Jak pěstovat les budoucnosti

Redakce | Pátek, 16. květen 2025 |

V prvním dílu nového seriálu jsme se zaměřili na důležitost dřeva jako konstrukčního materiálu v rámci udržitelnosti a představili ho jako strategickou surovinu státu. Už víme, že nám kvůli vícepodlažním dřevostavbám nehrozí jeho nedostatek a že je třeba změnit vnímání veřejnosti i dosáhnout větší podpory v politických a ekonomických sférách. Zdůraznili jsme důležitost snížení exportu české kulatiny a ponechání přidané hodnoty z dřevěných výrobků „doma". Pojmenovali jsme i další rizika, jako kalamity, spalování biomasy či škody zvěří na lesních porostech. Nakonec jsme se dotkli i nutné druhové změny skladby lesa a s ní související nutné komunikace napříč dotčenými sektory. A tím se dostáváme k tématu tohoto dílu: k lesu budoucnosti.

Jaký by vlastně měl les budoucnosti být a jaké funkce by měl plnit? Zjednodušeně řečeno: druhově pestrý, výškově, věkově i prostorově rozrůzněný les, který zároveň plní mimoprodukční a dřevoprodukční funkci. Je třeba systematicky přejít od jednotvárných monokultur k pestrým lesům, na něž musí navazovat pestrý dřevařský průmysl z pohledu zpracovatelů dříví a následných výrobců.

Les minulosti

Historicky tvořily naše území lesy, skládající se z převážně smíšených lesů romantického charakteru, jak jej známe vyobrazený na starých obrazech nebo pohlednicích. Jejich výměra postupně klesala až do intenzivního rozmachu zakládání osad mezi 12. a 14. stoletím, kdy ve velkém docházelo ke žďáření a klučení. Další ústup zalesněné plochy nastal kvůli získávání ploch pro hospodaření na polích a chov dobytka a následně na lesy negativně působil i rozmach hornictví a zpracování rud, který se pojí s vysokou spotřebou dříví.

Enormní tlak na stavební i palivové dříví v souvislosti s nárůstem počtu obyvatel a rozrůstáním měst vedl v 17. a 18. století k zániku rozsáhlých lesů. Z těchto období se dochovala řada vyobrazení, díky kterým víme, že například Krkonoše byly dvakrát téměř odlesněny. Tento problém se netýkal jen Čech, ale všech průmyslových částí královských zemí tehdejšího Rakouska-Uherska. První královské dekrety zakazující plundrování lesů a směřující k udržitelnému hospodaření známe z dob Karla IV., který si význam lesů uvědomoval, a nechal proto vypracovat zemský zákoník Majestas Carolina (1348–1351).

Zásadnější dekrety vznikly až za Marie Terezie, kdy se zalesněná plocha snížila na pouhých 14 %. V tomto ohledu jsme na tom s dnešními 33 % poměrně dobře. Nicméně se proměnilo i druhové zastoupení lesů, kdy se postupně masivně zalesňovalo vším, co bylo k dispozici. Hlavně borovicí a následně smrkem. Semena pro tyto dřeviny se sbírala lehce a jejich zakládání bylo snadné. Stromy rostly bez velkých znalostí o pěstování dřevin rovně a rychle.

Od poloviny 19. století docházelo ke zvýšení výměry lesa a byly pokládány základní kameny lesnického plánování a řady lesnických disciplín. Ačkoliv byly lesy tvořeny jehličnatými monokulturami, dorůstaly a do budoucna slibovaly vedle mimoprodukčních funkcí lesa plnit i tu dřevoprodukční. „V důsledku toho je smrk v našich lesích zastoupen téměř polovinou druhové skladby, což je na míle vzdálené přirozenému 11 % podílu i doporučovanému 37 % podílu, jenž je kompromisem po stránce ekologické i ekonomické," říká Aleš Erber.

