Markéta Gajdošová | Úterý, 19. červen 2018 |
Historie japonského stavebnictví je úctyhodná. Však právě v zemi vycházejícího slunce stojí pravděpodobně nejstarší dřevostavba na světě. Konkrétně pagoda u buddhistického chrámu Hórjúdži ve městě Ikagura. Tato pagoda měří přes třicet sedm metrů a na svém místě neochvějně stojí už od šestistého sedmého roku našeho letopočtu.
Kraťoučká historie japonského chrámu
Za dobu její předlouhé existenci tuto pagodu zasáhlo 46 enormních zemětřesení o síle sedm a více stupňů podle Richterovy škály. Ustála je. Stejně tak ustála i nehostinné japonské prostředí, které svědčí spíše plísním než stavbám, ať už těm ze dřeva nebo z kamene. Budova typu pagoda do Japonska přišla z Číny společně s buddhismem kolem šestého století našeho letopočtu.
Číňané a další buddhisté žijící v lepších podnebních podmínkách s nižším výskytem ničivých zemětřeseních pagodu stavěli tradičně z kamene, Japonsko však muselo přijít s vlastním řešením.
Stavitelům zabralo spoustu let a spoustu experimentů, než objevili způsob, jak stavbu japonskému prostředí a podnebí přizpůsobit. Nakonec kromě použití dřeva, v Japonsku tradičního, přišli s řešením v podobě mohutnějších a těžších okapů, které odvádí dešťovou vodu dále od základů, postavili ji na zvýšených podlahách a do pagody zakomponovali stabilizační sloup šimbašira.
A právě ten je jedním z „tajemství" japonských dřevostaveb a jejich nezlomné stability i při těch nejhorších otřesech.
Šimbašira a hadí tanec
Šimbašira je centrální sloup pagod a podobných japonských výškových budov. Tvoří jej většinou kmen cypřišku tupolistého. Například šimbašira v Hórjúdži je z kmene stromu, jenž spadl v roce 594 našeho letopočtu.
Právě tento sloup slouží jako jeden ze základních prvků odolnosti japonských dřevostaveb, díky kterému zvládnou přežít zemětřesení o takové síle, že z ní moderní betonové budovy padají jako domečky z karet. Tento pilíř začíná už tři metry pod zemí, táhne se po celé výšce budovy a sahá až nad střechu pagody, čímž budovu plně podporuje.
Šimbašira v Horjúdži dosahuje 31,5 metrů na výšku a její průměr je 77,8 centimetrů v základně, 65,1 cm ve středu a přibližně 24 cm ve středu samotné věže.
Vlastní pětipatrová pagoda je složená tak, že jsou na sobě patra v podstatě nezávislá a v případě zemětřesení se tak naklání každé samostatně, a její pohyb tak připomíná hada. V okamžiku, kdy se spodní část prohýbá doprava, vrchní část se naopak prohne doleva. Vzhledem k tomu, že se jedná o tvárné a stabilní dřevo, po zemětřesení se vše vrátí do původního stavu.
Šimbašira v historických i moderních dřevostavbách
Pagody jsou natolik stabilní, že během 1400 let jejich existence došlo k zaznamenání pouze dvou případů pádu podobné budovy vlivem zemětřesení. Není tak divu, že se šimbašira začíná používat i v moderním stavebnictví a to nejen na území Japonska.
Přímo v Japonsku podobného pilíře využívá například 635 metrů vysoká telekomunikační věž Tokio Sky Tree. Šimbaširou se inspirovali i architekti při rekonstrukci sanfranciského ocelového paneláku z šedesátých let. Střed této budovy tvoří 3,6 milion kil těžké betonové jádro, které budově dodává odolnost proti zemětřesení na stejném základě jako právě šimbašira.
Šimbašira však není jediným stavebním prvkem, který ke stabilitě pagod přispívá, jak se dlouho věřilo. Studie z posledních let prokázaly, že k bezpečnosti přispívají i zmíněné široké okapy.
Moderní japonské dřevostavby
I dnes v Japonsku zůstává dřevo jedním z hlavních stavebních materiálů a kvůli vlivu prostředí má velká část budov zvýšenou podlahu z důvodu snižování vlhkosti.
Japonští architekti tak sice při návrhu nových domů počítají s nepřízní klimatu, přesto se dnes japonské dřevostavby považují svým způsobem za spotřební zboží. Jejich životnost se pohybuje kolem třiceti let, poté se stará budova zbourá a na jeho místě vyroste nové.
To však ani náhodou neznamená, že by snad japonským architektům chyběly ambice.
Japonsko se totiž chce vystřídat Kanadu a postavit nejvyšší mrakodrap ze dřeva. Momentálně rekord drží osmnáctipatrová studentská kolej ve Vancouveru dosahující padesátimetrové výšky.
Japonská společnost Sumitomo Forestry chce tento rekord pokořit v roce 2041 mrakodrapem o výšce 350 metrů. Odhadovaná cena na jeho stavbu je necelých šest miliard dolarů. Podle tiskové zprávy, kterou společnost vydala v únoru, je cílem společnosti budovat města šetrná k životnímu prostředí za použití dřeva a časem je prostřednictvím výškových dřevostaveb proměnit ve struktury podobné lesům.
Není to však jen Japonsko, jež se v posledním desetiletí odklání od betonových džunglí a snaží se do měst zapojit větší množství přírodních materiálů, podobné tendence se čím dál tím více objevují po celém světě.
Vaše komentáře (0)Nejnovější články v kategorii “Zajímavosti”
-
Kde začíná udržitelnost?
Udržitelnost není jenom slovo, je to životní styl, který může začít u každého z nás. Každý z nás má možnost přispět k ochraně životního prostředí svými každodenními volbami…
-
Věděli jste, že na jednoho Čecha připadá 14 kg vyřazeného nábytku ročně?
V Evropské Unii se ročně vyprodukuje 10 milionů tun nábytkového odpadu, přičemž na jednoho Čecha připadá průměrně 14 kg. Někteří výrobci hledají udržitelná řešení…
-
Architektura houby „ot kutúr“ pro lesní víly
Nosíte oblečení z bambusových vláken nebo brýle z recyklovaného skla. Máte doma více nádob na tříděný odpad než kuchyňských spotřebičů. Dokonce víte, kam patří vylouhovaný…
-
Vzdělání, kariéra a poslání v oboru dřevostaveb
Dlouhodobou iniciativou časopisu DŘEVO&stavby je podpora školního vzdělávání v oborech, které souvisejí s výstavbou dřevostaveb. Ve speciální rubrice prezentujeme od letošního…