Skanzen jako životní poslání

Skanzeny, jinak řečeno „expozice pod širým nebem", jsou soubory staveb lidové architektury, které současně uchovávají povědomost i o zvycích a životě předků. Spravují stávající památky v určitém regionu nebo jsou do nich přesouvány a případně v nich i rekonstruovány stavby z různých míst, pokud nemohou být zachovány v původní lokalitě. Podorlický skanzen v Krňovicích nedaleko Třebechovic pod Orebem patří do druhé uvedené skupiny.

Soustřeďuje památky jak architektonické, tak technické z Královéhradecka, podhůří Orlických hor a z Podkrkonoší. Za pozornost stojí skutečnost, že nejde o státem či krajem podporované muzeum – za jeho vznikem stojí fandové a nadšenci, kteří ho budují ve svém volném čase, skanzen nemá žádné zaměstnance.

Finančně se na projektu podílí rodinná firma Dřevozpracující družstvo Hradec Králové – ta zajišťuje především správu dřevostaveb a opravy památek, a dále nezisková organizace Český svaz ochránců přírody, základní organizace Orlice. Ta se věnuje mimo jiné záchraně starých odrůd ovocných dřevin, jež jsou také vysazeny v areálu. Finančně areál podporují i ojedinělí mecenáši. Menší část finančních prostředků byla v minulosti získána též z grantových programů Královéhradeckého kraje a dalších nadačních fondů.

V Krňovicích se pokusili obměkčit Osud a vrátit mlýn dalším generacím alespoň pro zachování paměti na fortel a práci předků...

Mlýn býval vždy jedním z nejdůležitějších hospodářství v kraji. V případě mlýna v Bělči tomu nebylo po staletí jinak.

Nakonec ho však potkala zkáza a vypadalo to, že jeho dny byly definitivně sečteny. Na fotografii stav v roce 1987, tehdy byl ještě zachranitelný.

Tristní stav památkově chráněného mlýna před povolením transferu do skanzenu v Krňovicích v roce 2002. Trvalo celý rok, než bylo uděleno úvodní úřední povolení manipulovat se zbylým torzem. Záchraně významně napomohl i spoluzakladatel skanzenu na Veselém kopci Luděk Štěpán.

Rekonstrukce mlýna po přestěhování do Krňovického skanzenu.

Činy mocnější slov

Počátky budování skanzenu se datují do roku 2002 – jako první vznikala jeho vstupní část a započala také realizace staveb. Práce byly atraktivní i pro veřejnost, zájemci si mohli prohlédnout nejen již rozestavěné stavby, ale i vznikající expozice. Dnes jsou v areálu existující objekty lidové architektury, přenesené z původní lokality, kde nebylo možné je zachovat, a také stavby, které se sice nedochovaly, ale byly obnoveny například podle fotografické dokumentace. Jde především o roubené domy a hospodářské stavby, a také dnes atraktivní technické stavby – například funkční vodní mlýn, truhlárnu, kovárnu a podobně. Ve výhledu je dále výstavba pily – katru, takzvané jednušky (jejíž technologie je již uložena ve skanzenu) a nedochovaný dřevěný větrný mlýn, který stával v nedaleké obci Librantice.

Skanzen oživuje a uchovává lidovou architekturu a technické památky z Královéhradecka, podhůří Orlických hor a z Podkrkonoší.

Aby byl skanzen pro návštěvníky zajímavý, neukazuje pouze pasivně střípky z historie regionu, ale v čase se mění – žije. Je třeba obdělat pole, aby bylo možné sklízet. Ale bez techniky, tak, jako tenkrát...

Hostinec, škola, kostel...

Prvním objektem ve skanzenu byla zvonička, postavená v roce 2002. Historicky nejstarší je však stavení ze Všestar, které sloužilo jako škola ještě před zavedením povinné školní docházky. První písemné zmínky o něm pocházejí z roku 1750. Nyní je zde funkční chlebová pec, expozice tkalcovství a jizba s tkalcovským stavem. Stavba je tedy z historického hlediska velmi cenná, a to i přes to, že nemá památkovou ochranu.

Bylo by škoda chlebovou pec návštěvníkům jen ukazovat, mnohem lepší je přivítat je čerstvým chlebem...

Mezi objekty zaniklé a obnovené patří vodní mlýn z Bělče nad Orlicí, č.p. 30. Jde o památkově chráněnou stavbu, z níž zbylo pouze torzo. Ve skanzenu byla postavena její přesná kopie, realizovaná takzvanou metodou vědecké rekonstrukce, tedy původními technologickými postupy a nástroji. Mlýn představuje funkční vodní hospodářství – vodní kolo a mlecí složení – vše s tradičními dřevěnými převody. Obilí tedy semele stejně, jako se to dělávalo před sto lety. Technickým fandům se bude líbit v miniexpozici historických automobilů, kde jsou k vidění automobily značky Tatra či traktor Lanz Bulldog z roku 1939.

Stavební povolení na obnovu památkově chráněného roubeného vodního mlýna z Bělče nad Orlicí bylo vydáno v roce 2009, na počátku roku 2012 byl zkolaudován. Zručnost, fortel a pokora k tradicím a předkům je patrná i na výsledku práce dnešních řemeslníků.

Dnes by mohl být skanzen již běžnou vesnicí. Je zde škola i hostinec a jako návdavek mlýn, chybí jen kostel. Ale co není, může být. Zatím ho zastupuje již zmíněná zvonička.

Jsou zde pořádány výstavy, výukové programy pro děti či takzvané tematické dny, věnované tradičním oslavám svátků či nejen zemědělským pracím, které byly kdysi běžnou součástí života obyvatel venkova.

Foto: Václav Záruba

Mohlo by vás zajímat:

Podbrdský roubený dům - rekonstrukce dřevostavby tradičními postupy

 

---

Jak roubence vdechnout nový život

 

---

Zdařilá rekonstrukce: Podstávkový dům z Frýdlandska