Změna druhové skladby je nutností

Nedávné kalamity, zejména poslední kůrovcová v důsledku klimatických změn, prokázaly, že pro předání lesů v odpovídající kvalitě a dobrém stavu dalším generacím je třeba přistupovat k hospodaření v nich s větší sofistikovaností a promyšleností v kontextu předcházení rizik z devalvace dřevní produkce a mimoprodukčních funkcí lesa. Navíc, jak říká Erber: „Protože u nás smrk roste v podmínkách mimo své ekologické optimum, je vystaven široké škále škodlivých vlivů od větru po podkorní hmyz. Přetrvávání smrkových monokultur na stanovištích s přirozeným výskytem smíšených a listnatých porostů je z hlediska trvale udržitelného hospodaření a zachování biologické rozmanitosti neúnosné."

Podle něj se naše lesnictví nachází v nejdynamičtější době změn a negativních vnějších vlivů působících na les i společnost za posledních 250 let, přesto lze vhodnými pěstitelskými postupy škody eliminovat a hrozby přetavit v náš budoucí prospěch. Každé pěstování monokultury přináší velká rizika v otázce snížené ekologické odolnosti ekosystému, na niž navazuje rozvoj škůdců a houbových patogenů.

Specificky u smrkových monokultur pak kyselé jehličí negativně ovlivňuje obsah živin v půdě kvůli jejich promývání do větších hloubek, kde na ně povrchový kořenový systém smrků nedosáhne. Následně stromy trpí nedostatkem živin a vody, obzvláště v době sucha, čímž se snižuje jejich přírůst a kmeny jsou křehčí. To se samozřejmě netýká pouze smrku, děje se to u všech dřevin.

obr.: Pohled do porostu dříve smrkové monokultury od zahájení přestavby až po její dokončení, což může trvat až 50 let. Je zřetelná postupná změna interiéru výstavby porostu v kontrastu oproti původní hustotě smrků. Foto: Ing. Aleš Erber

Strategické kroky k přechodu na funkční les

Abychom se posunuli od smrkových monokultur k druhově pestrým lesům s bohatou strukturou porostu a příznivým porostním klimatem, musíme začít s včasnou přeměnou či přestavbou lesa u mladších a středně starých porostů. U těch starších už na přestavbu není čas. Zde se aplikují spíše adaptační těžby, které mají za cíl porost ekologicky a staticky stabilizovat, prodloužit život jeho kostře a využít tuto dobu k vytvoření přirozené obnovy pod porostem či vnosem listnáčů a jedlí nebo douglasky. Ovšem i u ponechané kostry porostů dochází k výškovému přírůstu, tedy k prodlužování koruny, k vyššímu přírůstu dřeva a ve výsledku k dovyrovnání zásob dříví, která byla odtěžena za účelem prosvětlení porostu (snížení hustoty lesa).

„U nositelů produkce (ponechaná kostra lesa) se bude díky zvýšenému přírůstu v reakci na uvolnění a nově vzniklé či postupně vznikající etáže zásoba opět zvyšovat (dřevo roste na dřevě). Stane se tak v reakci na vzniklé dobré životní podmínky těchto stromů, u nichž lze očekávat zvýšený tloušťkový přírůst – ten nahradí ztrátu z odstraněných jedinců, kteří byli cílové kostře porostu ku škodě. Vhodným pěstebním opatřením se tak přírůst vyššího počtu méně kvalitních, výkonných a odolných stromů přeorientuje na nižší počet jedinců s vyšší odolností, kvalitou i přírůstem. Pak už bude na lesníkovi, aby našel takovou zásobu v závislosti na stanovišti a odrůstající etáži, aby porost udržel na nejvyšším stavu odolnosti a hodnotovém přírůstu dřeva, včetně splnění všech funkcí lesa," míní Erber.

Trvale udržitelný systém obhospodařování lesa

Druhově pestrý a strukturně bohatý les dokáže lépe čelit výzvám klimatických změn. „Nejde jen o dosažení cílové podoby, ale i o její udržení a o nastartování automatizace přírodních procesů, které bude lesník (spíše lesníci několika generací) v budoucnu jen usměrňovat. Takového trvale udržitelného systému lze dosáhnout jen při přírodě blízkém (nepasečném) způsobu obhospodařování, který respektuje toky energie a látek a při němž se těží jen přírůst porostu."

