenci. V záměru novostavby ale byly tak trochu překážkou. Pozemek je poměrně úzký a ne právě velký. Museli jsme tedy volit. Vyhrál rododendron, a to doslova. Jelikož bylo riskantní tak vzrostlý keř přesazovat, byl dům nakonec navržen právě s ohledem na něj tak, že jej architekt zakomponoval do prostoru polouzavřeného atria. Dům je tedy ve tvaru „L" a ze všech oken a dveří směřuje pohled právě na keř. Dlužno dodat, že když kvete, je to opravdu nádherný výhled z domu. Náš smrk sice prohrál, ale konec měl pěkný. Věnovali jsme ho obci jako vánoční strom s tím, že si ho na tři krále vezmeme zpět. Ještě dnes s ním topíme. Máme totiž v obýváku kromě podlahového topení i na zakázku vyrobená kachlová kamna. vím, že to asi není běžné, ale my z nich máme radost. Chovají se báječně. Popravdě mnohem lépe než stěny. Izolace funguje výborně, v létě je tu klima příjemné stejně jako v zimě, ale nemůžu si pomoct, pořád mám pocit, že klasický stavební materiál bych snášel lépe. Je to jen v pocitové rovině, nemám na mysli nic konkrétního.

Na život v dřevostavbě si člověk musí zvyknout

Prostě si asi na život v dřevostavbě člověk musí zvyknout. Nám šlo hlavně o to, aby dům stál rychle. Skoro jsem tomu nechtěl věřit, ale firmě Alfahaus stačily na výstavbu našeho „paneláku" (dům je z panelů, pozn. red.) pouhé dva týdny. Ano, jsou to sice jen dvě kostky, ale máme v domě pár ne právě běžných prvků. Třeba okno nebo přesněji oboustranně posuvné dveře, spojující obývák s terasou, mají sedm metrů délky. Jde o složitější detail, ale účinek je maximální, protože ze sedačky nebo od jídelního stolu má člověk prakticky panoramatický výhled. Nebo v jedné koupelně máme střešní okno. Ne jako doplněk k vertikálnímu oknu, ale pouze toto střešní. Podotýkám, že bungalov má plochou střechu. Jinak ovládání domu je centralizované – topení, světla, žaluzie, bezpečnost..., ale to už je asi dnes běžné. Zajímavě řešené jsou i vnitřní rolety na oknech do ulice. Vidíte zevnitř ven, ale obráceně jsou neprůhledné a ještě stíní slunce. A nesmím zapomenout na centrální vysavač. Ne jenom proto, že jsem chlap a uklízení mě nebaví. ale tenhle „pomocník" mi přijde prostě skvělý.

Více fotografií a půdorysy najdete v soutěži Dřevostavba roku