Sruby & roubenky

Na cestě za kvalitní dřevostavbou

Časopis DŘEVO&stavby 4/2018
Tento článek vyšel v: Časopis DŘEVO&stavby 4/2018
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 85 Kč
Objednat časopis
Tisk
Cesta jako cíl

Cesta jako cíl

Redakce | Pondělí, 23. červenec 2018 |

Každá cesta má svůj cíl – v zahradě to může být zahradní domek, zeleninové záhony, besídka nebo třeba lavička s výhledem do krajiny. Cesta ale také žádný cíl mít nemusí a být sama tím, co přitáhne pozornost. Stačí zvolit vhodný povrch a především si pohrát s jejím bezprostředním okolím.

Kromě směřování ke konkrétnímu bodu v zahradě je funkcí každé cesty vytvořit v zahradě strukturu a umocnit konkrétní situace. Cesty procházející trvalkovým záhonem jsou samy o sobě atraktivním prvkem a chůze po nich může být zážitkem pro všechny smysly – oči zachytí barevné trvalky, nos vůni levandule či růží, hmat pichlavé koule bělotrnu, ve větru zaslechneme šumění trav a ochutnat můžeme třeba některou bylinku.

Materiály, tvary, rostliny

07Přímé, vinuté, široké, úzké – tvarování a šířka cesty vychází z konkrétních potřeb uživatelů zahrady. Pro jejich ztvárnění použijeme nejlépe materiál, který už se na zahradě nebo na domě vyskytuje – přírodní kámen, skládanou dlažbu, betonové dlaždice, štěrk, písek, ale třeba i trávník. Ke starému venkovskému domu se budou hodit šlapáky z přírodního kamene, moderní architektura zase snese bez problémů beton.

Cesty, po kterých budeme chodit často, by neměly být užší než 120 cm – nezapomeňme, že šířka cesty se trochu zúží poté, co se rostliny na jejích okrajích rozrostou. Jaké druhy zvolíme, záleží opět na místních podmínkách – kvalitě a složení půdy, stanovišti a času, který chceme údržbě záhonu věnovat.

Trvalky, které doprovodí

Zapojit často tvrdě působící cestu do přírodního prostředí zahrady zvládnou nejlépe trvalky, zejména ty, které rostou polštářovitě a časem zakryjí ostré hrany cesty. Rostliny po okrajích cesty by neměly být příliš vysoké, protože pak vytvářejí dojem stísněnosti při chůzi po cestě. Oblíbené jsou například modře kvetoucí šanta (Nepeta) nebo šalvěj (Salvia nemorosa), které se hodí pro místa na plném slunic a dorůstají výšky 20 až 60 cm.

Modře nebo bíle kvetoucí, polštářovitě rostoucí zvonek Poscharkův (Campanula poscharskyana) je ideální pro slunečná i polostinná stanoviště.

03 Na pohledově exponovaných místech je vhodné do záhonu podél cesty alespoň částečně zakomponovat stálezelené rostliny. V mírnějších oblastech si listy přes zimu ponechávají mitrovnička (Tiarella) nebo dlužicha (Heuchera). Jejich květy sice nejsou velké, ale jsou nesené na tenkých stoncích a ve větším trsu vypadají velmi roztomile.

Bohatý výběr trvalek máme také do okolí stinných cest, vyzkoušet však můžeme i okrasné trávy – ostřice (Carex) nebo bika (Luzula) se bez slunce dobře obejdou a navíc jsou stále zelené.

Skromné a na péči nenáročné

Každá paráda něco stojí a o trvalkách podél cest to platí také: za okrasný efekt vyžadují určitou péči. Práci budeme mít také s udržováním rostlin ve vytyčených mezích, úpravou hran cest, rozrůstáním do trávníku a podobně. Proto je vhodné zvolit takové druhy, které se rozrůstají do větších trsů nebo polštářů a netvoří přitom podzemní výběžky.

Hustý růst nedá šanci plevelům zabydlet se v záhonu. Takové vlastnosti má třeba mochnička (Waldsteinia geoides), kterou můžeme vysadit těsně k okraji cesty a nikdy nebudeme bojovat s tím, že by nám zužovala její profil. Navíc je hustě olistěná a vytvoří tak optimální předěl mezi trávníkem, respektive cestou a záhonem.

Mochnička je částečně stálezelená, za nepříliš tuhých zim si ponechávám list i v zimě a na začátku jara se zahalí do pláště zářivě žlutých květů. Podobnou službu splní také různé druhy kakostů (Geranium), nejlépe ty, které rostou pomalu a trsovitě, například stálezelený, bílorůžově kvetoucí kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum `Spessart´).

Také kontryhel (Alchemilla mollis) není nijak náročný na údržbu a vytváří velké trsy, snadno se ale vysemeňuje a může vrůstat i do spár v dlažbě.

Trávník, nebo cesta?

12Tam, kde cestu nebudeme využívat denně, nemusíme řešit její zpevnění a vystačíme si dokonale s obyčejným trávníkem.

Travnatá cesta je velmi flexibilní a může mít jakýkoliv tvar či šířku. Výborně se tak přizpůsobí různým výsadbám. Jedinou péči, kterou travnatá cesta vyžaduje, je tvarování jejích okrajů – pravidelným zařezáváním zabráníme tomu, aby se trvaní drn rozrůstal do záhonů.

Cesty, po kterých se chodí jen příležitostně, můžeme také osázet trvalkami, které snášejí sešlapávání.

Většinou se jedná o nízké bylinky, které nám při každém kontaktu připraví ještě čichový zážitek. Velmi vonný je například rmenec římský (Chamaemelum nobile) nebo kociánek (Antennaria), z běžnějších můžeme použít mateřídoušku (Thymus serphyllum).

Méně odolné vůči sešlapávání, ale přesto použitelné jsou polštářovitě rostoucí skalničky, například lomikámen (Saxifraga), tařička (Aubrieta) nebo nízké plamenky (Phlox subulata).

Text: Martin Klíma

Vaše komentáře (0)

Líbil se Vám článek?

Nejnovější články v kategorii “Zahrada”

Více článků »

  • Banner

Akce / DřevoStavby

Zobrazit kalendář »

  • Banner

Proč jste na portále DŘEVO&stavby?

Partneři projektu

  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner