Dana Jakoubková | Úterý, 05. listopad 2019 |
Individualizace je proces, kdy jednotlivec rozhoduje o své životní cestě, přijímá větší míru odpovědnosti, ale je vystaven i větší míře rizika. Jako projev individualizace lze chápat odklon od názorových tezí a snahu vymanit se z konformity tradičních řešení. I Květa, majitelka této dřevostavby, odmítla jednoduché řešení přidat se k většině. Neměla totiž v úmyslu postavit jen dům. Od počátku vytvářela domov. Ten, jako něco zásadně netechnického, nejde systemizovat, zaručit funkcí kontrolovatelných položek. Domov je esencí, odrazem našeho dějinného života, zpřítomněním obrazů z minula. Domov je tam, kde vnímáme víc, než aktuálně vidíme. A paní Květa má „klíč" k němu pevně v rukách.
Mýty o dřevostavbách
„Nikdy jsem si nemyslela, že bych stavěla dřevostavbu," uvádí Květa epický příběh svého domu. „Mýty o dřevostavbách, že vám shoří, že v ní bude zima nebo horko, že ji sežere brouk či houba nebo se rozpadne po první bouřce, hrály velkou roli." Trvalo dlouho, než její předsudky vyprchaly. Během té doby stihla s manželem pobýt dva roky v Americe, dva roky ve Španělsku, čtyři v Japonsku a osm v Singapuru, porodit dvě děti i napsat dvě knížky.
TIP: 10 předsudků, které mají Češi o dřevostavbách
Otevřenost a zahrada: Spousta lidí by řekla, že nejhezčí výhled má být z obýváku. Jenže tahle rodina v něm tráví minimum času. Proto je, kromě něj, výhled do zahrady a k lesu i z ostatních pobytových místností, a proto také mají všechny dveře na terasu. Květa s Martinem si nikdy nemysleli, že by se zajímali o hmyz a brouky. Po návratu z jedné dlouhé dovolené však našli zahradu sice zarostlou, ale také rozkvetlou; celá se hýbala a bzučela. Od té doby ponechávají ostrůvky přirozené vegetace a vysekávají jenom cestičky. Foto: Martin Zeman
Dřevostavba podle vlastního návrhu
Když uzrál čas na stavbu vlastního domu, myslela si, že bude potřebovat architekta. S manželem Martinem oslovili tři studia. Každé přišlo s něčím úplně jiným, každý jim vysvětloval, proč tak a ne jinak. Někteří byli zakleti v mantře orientovat dům na jih a zkrátka bylo těžké se rozhodnout, koho z nich vybrat.
„Ze začátku nás to sice bavilo, bylo to velmi obohacující, od každého studia jsme se toho hodně naučili a hodně dozvěděli. Ale po nějaké době to začalo být ubíjející. Možná hlavně komunikace na dálku (tou dobou jsme ještě žili v zahraničí) přes maily a nedostatek času... Tak jsem si nakonec dům navrhla sama v programu Live Interior 3D standard," pokračuje Květa.
„Trvalo mi to skoro pět let. Projekt jsme si nechali udělat externě, ale byl to další extrém. Spoustu mých nápadů nebyli schopni přijmout, ale snažili se, práce s trpělivou paní projektantkou byla příjemná, avšak jejich prezentace našich potřeb byla moc podle šablony. Takže i tam jsme zakázku nakonec zrušili, zaplatili jen za projekt, i když nebyl úplně ideální, a začali jsme hledat jinou firmu. A k ní nás přivedla okna, přesněji žlutá okna."
Dům se žlutými okny
„Chtěli jsme totiž dřevěnou fasádu, ale připadlo nám divné, aby byla i okna pohledově dřevěná nebo kovová. Vymysleli jsme si proto žlutou barvu. Do vyhledávače jsem zadala dům se žlutými okny, abych se přesvědčila, že to nebude vypadat strašně, a po několika obrázcích na nás vykoukla dřevostavba od 3AE. Takže docela kuriózní začátek, ale ve výsledku výborná volba," pochvaluje si Květa.
Foto: Martin Zeman
Orientace domu proti zvyklostem
Květa (majitelka):
Pyšně se otáčíme k jihu zády. Výhled na sever je určen krásným lesem, jinak to prostě nešlo, a pak silnicí, která vede podél jižní hranice pozemku, respektive celého domu. Nebáli jsme se jí. Věděli jsme, že dům otočíme tak, aby nás silnice neobtěžovala a aby dům samotný odclonil hluk projíždějících aut a zahrada byla tišší. Funguje to. I proto mají všechny ložnice a klidové zóny okna na sever, tedy do zahrady s výhledem k lesu. Bydlíme tu rok a půl a jsme s tímto rozhodnutím naprosto spokojeni, nemůžeme si ho vynachválit.