Přestavba lesa je tedy spojená i s těžbou zdravých stromů, jejichž dřevo budou vlastníci lesů potřebovat prodat za adekvátní cenu. „Pokud chceme řešit přestavby porostů, bez ohledu na důvody, musí se ruku v ruce s tím hledat i nová odbytiště pro domácí dříví (v jakékoliv podobě). Zároveň je nutné podpořit malé a střední dřevozpracovatele a zavádět taková rozhodnutí, jež by napomohla zvýšit odbyt domácího dříví a dřevu přidanou hodnotu, třeba jen pořezem," uvádí Erber.

obr.: Pestrost lesa je základem odolných lesů, které můžou být i hodnotné z pohledu budoucích výnosů. V tomto případě se jedná o třešeň ptačí, kterou A. Erber objímá ve Vlárském průsmyku. I tyto druhy mohou dorůstat takových dimenzí, pakliže rostou na vhodných podmínkách a je jim vlastníky lesa věnována patřičná péče.
Foto: Ing. Aleš Erber

Co je funkční les

Podle Erbera je to takový les, jenž stejnoměrně plní všechny funkce lesa (mimoprodukční i dřevoprodukční), jeho stav je vyvážený se zvěří a část podílu hmoty tvoří ležící a stojící trouchnivějící stromy, na nichž ale život teprve začíná, dochází-li k usychání – ať už je příčinou cokoliv. Standardní les dnešních poměrů je často jednotvárný a hustý. Vlivem přírůstů do výšky i šířky dochází k větší konkurenci stromů v otázce světla, vody, živin a životního prostoru v korunách i v půdním prostředí.

Vlastník lesa by jako řádný hospodář měl zmíněným rizikům předcházet pravidelnou „údržbou", tedy výchovnými zásahy (do 20 let tomu lesnický slang říká prořezávky, pak probírky), jimiž se usměrňuje druhová skladba lesa, zvyšuje stabilita jednotlivých stromů, potažmo celého lesa a stimuluje objemový přírůst a odolnost lesa.

Hospodaření na kalamitních holinách

Na mnoha dříve zalesněných plochách vznikly vlivem kůrovcové kalamity holiny, jež je třeba nově zalesnit. Jak a čím? „Na sluncem rozpálenou holinu není vhodné vysázet sazenice např. jedle nebo buku, které v počátečním růstu vyžadují zastínění či polostín, a tedy i jiné klima," uvádí Erber.

„Rozsáhlé plochy jsou vhodné spíše pro duby, habry, lípy, javory, jeřáb břek, třešně, kaštanovník, hrušně lesní apod. – světlomilné listnáče. Ovšem taková výsadba si žádá bytelné oplocení, které bude vysazené stromky chránit před okusem spárkaté zvěře a zajíce. Jedná se o desetisícové náklady. Oplocení je navíc třeba kontrolovat a hlídat, zda není spadlé či v něm divočáci neudělali díru, kterou zmíněná zvěř snadno proleze."

Z logiky věci nelze oplotit velké výměry zalesněných holin, proto je třeba výsadbu kombinovat. K tomu je třeba mít dobrý dlouhodobý plán obsahující nejen harmonogram zalesnění, počty a umístění sazenic a oplocenek, ale také přístupnost, podporu biodiverzity, loučky a sady, lokality pro dobrý lov zvěře, zachytávání vody apod. Chybí-li takový plán, je možné zalesnit borovicí či rizikovým smrkem nebo další část lesa obnovit přípravnými dřevinami, jako jsou břízy, osiky, olše, jeřáby apod.

