Proč dřevo voní? O vůni dřeva a vlivu na zdraví člověka

Jiří Kuthan | Pátek, 27. září 2019 |

Jedním z atributů dřeva jako stavebního materiálu je jeho vůně. Kdykoli se píše či mluví o domech z masivního dřeva, bývá jeho příjemná vůně zmiňována jako faktor ovlivňující vítězství dřeva nad ostatními materiály. Zároveň ale dobře víme, že lidské smysly se dají ošálit. Jak je to tedy s vůní dřeva? A jaký má vliv na člověka a jeho zdraví?

Dřevo jako přírodní materiál má řadu pozitivních vlastností – dobře vypadá, má příjemnou povrchovou teplotu a příjemné je i na dotek. A voní. Aniž bychom museli trávit hodiny v sušárně borového nebo smrkového dřeva, můžeme ze svých zkušeností potvrdit, že každý druh dřeva má specifickou vůni; známe ji z lesa, pily nebo truhlářské dílny.

Významnou složkou více než 80 procent celosvětově vyráběných parfémů různých značek je výtažek ze santalového dřeva, přesněji santalový olej. Zejména pánské parfémy by se bez esencí z různých druhů dřeva prakticky neobešly. Známé značky obsahují například výtažky z cedru nebo růžového dřeva, často se používají také extrakty z méně známých dřevin jako je sipo, massoia či guajak. Pokud vám tyto názvy nic neříkají, zkuste se podívat na etikety parfémů drahých značek.

Nejrozšířenější dřeviny – smrk, borovice, jedle či modřín – výrobce parfémů nezaujaly, zato stavba srubu či roubenky se bez nich v tuzemských zeměpisných šířkách neobejde. Výjimkou je cedr – i z jeho dřeva se běžně masivní dřevostavby stavějí a jeho esence se zároveň používají i v kosmetice.

Kde se bere vůně dřeva

Malý exkurz do světa voňavkářského průmyslu prozradil, že to nejsou hlavní složky dřeva, celulóza a lignin, co propůjčuje dřevu jeho charakteristickou vůni. Jejím původcem jsou totiž uložené látky, tak zvané extrakty, které mají zásobovací a ochrannou funkci, zároveň ale mají vliv také na životnost, vodoodpudivost, světlostálost, hořlavost, vysýchavost nebo akustické vlastnosti dřeva. Ve dřevě se vyskytují jen v malém množství, jsou většinou organického původu a jejich chemické složení je velmi různorodé. V jehličnatém i listnatém dřevě jsou obsaženy maximálně v jednotkách procent. Část těchto extraktů jsme schopni vnímat čichem, například pryskyřice, taniny nebo terpeny; poslední jmenované jsou hlavní součástí éterických olejů – na jednom čtverečním metru lesní půdy pokryté jehličím se vyskytuje až litr monoterpenů!

Dřevo je zdravé – pokud možno neošetřené

Zajímavá je otázka, do jaké míry mohou výše uvedené silice ovlivňovat lidské zdraví a zda nemohou způsobit zdravotní problémy. Podle několika studií skutečně existují lidé, jimž mohou jisté přírodní látky obsažené ve dřevě způsobovat zdravotní komplikace, nejčastěji alergie, vyrážky a v extrémních případech se mohou objevit i symptomy otravy. Podrobnosti však nejsou známy, žádné studie se těmito případy hlouběji nezabývaly, což mimo jiné svědčí o tom, že se nejedná o častou ani nijak závažnou záležitost.

Protože člověk ve své historii přicházel do styku se dřevem prakticky denně, lze navíc tvrdit, že dřevo v žádném případě nepředstavuje nebezpečí pro lidské zdraví (což mimochodem o jiných stavebních materiálech tak jednoznačně tvrdit nelze). Odborníci také varují před ukvapenými závěry i ve výjimečných případech, kdy dřevo způsobuje již zmíněné komplikace: důvodem totiž nebývá dřevo jako takové, ale spíše látky, které byly použity pro jeho ošetření. V zásadě je tedy celkem lhostejné, jaké dřevo použijeme, rozhodující je vždy složení nátěrové hmoty. Typickým extrémním příkladem mohou být vyřazené železniční pražce: Wikipedie popisuje příklad rakoviny u člověka, který používal dřevo pražců pro grilování...

"Masivní (neošetřené) dřevo nepředstavuje pro lidský organismus ani životní prostředí žádné nebezpečí, což se o jiných stavebních materiálech říci nedá."

Lepší spánek a nálada s limbou

Díky mnoha výzkumům lze naopak přesvědčivě tvrdit, že dřevo působí na lidské zdraví pozitivně. Legendou se staly léčivé účinky esencí z borovice limby, které se používají v aromaterapii jako prostředek pro zlepšení kvality spánku a celkové nálady. Borovice limba je v tomto směru skutečným favoritem: mezi řezivovým dřevem jí patří prvenství co do množství obsažených esenciálních látek i doby, po kterou je schopna je uvolňovat. V kosmetickém průmyslu se vůně limby popisuje jako sladká, svěží, myrtová, jemná, kulatá, lehce chvějivá, podobná vůni suchého jehličí na podzimním slunci. Nechť si každý takovou vůni bez praktické „ochutnávky" představí...

Pro úplnost je třeba dodat, že vnímání vůní je ryze individuální záležitost: co někomu voní, to může být jinému nepříjemné. A netýká se to pouze dřeva. Chemicko-fyzikální účinky vonných látek jsou zatím prozkoumány jen okrajově a jejich syntetická nápodoba je více než problematická. Nenechme se tedy ošálit drahými značkami parfémů: to, že voní po konkrétním dřevu, neznamená nic jiného, než že se výrobci pomocí kombinace chemických látek snažili vůni dřeva napodobit. Kdo chce cítit skutečnou vůni dřeva, musí si z něj nechat postavit dům. A pak už se jen posadit do křesla a inhalovat...

Text: Martin Klíma
Redakčně upraveno pro web

Publikoval Jiří Kuthan

Nejnovější články autora