Dana Jakoubková (redaktorka):
Otočení pobytové části domu k severu byl oproti všem poučkám a doporučením odborníků po čertech dobrý nápad. V den redakční návštěvy bylo venku už dopoledne skoro třicet nad nulou a příjemný, přirozený chlad v domě, v zádech s vánkem, který proplouval otevřenými okny skrz dům, byl k nezaplacení. A umíte si jistě představit, jak je teplo ve vrcholném létě na jižní, byť zastíněné terase, a jak příjemně se budete cítit ve stejnou dobu na opačné straně domu.
Orientace domu naruby: U teplotechnika by tenhle nápad asi vyvolal neurózu z představy tepelných ztrát. Jenže tady mají i navzdory severní orientaci dům prozářený sluncem v zimě i v létě, přitom ale vedrem neumírají. Přesahy střechy nejsou ani tak kvůli slunci, jako kvůli dešti. V Singapuru si rodina zvykla, že i chodníky jsou kryté stříškou, a tak mají kolem domu ochoz krytý poměrně vysoko posazenou střechou, aby nebránila vstupu denního světla. V zimě, kdy si světlo půjčujeme, násobí jeho dávku okna až k zemi. Mimochodem, věděli jste, že umělci si vybírají ateliéry orientované na sever, protože odtud světlo poskytuje věrnější podání barev? Foto: Martin Zeman
"Z dětství si vybavuji neustále slunce v očích; vzpomínám si, jak se pořád někde zatahovaly rolety, abychom vůbec viděli. Jako dospělá si říkám: Není lepší si dům otočit? A podívejte se, žádný problém. Nemám výhled do slunce, ale na osluněnou zahradu. Jsme velice spokojeni s tím, že pobytová část míří k severu."
Foto: Martin Zeman
Dřevostavba obdélníkového tvaru
Květa:
Měla jsem spoustu představ a nápadů; atria a domy podivných tvarů, zkrátka vše, co bylo zajímavé. Obdélník jsme nechtěli. Ale nakonec jsme získali informaci, že jednoduchý tvar domu je nejlevnější, a tak jsme se alespoň pokusili vyřádit uvnitř, v rámci toho, co nám onen obdélník dovolil.
Dana:
Pokud by vnitřek této dřevostavby obsahoval paušalizované, sektorové zařízení interiéru, poplatné trendu šedého minimalismu, který tak často u novostaveb vídám, dost možná by, spolu se severní orientaci pobytových místností, tok energie stagnoval. Jenže tahle domácnost je jako živá bytost, ze které energie nejen vyvěrá, ale která sama obrovskou vyživující sílu i sama tvoří. Je tu všechno nezbytné, podstatné i žádoucí. Žádné signály nerovnováhy, žádné tmavé kouty, jedna velká „říše středu".
Dřevostavba s netradičními nápady a stylem
Květa:
Polovina dřevostavby je otevřená do krovu. Vešla se do ní i prádelna, moje vysněná místnost. Konečně! A hlavně: Podařilo se mi přesvědčit instalatéry, aby pověsili bojler pod šikminu, tedy nás vizuálně neobtěžuje, nezabírá místo a nemusíme mít "technickou místnost". Tento název nesnáším – je to taková "klasika". My ji prostě nemáme. Technická místnost je většinou místnost, kde bydlí pan bojler, případně větrací jednotka, a nikoho jiného tam nepustí. Ten náš je nad hlavou a neotravuje. A navíc: krásně hřeje, teplo zůstává pod šikminou, a prádlo, které tam věším na tyče po singapurském způsobu, také neobtěžuje (je tak vysoko, že se pod ním dá chodit) a krásně schne. Pak ještě japonské ochozy, které bychom možná jednou, na zimu nějakým způsobem zasklili, ale zatím nevíme jak. Singapurská tropická "otevřenost" na všechny strany – důležité je mít východ z každé místnosti ven, na zahradu, a pro ochlazení v létě je nutné, abychom mohli křížově provětrávat. A ještě „koupel mezi bambusy" – až vyrostou a budou vidět za oknem koupelny.
