Manželskému páru, který už čtyři roky bydlí ve svém přízemním domě na okraji prahy, dělají doma společnost čtyři kočky – ty však nejsou jedinou raritou tohoto domu. Kromě koček zde totiž najdeme desítky starých budíků a jeden více než stoletý gramofon.

Než jsme se přestěhovali do svého nového domova, bydleli jsme na jednom z pražských sídlišť. Zde jsme však byli oba dva nespokojeni, a tak jsme začali přemýšlet o stavbě vlastního domu. A protože ve stejné době uvažovala o rodinném domku také naše dcera, rozhodli jsme se hledat parcelu, na kterou by se vešly domy dva. Takovou jsme našli na východním okraji Prahy – jeden dům už na ní ovšem stál. Byl to starý dům s velkým pozemkem, na kterém bylo dostatek místa pro další stavbu. Dcera se pustila do renovace starého domu amy jsme mohli začít s přípravami našeho nového bydlení.

Od typového domu k individuálnímu projektu

Naše základní představa byl jednopodlažní dům. S ohledem na náš věk by nemělo význam stavět dům s patrem. Od začátku jsme věděli, že chceme bydlet v dřevostavbě – znali jsme její přednosti a lákala nás také rychlost výstavby. Měli jsme zájem o typový dům, a tak jsme se asi rok snažili vybrat ten pravý z katalogů různých firem. Potíž byla v tom, že kdykoli jsme chtěli dům přizpůsobit podle vlastních představ, jeho cena výrazně narostla.

Pak jsme náhodou narazili na architektonické studio Prodesi, které nám nabídlo vytvoření individuálního projektu – architekt Pavel Horák vypracoval návrh, s kterým jsme byli absolutně spokojeni, takže jsme ho přijali bez výhrad.

Se stavbou se začalo v létě roku 2006 a již v lednu 2007 proběhla kolaudace. Tuto rychlost výstavby jsme velice ocenili, protože jsme v té době bydleli pouze v provizorním podnájmu. Na stavbě nedošlo k žádným problémům, za což vděčíme nejen stavební firmě, ale také Ing.Michalu Pánkovi z Fakulty architektury ČVUT, který pro nás zajišťoval stavební dozor.

Dispozice domu už se během stavby nijak neměnila, malé vzrušení přinesl pouze vjezd do garáže, jehož šířka se ukázala pro naše auto nedostatečná, a tak se musela na poslední chvíli upravovat.

S firmou Prodesi jsme byli maximálně spokojeni – díky jejímu flexibilnímu přístupu a kvalitní řemeslné práci ji můžeme jedině doporučit. Kdybychom stavěli znovu, provedli bychom pouze drobné změny – dům splňuje všechny naše požadavky.

Bez tepelných mostů

Hrubá stavba domu proběhla velice rychle. Po zhotovení betonové základové desky následovala pětitýdenní technologická přestávka, do konce září stála nosná dřevěná konstrukce a během podzimu se instalovaly příčky a probíhaly vnitřní úpravy.

Jediným větším rozdílem proti původnímu návrhu stavby byla změna řešení stropu obývacího pokoje, kde měla být přiznána trámová konstrukce. Jako lepší varianta se ukázalo zaklopení střešní konstrukce dřevěnými deskami. Dřevo tak zůstalo přiznané pouze na stropě a my jsme s tímto řešením naprosto spokojeni.

Také podlahová krytina je nakonec jiná, než jsme původně zamýšleli. Místo keramických dlaždic jsme nakonec dali přednost bezbariérové lité podlaze s příměsí barevných písků. Byl to trochu pokus, ale opíral se o naši zkušenost s tímto typem podlah v jedné veřejné budově, kde se osvědčila i na velice zatěžovaných plochách. A stejně se osvědčuje i v našem domě. Topení v domě je podlahové, jen ložnice, pracovna a technické místnosti jsou vytápěny radiátory. Po zabydlení domu jsme využili možnosti nechat změřit fyzikální parametry doktorandy ČVUT, kde oba dva vyučujeme. Výsledky nás velice příjemně překvapily. Ukázalo se totiž, že dům vytváří v interiéru výborné mikroklima pouze s malým množstvím CO2. Fotografie v infračerveném oboru prokázaly dobrou izolaci pláště domu bez tepelných mostů. Díky tomu si provoz domu (včetně ohřevu teplé vody) ročně vyžaduje částku do pouhých 20 000 Kč, což odpovídá nízkoenergetickému standardu.

Kočičí vchod na míru

Největší prosklená plocha v domě směřuje na jih. Přesah sedlové střechy je konstruován tak, aby zimní slunce, které stojí níže, ohřívalo interiér, zatímco v létě byl vnitřek domu kryt před přehříváním. Budova prokázala také výborné akustické vlastnosti. Hluk se nepřenáší mezi jednotlivými pokoji ani zvenku. A to se nedaleko domu nachází frekventovaná železniční trať – v domě jsme však žádný vlak doposud neslyšeli.

Obzvlášť si ceníme toho, že jsme si nechali poradit a využili služby interiérové architektky, kterou nám firma Prodesi doporučila. Sami jsme si desítky hodin lámali hlavu nad barevným řešením interiéru, ale nakonec bez výsledku. Architektka Ing. Jolana Hejnicová nám navrhla nejen barvy stěn, ale také koncepci a zařízení koupelny a osvětlení v domě.

Dominantou obývacího pokoje je gramofon, který získal ocenění na výstavě v Saint Louis již v roce 1904! Na protější stěně ho doplňuje sada starých budíků. Tyto i jiné starožitnosti, které jsme časem nasbírali, se architektce Hejnicové podařily barevně zakomponovat a uspořádat v domě tak, že tvoří s moderním designem originální kombinaci.

Raritou v domě je bezesporu kočičí vchod, který zhotovila na míru firma Prodesi – naše čtyři kočky se tak mohou ze svých toulek kdykoli nerušeně vracet.

Připravil Ondřej Zaorálek
Foto Martin Zeman

Návštěvu najdete v čísle 2/2011. Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Podívejte se naši výhodnou nabídku předplatného.