Pokud se aplikují výše uvedené záměry pro zvýšení úživnosti lesa a upravených lokalit pro efektivní lov (redukci) zvěře, jež zmírnění negativního vlivu na rostoucí dřeviny mimo oplocenky napomůžou, kalamitní holiny se ve většině případů zalesní přirozenou cestou a zadarmo. Sukcesní dřeviny, dosáhnou-li potřebné tloušťky a rovných kmenů bez viditelných vad, lze v pozdějším věku dobře zpeněžit.

obr.: Pohled do vývoje postupné obnovy kalamitní holiny za využití sukcesních procesů, kde hlavní roli hraje bříza. Postupem času se pod odrůstající břízu dostávají další dřeviny, ať už z přirozené obnovy, nebo umělým vnosem v rámci podsadby nebo menších kotlíků – různě velkých, rozpostřených a uskutečněných s časovým odstupem. Tím vzniká pestrý a různověký les s bohatou výstavbou za použití přípravné dřeviny, která může přinést určitý výnos z prodeje dřeva.
Foto: Ing. Aleš Erber

Výhody využití přípravných dřevin

Přednost přípravných dřevin tkví v tom, že vytváří dobré mikroklimatické podmínky pro růst polostinných až stinných dřevin (jedle, buky, habry, lípy...), svým opadem zlepšují stav půd a zvyšují biologickou rozmanitost lesního ekosystému, díky níž se z něj vytváří odolnější a stabilnější les.

„Spodní etáže (dřeviny rostoucí pod korunami vzrostlejších stromů) zároveň čistí kmeny od již nepotřebných větví přípravných dřevin, z nichž se stávají kvalitnější jedinci s hodnotnějšími kmeny. Proto se domnívám, že tento postup, který více sleduje přírodní zákonitosti, přispívá k ozdravění půd a akceptuje dynamické síly přírody, je pro vlastníka lesa i společnost výhodnější, a to z hlediska ekologického, ekonomického a sociálního, včetně plnění všech funkcí lesa. Ale žádá si větší časovou dotaci, trpělivost, a hlavně minimální vliv zvěře," říká Erber.

Pod přípravnými dřevinami lze očekávat i přirozené zmlazení celé palety dřevin včetně smrku. Nebo se porost podsází cílovými (nejčastěji buky a jedle) dřevinami. Podle Erbera není třeba smrk zatracovat, spíše k němu z hlediska pěstování přistupovat trochu jinak. „V nižších polohách ho lze akceptovat, bude-li přimíšenou dřevinou, jež se do porostu dostaví z přirozené obnovy, a bude dlouhodobě pěstován pod mateřským porostem. Takový smrk pak nemá potřebu růst rychle do výšky a spíše buduje kořeny a pevnost kmene, což zlepšuje odolnost a stabilitu stromu," upřesňuje Aleš Erber.

Přirozená obnova lesa

Přirozená obnova není zásadním důvodem k těžbě, ale nástrojem k dosažení potřebného cíle vlastníka lesa s řadou ekologických i ekonomických benefitů. Umělou obnovu listnatých dřevin může dle Erbera do určité míry nahradit přirozená, pokud se mateřské stromy cílových dřevin nacházejí v porostech v dostatečném množství a nejsou příliš vzdálené. Semena dubů a buků – pro vítr těžká – totiž rozeseje zpěvné ptactvo.

„V borových monokulturách pro zvýšení druhové pestrosti odvádí výbornou práci sojka. I proto se tento způsob obnovy nazývá sojčí síje. V každé jehličnaté monokultuře je dobré přednostně uvolňovat listnaté stromy od jiných druhů, aby více plodily semeno a vázaly na sebe sluneční paprsky i hmyz, který přiláká ptactvo atd.," uvádí Aleš Erber.

„Cílem obnovy je zakládat druhově pestrý les s vertikální a horizontální proměnlivostí. Na kalamitních holinách to bez užití sukcesního lesa lze jen velice obtížně a nákladně. Přípravné dřeviny se po určité době podsází cílovými, pak se usměrňují strukturální probírkou, aby se celý porost přirozeně výškově, věkově i prostorově diferencoval," shrnuje Erber.

Ideálně zvolený postup však závisí na stanovištních podmínkách, současném i očekávaném stavu a způsobu využívání daného lesa. Vždy se bude jednat o kombinaci hospodářských způsobů a obnovy více druhů dřevin.

obr.: Sázení nové generace lesa se neobejde bez oplocení, které chrání novou výsadbu před okusem zvěří, zejména před srnčím a zajíci, což zvyšuje náklady vlastníků lesů a snižuje jejich rentabilitu. Foto: Ing. Aleš Erber

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ a ALEŠ ERBER pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00