Dana:
Každý si něco schovává; kostlivce ve skříni, hrnečky po babičce, milostné dopisy... Rodina paní Květy vzpomínky z cest, z dalších domovů, z jiných časů. Dům je jich plný – architektonické prvky, nábytek, dekorace... I Květa je tak nějak duchovně plnější. Provinční hrany se léty obrousily, jiné kultury jí vnesly do života novou perspektivu i náhled na domov a žití jako takové. Rozmlouváme u stolu, proplouváme domem, brodíme se zahradou... a všechno, co řekne, má význam. Až na drobnosti je vše, co vidím, dobře promyšlené, někdy překvapivé a téměř vždy s přesahem „vidět za roh". Jako by nutnost přizpůsobit se cizímu prostředí a odlišné kultuře aktivovala potenciál kreativního myšlení.
Promyšlenost vnitřního prostoru
Květa:
Žádný zbytečný prostor (nudná dlouhá chodba) určený pouze na procházení. Nevím, zda se nám to podařilo, ale snažili jsme se. Vzhledem k nedostatku stěn a velkému množství knih jsme se rozhodli udělat "chodbu" tak širokou, až to nedává smysl – každý si ťukal na hlavu. Důvod: chtěli jsme nosnou středovou stěnu použít k umístění knihoven. Další důvod: v chodbě, či přesněji v hale je i herna / tělocvična pro děti, proto jsou zde i ty dětské pokojíky, které se dají zcela otevřít šoupačkami jak mezi sebou, tak mezi hernou, a vše se může přelévat, jak je potřeba. Pohybu nechceme klást meze.
Pyšně si také zakládáme na tom, že nemáme předsíň. Manžel je z malých předsíní na nervy, vždy se v nich všichni tlačí a čekají, až si ostatní nazují boty. U nás je to trochu jednodušší. Jediný způsob, jak vytvořit pocit "předsíně", tedy místa, kde končí ulice a začíná obytná plocha, je genkan – také čistě japonský a skvěle funkční prvek, který spočívá v zapuštění podlahy vstupu o pět až deset centimetrů níže, než je podlaha navazující, a kde se zouvají boty. Zvlášť, když hned naproti "předsíni" je ložnice a herna. Děti (žije se u nás spíše na zemi) tak díky genkanu nepřicházejí do styku se špínou z bot, respektive ta zůstává pouze v jeho prostoru.
Dana:
Tak si říkám, jestli u nás zbytečně nebazírujeme na nutnosti zádveří... Já pocházím ze statku a tam jsme si dřeváky vždycky zouvali na zápraží. Ale tenhle vynález mi přijde dokonalý! Něco jako předsíň a rohožka v jednom.
Dětské pokoje: Oba jsou propojené funkčně s chodbou / halou. Jsou tedy tak malé, jak to jen šlo, aby se do nich vešlo vše potřebné. Lidé se diví, proč jsou v nich schody, proč se přes pokoj chodí do hostinského pokoje v podkroví. Byla to z nouze ctnost. Zkrátka kdyby to nebylo takto, na půdu by z chodby vedl stahovací žebřík a hostinský pokoj by ani neměli... Květa schody navrhla za pochodu, ale je jí prý jasné, že architekt by to určitě vymyslel lépe. Foto: Martin Zeman
obr.: Leckterého rodiče by mohl znervóznit přímý vstup z pokojů do zahrady, respektive nekontrolovatelný pohyb dítěte. Pro někoho riziková záležitost. Ale tady zdá se panuje důvěra a vřelé rodinné vztahy. Pokud děti chápou domov jako nekončící hru, která je baví, jsou ochotné a schopné dodržovat její pravidla. Kromě dveří ven jsou pokoje i jinak nadstandardně koncipované; mají spoustu úložného prostoru, důmyslné „schovky", jasně definované zóny aktivit. Nábytek, podlaha i textilie jsou z přírodních materiálů, natřené organickým nátěrem. Chladné materiály jako sklo nebo plast zde prakticky nenajdete. Celkový dojem – svébytnost, volnost, světlo a vzdušnost. Foto: Martin Zeman
Obr.: Barvy na schodech si určily děti samy; říkaly, že už je to všechno nějaké moc dřevěné a potřebovaly se takto podepsat... Kluci jsou velcí kamarádi, proto mají pokojíky propojené šoupačkami. Byli v Singapuru zvyklí mít pokoj společný. Na síť si chodí číst hlavně ten starší, když už má potřebu být "sám". Pokoje budou mít pokračování snad příští rok; sítěmi nad chodbou a tajnými průlezy na tyto sítě z galerií pokojíků. Foto: Martin Zeman
Česká sednice v moderní dřevostavbě
Květa:
Máme starou klasickou chalupu v jižních Čechách. Přemýšlela jsem nad tím, jak je možné, že v sednici je tolik světla i přesto, že okénka jsou malinká (v porovnání se současnými okny), dvojitá a blokovaná muškáty. Typická světnice / sednice, zdá se, nebo alespoň ta naše, je totiž přes půl chalupy a má tak okna na tři světové strany. Tuto myšlenku jsem tedy použila u nového domu a funguje skvěle pro denní světlo, jako pro rodinný život. Můžeme být stále spolu.
Dana:
Funkční zóny propojené do jednoho přehledného celku jsou dnes v novostavbách běžné. Ještě jsem ale nebyla v domě, kde by trojkombinace kuchyně-obývák-jídelna měla okna na tři strany tak velká. Mnohem více mě ale zaujalo ono zónové „pohraničí", které střeží krbová kamna volně postavená do prostoru a na která je vidět odevšad, a police s navazujícím kuchyňským ostrůvkem na straně jedné a knihovna na té opačné.
Smysl: Majitelům se příčilo postavit dřevostavbu a uvnitř mít stěny ze sádrokartonu. Chtěli dřevo maximálně přiznané. Že existují i dřevěné konstrukce, které mají interiérovou stěnu v pohledové kvalitě, se dozvěděli až od dodavatele stavby. Z panelu Novatop jsou prý nadšeni; nepůsobí rustikálně, přitom charakter dřeva neskrývá. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Domov, ve kterém budeme stále spolu
Květa:
To byl náš hlavní požadavek. Dětem je deset a třináct let a nemůžeme je dostat z našeho dosahu. Možná proto, že jsme většinu jejich života žili v zahraničí a byli jsme to tedy jen my čtyři a žádná širší rodina, museli jsme držet pohromadě. Teď je těžší se přeprogramovat. Jsme pořád všichni v jedné místnosti. Doufáme, a současně se obáváme, že jednou to nastane... Posuvné dveře u všech místností jsou jakýmsi překlenutím; děti mohou být (jsou-li odvážné) ve svém pokoji nebo na houpačce v chodbě, a přesto se cítíme spolu, i když jsou dveře zasunuté.
Dana:
Extrakt minulosti si vždy neseme s sebou. Není to věc objektivní časovosti, nelze ji „odpárat". Ano, děti byly s nám prakticky po celou dobu rozhovoru, ať už viditelně, či slyšitelně. Přelévaly se mezi domem a zahradou, v prostoru bez omezení, ale nepřekážely. Spřízněnost a vzájemnost prostupovala domem bez ohledu na to, zda byly dveře dětských pokojů otevřené či zavřené. Pro mě zvláštní pocit, když u dveří chybí klika i zámek. Jako kdyby prostory byly oddělené prodyšnou membránou.
Kuchyně a jídelna: Květa ji navrhla barevně i tvarově tak, aby co nejméně rušila pocitový "klid". Vzdala se proto veškeré touhy po krásných marockých dlaždičkách i divokých barvách. Prý toho ale nelituje. Prostor vizuálně opravdu neruší a splývá s domem. Veškeré návštěvy, oslavy a velká rodinná setkání se odehrávají kolem stolu (starší generace), mladší je samozřejmě v pohybu a na sítích i kolem dřezu... Nikomu to nevadí. Foto: Martin Zeman
Čeho lituji?
Květa:
V rámci úspor jsem zrušila posuvné dveře na terasu. Máme klasické otvíravé, ale je to nešikovné. Až ušetříme, necháme je určitě předělat. Manžel také plánuje více střešních oken nebo arkýř z půdy do zahrady, aby na půdě bylo "více" prostoru pro chůzi se vztyčenou hlavou; nyní to lze pouze na šířku dvou metrů podél středu.
Dana:
Že jsem nemohla strávit v domě více času. Byla to velice inspirativní návštěva s přesahem do netušených a nesmírně obohacujících „krajin".
Interiér: Do domu si majitelé nekupovali vůbec nic nového kromě gauče. V Singapuru totiž zjistili, že jediný nábytek, který přežije tropy a 90procentní vlhkost vzduchu, je teakový. Takže všechno vybavení, většinou recyklované či z indonéského bazaru (například skříň v ložnici) anebo z bazaru v Japonsku (lavice na terase, skříňka s tužkami pod kuchyňským ostrůvkem...) přicestovalo lodí ze Singapuru. Svoje místo našla i předválečná, již otlučená skříňka po babičce. Ta dokonce jela lodí z Kobylis do Singapuru a za sedm let zase zpátky do Čech. Vydržela! Foto: Martin Zeman
Čeho nelituji?
Květa:
Hostinského pokoje s koupelničkou v podkroví. Je to investice za všechny prachy! Milujeme návštěvy a máme jich hodně. Takto nás minimálně omezují. I jim je pohodlně a mají své soukromí.
Čeho také nelitujeme a považujeme to za dobrou "investici", je terasa ze dřeva garapa. Už teď po roce vidíme neuvěřitelný rozdíl mezi molem u jezírka z modřínu a terasami, které se ani nehnuly. Zatímco ony jsou hlaďoučké, molo se celé zkroutilo a lezou z něj třísky.
Dana:
Že jsem po návratu z návštěvy o domě ještě další dva týdny přemýšlela, ačkoliv termín uzávěrky dotěrně klepal na dveře. Uvědomila jsem si, že čím pěknější dům je, tím hůře se mi o něm píše, respektive pocity se nesnadno formulují do vět prostých „klišé příběhu", bez tisíckrát omletých slov a frází.
Když se ale zamyslím nad tím, co jsem si z návštěvy přinesla nejcennějšího, musím konstatovat, že to je člověčina. Člověčina, která vymodelovala dům do architektonické formy, domov do určité atmosféry, člověčina, která dala pracovnímu setkání osobní rozměr, výrazně nad rámec potřebného. A na to se zapomíná stěží.
Komentář dodavatele
Považujte v procesu této stavby něco za nestandardní?
Celý proces byl nestandardní od začátku. Klienti žili v jihovýchodní Asii a veškerá komunikace probíhala po internetu. Díky velmi rozdílným časovým pásmům i náročnému klientovi probíhaly některé naše diskuze do brzkých ranních hodin. To nás ale na naší práci baví, překonávat výzvy, časová pásma a vzdálenosti.
Vyzvedl byste některou konstrukční zajímavost?
Naši klienti přišli s individuálním domem navrženým v jiném konstrukčním systému. Ten jsme upravili a použili systém Novatop – CLT panely. Tato konstrukce je staticky stabilnější, než byl původně navrhovaný systém. Díky tomu byla změna jednodušší.
Rozdílná byla práce s interiérem. Masivní dřevěné panely Novatop mohou být přiznaným konstrukčním prvkem interiéru, jde o pohledovou kvalitu nosných i příčkových stěn. S tím je ideální pracovat a myslím, že se nám to společně s klientkou podařilo. Velký podíl na tom má také kolegyně Jana, která interiéry u nás řeší a dokázala s náročnou klientkou najít ideální řešení.
Co vás na tomto projektu nejvíce bavilo?
Klient, který žije část svého života v zemích jako je Japonsko a Singapur, získá zkušenost s jiným klientským přístupem. Ten je potřeba vstřebat a naučit se klientovi naslouchat a vycházet mu vstříc. Specifický byl také požadavek a důraz klientů na vytvoření prostoru pro děti s ohledem na jejich vývoj i současné požadavky. Jsme rádi, že jsme obstáli.
S čím jste se trápili, pokud vůbec?
Pracujeme dost často s individuálními projekty od architektů, kteří neznají CLT, proto nebyla práce na úpravách ničím neobvyklým. Neobvyklá byla komunikace napříč časovými pásmy při omezené možnosti 2D prezentace. Dnes již vše projektujeme a prezentujeme ve 3D. Tato technologie by nám byla komunikaci dost usnadnila. Právě díky této zkušenosti a vývoji 3D technologie jsme dnes lépe připraveni na řešení se vzdálenými klienty. Práce na této zakázce tak byla motivací si tuto technologii pořídit a pracovat s ní.
Máte nějaký osobní postřeh ohledně přístupu stavebníků?
Asijský styl je založen na práci s materiály, barvami a jejich zpětné vazbě na uživatele. Někdo tento přístup nazývá Feng-shui. Také jsme se seznámili s pojmem Wabi-sabi, tedy s přístupem vycházejícím z japonské estetiky, který přijímá krásu věcí v jejich pomíjivosti a nedokonalosti. Je to vidět na použitých zařizovacích předmětech přivezených z cest. Ty se výborně doplňují se dřevem na stěnách domu. Díky citlivosti našich klientů k těmto přístupům má interiér domu neopakovatelnou atmosféru.
Ing. Václav Pinďák
3AE s.r.o
Koupelna: Květa přemýšlela i nad tím, kde ti tvrdě pracující Japonci berou energii pro úctu, respekt a porozumění po náročném dni. Mohla by to být pověstná japonská koupel? Večerní relaxační rituál, přes který nejede vlak a který všichni Japonci praktikují každý den? V této koupelně jde tedy o japonskou myšlenku, zbavit se ve sprše špíny dříve, než člověk vleze do vany. Ležet ve vlastní špíně je pro Japonce šílená představa. Taková koupelna funguje báječně i ve smyslu udržení soukromí. Zatímco jsou všichni často spolu i v té koupelně, díky rozdělení na mokrou a suchou část, má každý své soukromí a časově je to neomezuje; jeden se sprchuje, druhý koupe, třetí si čistí zuby. Oceňuje to hlavně paní domu, jediná žena v domácnosti. Jednomu se ani nechce věřit, že se tak velký přesah očisty do spirituální roviny vešel do takhle malého prostoru. Foto: Martin Zeman
Zkušenost ze stavby dřevostavby
„Zpočátku jsme měli strach jen tak 'důvěřovat'; lidé varují strašnými zkazkami, jak je těžké stavět. Byla jsem na stavbě skoro každý den a určitě lezla všem na nervy. Nicméně postupem času jsme se nějak všichni naučili koexistovat a nakonec i nějaké vyvstalé problémy vyřešila firma velice pečlivě, s obrovským obětavým osobním nasazením, čímž si nás naprosto získala a my máme jen slova chvály i uznání. Během stavby se chovali velmi profesionálně, trpělivě a snažili se nám maximálně vyjít vstříc s veškerými našimi požadavky, které se různě během stavby měnily či navyšovaly – nebylo to pro ně vůbec jednoduché. Ale zvládli to skvěle, jen s několika posunutými termíny."
Květa s rodinou
Podívejte se na celou návštěvu domu ve videu z redakční návštěvy
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 193 m2 + 76,6 m2 terasy (ochozy)
- Užitná plocha: 290 m2
- Konstrukční systém: panely NOVATOP z křížem lepeného dřeva (CLT)
- Teplo: elektrické topné kabely Fenix v přízemí; elektrické přímotopy v podkroví; krbová kamna jako doplňkový zdroj
- Větrání: řízené s rekuperací tepla ATREA DUPLEX 580 ECV5
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,180 W/m2K
- Architektonický konzultant: Ing. arch Ladislav Vrbata
- Autor projektu: RD Rýmařov s.r.o., www.rdrymarov.cz; 3AE s.r.o., www.novahome.cz
- Realizace: 3AE, s.r.o., www.novahome.cz, 2017
Líbí se vám tato dřevostavba? Zašlete dodavateli dotaz nebo nezávaznou poptávku!
Společnost 3AE s.r.o. byla založena v roce 2010. Od svého vzniku se firma soustředila na navrhování a realizaci především pasivních domů z konstrukčního systému Novatop. Od počátku existence bylo klíčové spolupracovat s předními architekty a odborníky se zaměřením na pasivní dřevostavby. V roce 2012 firma vytvořila platformu značkových typových domů NOVAHOME, navržených architekty. Tato platforma sdružuje architekty se zájmem o navrhování domů z konstrukčního systému Novatop.
Zaslat dotaz nebo nezávaznou poptávku
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
Dožít s nohama od rosy
Lukáš žil až do svých čtyřiceti let v bytovce na předměstí Hradce Králové a o stavbě domu neuvažoval. I když se považuje za celkem šikovného, se zedničinou nebo stavebnictvím…
-
Život na zkoušku ve vzorové dřevostavbě v Čakově
Září udeřilo v plné síle, prázdniny skončily, začala škola a s ní celý ranec každodenních povinností. Když tu ale ležím na terase, o posledním letošním tropickém víkendu, je…
-
Osudová přitažlivost
Říká se, že nic se neděje bezdůvodně. Když se Petr a Zuzana zamilovali do staveb jednoho architektonického ateliéru, neřešili, jestli jsou ze dřeva, nebo z cihel. Náhoda nebo chcete-li…
-
Jednoduchá a moderní dřevostavba na klíč splňuje nároky na bydlení mladé rodiny
Čistý vzduch, lesy, krásná krajina. Není divu, že je tato oblast nedaleko Prahy vyhledávaným rekreačním místem Pražanů už od 19. století. Jezdil sem třeba i Josef Lada nebo T. G.…